Výše jmenovaní se v koalici hašteří o zavedení stupňovitě progresivní daně fyzických osob z příjmu, vyššího než 40.000 Kč měsíčně. Které mají postihnout hlavně vrstvu středně výdělečných občanů. Jaké mají k tomu pohnutky?
Sobotka, jehož další předsedování v ČSSD není bezproblémové, si asi chce před vnitrostranickými volbami a před volbami do Sněmovny získat přízeň špatně placených zaměstnanců a méně prosperujících OSVČ (pod úrovní statistického středního příjmu). Při tom ale riskuje ztrátu přízně vyšší střední vrstvy, která je pro dominující ekonomiku velkokapitálu nutná a jím nadprůměrně honorovaná (vysoko nad statistickým středním příjmem).
U Babiše je to zřejmé. Ten zastupuje na naší politické scéně zájmy velkokapitálu, k němuž sám patří. Takže je proti všemu, co by ve prospěch „lenochů a neumětelů“ prostřednictvím daní, plynoucích do státního rozpočtu na veřejné výdaje a sociální programy, krátilo jeho zasloužené a „vydřené“ příjmy ze zisku, dividend a spekulací na finančním trhu (třeba z právně „férového“ triku s korunovými dluhopis AGROFERTU).
A tak se tito koaliční partneři shodují v jediném – vylepšit státní rozpočet vyšším zdaněním příjmů (Sobotka) a účinnějším výběrem daní z příjmu a DPH (Babiš) od nižší střední vrstvy. Jestli jim oběma předvolební kalkul s hlasy voličů s příjmem pod 40.000 Kč vyjde, je otázkou, na kterou odpoví postižení až ve volbách.
Já zde nereaguji na myšlenku progresivního zdanění příjmu (především fyzických, ale i právnických osob) poprvé. Ale přesto zde zopakuji hlavní argumenty pro toto zásadní systémové řešení nestability a cyklických recesí kapitalistické tržní ekonomiky.
Nestabilita existující tržní ekonomiky spočívá v iracionálním rozdělování vytvářené nadhodnoty (přidaná hodnota, Mehrwert, Value aded) mezi výrobními faktory: kapitálu ve formě zisku, práce (= zaměstnanci) ve formě mezd. Kapitál si přivlastňuje její většinu, protože může zneužívat nízké ceny práce pro převahu její nabídky na trhu, a zaměstnanci obdrží jen takovou část z přidané hodnoty, která zabezpečuje jen udržení sumární potřeby „armády“ zaměstnanců. Nezaměstnané „hodí na krk“ státu, který pak svůj rozpočet naplňuje opět hlavně jen z daní všech občanů (i těch nejchudších formou DPH). Cykličnost kapitalistické tržní ekonomiky způsobuje relativní nadvýroba, která naráží na chybějící koupěschopnou poptávku (jak investiční – u kapitalistů, tak konzumní – u obyvatelstva) a vede k zastavování výrob, absenci investic a propuštění zaměstnanců. To nemá negativní dopady jen na pracovní sílu, ale i na kapitál. Krachují slabší podniky výrobní, obchodní i peněžního trhu a jen ty nejsilnější dále koncentrují svojí moc.
Vládnoucí světový kapitál hledá cesty, jak z této zničující cykličnosti uniknout (viz různé Davosy, G 20 ap.) a neustále „vynalézá“ východisko v nekončícím „ekonomickém růstu“, který sice kapitálu zajistí trvalý růst zisku, ale za cenu pokračujícího zbídačování chudých částí světa a nevratné devastace všech přírodních zdrojů a podmínek pro veškerý život na naší planetě.
Jedinou možnou cestou z této „slepé ulice“ je racionální, veškeré populaci planety prospěšné, rovnoměrnější a spravedlivější rozdělování přidané hodnoty mezi kapitálem a prací. A to nejlépe všeobecným zavedením logaritmicky kontinuální progresivní daně z příjmu fyzických (ale i právnických) osob. Ta by měla zmírnit naprostou nesouměřitelnost příjmů boháčů s příjmy masy ostatních, aniž by ty bohaté odradila od jejich podnikatelských aktivit, a současně pozvednout životní i kulturní úroveň celé lidské populace.
Podrobnější informaci lze nalézt na:
http://trinkewitz.cz
v rubrice EKONOMIE, v článku: Daní z příjmu proti cykličnosti kapitalistické ekonomiky
