Matoucí bláboly profesionálů o přímé demokracii aj.

Je zcela pochopitelné, že chaotická situace na naší politické scéně, po mimořádných volbách do Sněmovny, mate běžného občana-voliče. A udržuje ho v nejistotě, jestli opět nebyl kandidujícími stranami podveden a nebude-li dosavadní dlouholetý politický a ekonomický marasmus pokračovat.

Ale méně pochopitelný je zmatek v úsudcích a predikcích dalšího vývoje v hlavách, u nás doma i v zahraničí přebývajících, „renomovaných“ politologů, sociologů a dalších jiných –logů, které se troufají publikovat v našich deníkových i periodických mediích.

Hlavně probírají možné i vyloženě nemožné cesty k sestavení nové vlády, příčiny a možná rozuzlení rozpadu „vítězné“ strany voleb ČSSD a ohrožení naší „pluralitní demokracie“ nezodpovědně populistickými požadavky přímé demokracie, zejména Okamurovy strany Úsvit přímé demokracie.

Tito publikující -logové najednou „prohlédli“ a objevili lidské a politické kvality Bohuslava Sobotky a rychle zapomněli na jeho dlouholeté minulé hříchy. Když čtu jejich výpotky, mám pocit podobnosti s proměnou Šavla v Pavla, ne-li přímo ve sv. Jana Zlatoústého.

Obdivují také jejich jistotu v tvrzení, že přímá demokracie je vládnutí prostřednictvím referend (viz Lukáš Jelínek, PRÁVO, 2.11.2013).

Když se takové simplifikace jevu dopouští laici, je to omluvitelné a pochopitelné. Ale když se takto s problémem vypořádávají profesionálové, je to neomluvitelné. Zejména proto, že se odvažují poučovat čtenářskou veřejnost bez toho, anižby se s pojednávanou problematikou předem sami důkladně seznámili. Nedivím se tudíž Miloši Zemanovi, když takové „novináře“ prohlašuje za tupce a nevzdělance.

Známí pánové Bělohradský a Pehe spatřují problém štěpení ČSSD ne v osobním boji o vedení strany mezi sobotkovci a haškovci, ale v obecném sporu dnešní doby, sporu o kompetence mezi centrálními a regionálními orgány poltické moci. Ale nikdo z expertů nevzal na vědomí, že řešení tohoto sporu je jedním ze základních principů přímé demokracie - principu subsidiarity. Což znamená, že všechny otázky a problémy řeší a rozhoduje orgán v místě a v rozsahu, které se jej týkají.

Všem mnou zde dotčeným pánům (ženu jsem mezi nimi nezaznamenal) mohu doporučit jen jedno: nejprve vše důkladně prostudovat, pak přemýšlet a teprve potom o tom na veřejnosti mluvit nebo psát.