V říjnu 2015 dosáhlo celkové zadlužení českých domácností 1 315 000 000 000 Kč! Recese troch ustoupila, Čechům opět otrnulo a zdlužují se bez obav ze zítřka.
Přidejme k tomu i zadlužení veřejné a vypočtěme, jak je zadlužen každý aktivní český občan v rozmezí stáří 15 až 65 roků.
Veřejný dluh (státu, krajů a obcí) činil v roce 2014 (47% HDP) 1 884 854 103 625 Kč
při HDP - celonárodním ročním „výdělku“ 3 967 034 729 948 Kč
Zadlužení domácností v říjnu 2015 1 315 000 000 000 Kč
V pražském deníku metro vypočítali, že z obyvatelů Česka (z cca 10 milionů, včetně novorozenců) je soukromě zadlužen každý osmý částkou 131 500 Kč
Správně by zadlužení mělo být rozpočítáno na domácnosti (jehož výpočet by byl příliš složitý) ale je zřejmé, že z domácností by byla zadlužena dokonce každá třetí až čtvrtá.
Lepší výpověď dává přepočet na počet zaměstnaných občanů ve stáří 15 až 65 let, kterých bylo v roce 2014 asi 7 056 800 000.
Ti jsou osobně zadlužení částkou 186 345 Kč
a jako občané státu částkou 267 097 Kč
Sečteme-li jejich zadlužení celkové, činí pak 453 451 Kč
metro ale současně varuje, že v Česku velká část privátních půjček směřuje do spotřebního zboží, na které domácnosti nemají. Zatímco třeba v sousedním Německu směřuje zadlužování do rodinných investic, hlavně do hypoték. Češi, mediálně „masírovaní“ reklamou a propagací konzumního stylu života, se snaží o rychlé splnění svého „Českého snu“ a zapomínají, že k němu vede jen jejich usilovná práce a uvážlivé hospodaření s penězi.
To svědčí o tom, že řadoví Češi a zejména Češky, postrádají ekonomickou vzdělanost a tím schopnost alespoň střednědobého peněžního hospodaření rodiny. Dokazuje to lavinovitý růst počtu exekucí a osobních bankrotů, které často vedou k rozpadu rodin a rozmnožování počtu bezdomovců a lidí, zcela závislých na sociální pomoci a charitě.
Napsal jsem, že Čechům otrnulo. Vinu na tom mají i politici a media, kteří společně halasí o překonání hospodářské recese, jakoby již byla nenávratná. Což rozhodně není pravda.
Recese sice ustoupila a nastalo jisté oživení světové ekonomiky, ale je nutno vidět, že to bylo za cenu masivních finančních intervencí státních rozpočtů a jejich dalšího zadlužování u nadnárodních privátních finančních institucí.
Nikdo dnes není schopen předpovědět další vývoj, ani navrhnou recept, jak celosvětovou finanční a dluhovou krizi léčit a vyléčit. Malou praktickou ukázkou této bezradnosti je v poslední době problém zadlužení Řecka.
