Václavu Bělohradskému již delší dobu poskytuje PRÁVO pravidelně prostor pro jeho filosofické a politologické koncepce. Podobně je mu poskytována tribuna i v „ levé“ diskusní společnosti CESTA. Jeho názory, které na obou těchto fórech sleduji, se předvádějí jako levě-liberální, nebo jako všelidsky nadstranické.
Tohoto prostoru se mu dostává proto, že obecně fundovaná diskuse na taková témata je u nás velmi chudá a v levě angažované části teoretiků, komentátorů a publicistů téměř chybí. V jeho „prospěch“ působí také to, že u nás je považován za reprezentanta „západní“ vědy a té se u nás vždy nekriticky poklonkuje.
Není to poprvé, co prof. Bělohradského kritizuji a kdy chci vyjádřit s jeho koncepcemi zásadní nesouhlas.
Dnes konkrétně s těmi, které publikoval dne 18. srpna 2012 v PRÁVU v souvislosti s pražským „festivalem“ homosexuálů, v článku Česká (ne)tolerance a Prague Pride.
Bělohradský obviňuje českou veřejnost z mentální zaostalosti a z ní plynoucí netolerance nejen k homosexuálům, ale ke všem nekonformním minoritám, které pobuřují svým myšlením a způsobem života zaostalou českou společnost, od presidenta Klause až po nejprimitivnější holé lebky, od extrémistů pravých až po extrémisty levé.
Pan profesor se nám předvádí jako absolutní liberál (nikoli jen politický nebo ekonomický), který hlásá výsostné právo každého individua na vlastní způsob života. Lidský jedinec má, podle pana profesora, právo se chovat jak se mu zachce a nemá být „znásilňován“ konformním zbytkem společnosti, ve které existuje. Znásilňován nejen zákony a jejich donucovacím aparátem, ale ani jakoukoli morálkou, která je prý jen projevem zaostávajícího konzervativního myšlení a nástrojem zglajchšaltovaného davu k potlačování neomezované svobody individua.
Své úvahy pan profesor uvádí názorem, že chování homosexuálů není nemocí, ale biologickou odchylkou od chování „průměrného“ příslušníka druhu homo sapiens. V tom s ním souhlasím. Ale musím ho poopravit. Biologická – genetická odchylka homosexuality není nemocí, ale tělesnou vadou!
Podle Darwina je ve vývoji živé přírody pro přežití a vývoj druhu nutná jeho schopnost dostatečné reprodukce těch nejkvalitnějších jedinců jeho druhu, schopných soupeřit v přírodě s živočišným druhy konkurenčními. U druhu homo sapiens je na jeho dnešní vývojové úrovni nejdůležitější předností rozumové jednání, společenská podpora a ochrana zdraví a existenčních podmínek zdravých a výkonných jedinců, ochrana rodiny a zabezpečování minimálně konfliktního společenského života. Tyto principy musí být na dnešní úrovni lidské civilizace prosazovány globálně. K tomu slouží ustanovení zákonů (bohužel někdy i špatných) a donucovacího aparátu (komunit, států, globálních mezinárodních institucí), ale také existence morálního kodexu, který je vždy momentální sumou historických zkušeností civilizovaných lidských komunit, které vedou k optimalizaci jejich existence a vývoje. Morálního kodexu, který není souhrnem historicky překonaných a nábožensky proklamovaných pravidel, ale trvale se vyvíjejících obecných norem společenského soužití, akceptovaných většinou každé konkrétní lidské komunity.
Není proto divu, že legislativa i veřejné mínění se brání projevům, které harmonický a efektivní život fungující společnosti ohrožují a ruší. Že se proto veřejnost brání proti (ideovým i fyzickým) aktivitám takových minorit, které svým jednáním ohrožují zdravý život a vývoj lidské společnosti.
Již před časem jsem v této souvislosti zařadil homosexuály mezi tělesně postižené. Podobně jako nevidomé, neslyšící, paraplegiky, autisty, atd. (Blog.idnes: Homosexualita - 16.8.2008, Postmoderní homosexualita – 23.3.2011, Britské listy : Postmoderní svět – 10.11.2009).
