Koho (ne)volit do sněmovny
Jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, rozhodující většina našich občanů byla hrubě znechucena nejen padlou vládou pravicové koalice Nečas-Kalousek-Peake, ale současně také politickou kulturou, klientelismem a korupčnictvím všech parlamentních stran.
Dnes konečně rozpuštěná Sněmovna ztratila důvěru téměř všech občanů a ti si přáli pád Nečasovy vlády, rozpuštění zdiskreditované Sněmovny a nové předčasné volby do ní.
Když minulá Sněmovna po dlouhých okolcích přijala změnu Ústavy na přímou volbu presidenta republiky, neuvědomila si dostatečně všechny možné důsledky této změny. Většinou si všichni mysleli, že se jen vyhnou nechutným tahanicím a zákulisním úmluvám při volbě presidenta parlamentem a že president bude dále jen bezmocnou figurou, pasivně podepisující rozhodnutí vlády a parlamentu, pronášející občas moralizující promluvy k národu a k mezinárodním summitům a vykonávající zdvořilostní návštěvy na cestách kolem světa. Po zvolení Miloše Zemana se všichni divili a pozdě protestovali, když zjistili, jak hrubě se mýlili.
Přímá volba presidenta republiky byla prvním vítězstvím na cestě k přímé demokracii, která je jedinou formou opravdové demokracie. Na rozdíl od parlamentní demokracie prospěchářských partají, kterou nám v plné nahotě až do nedávna naše Sněmovna předváděla.
V přímé prezidentské volbě mohli naši voliči poprvé opravdu svobodně vyjádřit svojí vůli, jak jim ji dává Čl.2. naší platné Ústavy, a ukázalo se, že dokázali rozhodnout státotvorně a správně. Přesvědčivě většinovým zvolením Miloše Zemana nastartovali politickou cestu ke svržení zkorumpované a protinárodní vlády „panské koalice“, k rozpuštění bezectné a bezzásadové sněmovny a k předčasným volbám, které si většina občanů přála.
Nyní stojíme před rozhodnutím, jakou zvolit cestu k vytouženému obratu v celkovém vývoji naší republiky a našeho národního života k celospolečenskému ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu pokroku na úrovni vyspělého evropského státu 21. století.
Stojíme před volbou nelehkou, protože nám občanům naše „elity“ nejsou schopné nabídnout cíle, ke kterým bychom měli zaměřovat naše kolektivní úsilí, a tím ještě méně kvalifikovaně stanovenou nejlepší cestu k jejich naplňování. Cíle a postupy, které by vycházely z očekávatelného vývoje okolního světa a byly s ním v souladu. To vše je dědictvím po našem budovateli českého kapitalismu a fanatickém stoupenci thatcherismu Václavu Klausovi, který vždy odmítal vytváření jakýchkoli strategických vizí pro ČR a stále do celého světa hlásá, že vše musí být ponecháno působení neviditelné ruky plně liberalizovaného globálního trhu, která jediná může vést svět tou nejefektivnější cestou vývoje lidstva a planety.
V našem aktuálním politickém systému si pozici (pochybné) národní „elity“ domýšlivě přivlastňují hlavní politické strany. A nabízejí voličům vylhané populistické volební programy, ve kterých předstírají svojí schopnost a rozhodnost nezištně a věrně sloužit našemu lidu, budou-li povolány k vládnutí. Ve skutečnosti nejsou potentní vypracovat, nabídnout a realizovat cíle a programy, které by vyvedly naší republiku z dosavadního generálního marasmu na cestu ke všestrannému rozvoji.
V této situaci vlastně nemá náš občan-volič reálnou možnost skutečně svobodného rozhodování o své budoucnosti, volbou složení důvěryhodné a kompetentní sněmovny. Zbývá mu jen svoboda odmítnout volbu kandidátek stran, které se v minulosti zcela zdiskreditovaly. A podstoupit riziko volit strany nové, které deklarují vůli k zásadní změně dosavadní politické praxe a postavení stran v politickém systému ČR. Voliči to zkusili již v minulých volbách se stranou Věci veřejné. Ale ukázalo se, že (včetně mne) „naletěli“ straně, která se ve volebním programu dušovala, že bude nesmiřitelně bojovat proti „dinosaurům“ z Topolánkovy éry a za přímou demokracii, ale pak své voliče zradila a vstoupila s dinosaury do vlády a všemi silami přispívala k jejímu pletichářskému přežívání proti vůli drtivé většiny občanů.
Vůdce dosavadní parlamentní opozice Bohuslav Sobotka a jeho věrní: Dienstbier, Zaorálek, Urban z ČSSD se již vidí vítězi voleb a Sobotka je přímo natěšený na funkci premiéra. Ale jásají asi předčasně. Mnozí levicoví i nerozhodnutí voliči dobře znají prázdné sliby a korupční aféry socdemáků (nejen kauzu Rath) a proto z nouze zkusí vsadit na ANO, SPO-Z, Lidovce a Zelené nebo i komunisty. Poslední průzkumy volebních preferencí ukazují, že Sobotkova vidina většiny hodně přes 30% hlasů se rozplývá jako pára nad hrncem. Procento hlasů pro komunisty se opět přibližuje dvacítce, pro ANO 15% a do Sněmovny mohou vstoupit třeba i SPO-Z, Lidovci a Zelení. A Sobotka se bude muset spokojit se slaboučkou menšinovou vládou, plně závislou na nich. Bude nucen přistupovat na jejich zákonodárné iniciativy a stanoviska jako na protislužbu při iniciativách ČSSD. A jen s jejich souhlasem bude moci realizovat vlastní program.
V nejlepším případě by to mohlo znamenat obrat stran a Sněmovny k lepšímu chování. K ukončení praxe bezohledného „válcování“ opozice sněmovní většinou 101-ničky a zahájení éry hledání konsenzů. Mohla by začít fungovat slušná parlamentní demokracie, být zahájen proces úplného přepracování Ústavy na principech přímé demokracie a tím i konečně zahájen žádoucí vývoj České republiky směrem ke všeobecné ekonomické i kulturní prosperitě.
