Zase jednou jsem jel vlakem. Z Prahy-Vysočany do Mladé Boleslavi. Ačkoli ČD zmodernizovaly hlavní koridor z Prahy do Bohumína a pokračují v programu revitalizace mnoha nádraží, zdá se, že takové akce se této postranní tratě na sever netýkají.
Nádražní budovy jsou vesměs zchátralé, areály kolejišť neuklizené, zarostlé náletovou buření. Po celé délce tratě jsou všude zříceniny strážních domků a hromady suti. Vystupoval jsem až na stanici Mladá Boleslav-město. I uvnitř města, které v důsledku prosperující AUTO ŠKODA rozkvétá podél tratě moderní výstavbou, je trať zaneřáděná úplně stejně.
Důvodem mé cesty do Boleslavi byla návštěva kriminálního oddělení České policie, kde jsem podával trestním oznámení na cikána, který mne podvedl a okradl (viz můj blog ze 17. února). A tak mám čerstvé informace o modu vivendí jeho soukmenovců, se kterým si naše státní instituce nevědí rady. A napadlo mne řešení obou svrchu otevřených otázek najednou.
Proč by České dráhy a české obce nemohly využívat práce dlouhodobě úmyslně nezaměstnaných, u nichž je možno sociální dávky vázat na povinnost odpracovat určený počet pracovních hodin na veřejně prospěšných pracích? Myslím si, že tomu brání jen lhostejnost a lenost vedoucích a pracovníků zmiňovaných institucí, takové práce organizovat. A tak zbůhdarma financujeme z veřejných rozpočtů flákačství, trestnou činnost, narkománii a gamblerství „vyloučených“ a jsme odkázáni žít v nekulturním prostředí zdevastovaných a neuklizených železničních tratí, divokých skládek odpadů a haraburdí, zaneřáděných parků a potoků a lámat si údy na neuklizených zledovatělých chodnících.