Vyžadování uměřeného vnějšího vystupování jakékoli minority neznamená, že uvnitř svého kolektivu se nesmí chovat podle svých individuálních sklonů a potřeb. Ale většinová společnost nemůže nečinně trpět šíření patologických projevů z asociálních minorit do chodu zdravé části společnosti. Nesmí trpět svádění nebo i nucení nezralé mládeže a mentálně nezralých dospělých jedinců k přijímání ideologie a způsobu života jakékoli minority asociální. Proto je mocenské potlačování všech forem veřejné propagace nenormálností a asociálního jednání minorit zcela oprávněné a na místě.
Naproti tomu, civilizovaná společnost musí zdravotně postiženým jedincům umožnit vytváření zájmových organizací, usnadňujících jejich soukromý a společenský život a v potřebné míře jejich oprávněné aktivity také společensky i materiálně podporovat.
Na rozdíl od homosexuálů se ale většina postižených a handicapovaných spoluobčanů nesnaží svůj handicap propagovat a vynucovat si neoprávněné výhody, převyšující práva občanské většiny. U homosexuálů je to o to nepřijatelnější, že se jejich vada projevuje v oblasti velice intimní, ve které se i zdravá část společnost chová diskrétně a neroztrubuje své „zábavní“ sexuální aktivity na veřejnosti. Bulvár a pornografie jsou v liberální společnosti sice tolerovány, ale jejich konzumace je odkazována většinou v soukromí.
Zdravý sexuální život normálního člověka je součástí uspokojování jeho nutných životních potřeb a jeho cílem je v první řadě plození zdravých dětí a zabezpečení jejich přípravy pro plnohodnotný samostatný život. Souběžně s tím je ve zdravých a nepromiskuitních vztazích harmonické sexuální soužití mezi mužem a ženou podmínkou a předpokladem pro optimální plnění funkce první.
Halasné akce homosexuálů je tedy nutno přiřadit k pornografii a nežádoucí propagaci nevázaného sexu, sloužícího jen k ukájení jejich hypertrofovaného libida. V tom jsou aktivity homosexuálů pro společnost nebezpečné a škodlivé, protože svádějí a orientují i část jinak zdravých jedinců, zvláště dětí a mládeže, ale i méně mentálně zralých dospělých jedinců, k úchylným sexuálním praktikám.
Navíc Bělohradský nepřípustným způsobem srovnává veřejné (obvykle vládnoucímu režimu nahrávající) odsuzování asociálních minorit s mlčenlivým trpěním potlačování práva občanů na kritiku politického režimu a státem regulované „oficiální“ kultury, informací, či vzdělávání. Dožaduje se pro každého práva, aby jakékoli své nekonformní choutky a jejich uspokojování mohl bez veřejné kritiky svobodně provozovat a tím provokovat většinovou veřejnost. Většinové veřejné mínění a Bělohradským zavrhovaná konvenční společenská morálka mají mlčky trpět excesy asociálních minorit drogově závislých, sexuálně výstředních a prostitutů, notorických flákačů a pachatelů opakovaných drobných zlodějen a podvodů. Veřejné mínění je pro Bělohradského (cituji):
“ … jen falší a pokrytectvím mainstreamové existence a státem podporované oficiální kultury“.
Při tom, naprosto demagogicky, jako přestavitele nekonformních názorů a aktivit uvádí Ladislava Klímu, hrabalovské pábitele, Ivana Jirouse nebo Egona Bondyho!!! To jim prokazuje v pravdě „medvědí“ službu!!!
Je velice smutné, že český profesor na zahraniční univerzitě „podporuje“ výsostné právo občanské společnosti na svobodu názoru a nekonformních idejí jeho snížením na jednu úroveň s hrubě asociálními a evidentně nemorálními, až patologickými excesy asociálních, nekultivovaných, dekadentních nebo kriminálních živlů.
