Funkce elit v přímé demokracii

  Hlavním argumentem odpůrců přímé demokracie je tvrzení, že by nešlo o kultivovanou a racionální demokracii, ale o Aristotelovu ochlokracii, demokracii zvrhlou, ve které rozhoduje luza.

Kritiků přímé demokracie jsou dva druhy:

1. První, příživnická „třída“ politiků a jejich kmotrů, která ní vidí ohrožení své třídní nadvlády v tzv. „parlamentní demokracii“, která je ve skutečnosti oligarchickou vládou hrstky profesionálních politiků, kterým je politika výnosným špinavým džobem a jejich klientů, bezohledných „podnikatelů“, kteří bohatnou z nepoctivých „obchodních“ praktik, založených na korupci a vylobovaných „zákonech“.
2. Druzí jsou naivní a politování hodní „vzdělanci“- všeználkové, kteří postrádají vlastní erudici a názor, „intelektuálně“ plují v hlavním proudu a papouškují odposlouchaná „moudra vědců“, placených vládnoucí oligarchií, druhem a). První i druzí většinou straší veřejnost vládou luzy, která nechce pracovat a mít se při tom dobře. Luzy, která požaduje pouze „chléb a hry“.  Již Aristoteles definoval základní vlastnosti demokracie takto: 1. Ve většině politických rozhodnutí má svrchovanou pravomoc lidové shromáždění, nikoli úřady. 2. Soudní tribunály jsou sestaveny z členů obce či jejich zástupců. 3. Všichni občané volí úředníky, kterými se mohou stát všichni občané. 4. Všichni vládnou střídavě nad druhými. 5. Většinu úřadů smí občan obsadit jen v jediném volebním období. 6. Volební období netrvají dlouho. 7. Adepti do všech veřejných úřadů jsou nominováni losem. Výjimku tvoří úřady, kde je vyžadována odbornost. 8. Pro výkon funkce v úřadu nesmí existovat majetkový cenzus nebo jen velmi mírný. 9. Členství v jednotlivých úřadech, v lidovém shromáždění či soudu má být honorováno platem. Z toho vyplývá, že politická moc je v rukou lidu, dále je realizován ideál aritmetické rovností, tím že žádný jedinec obce nemá schopnost koncentrovat větší moc na delší dobu, komparativní výhoda v odbornosti je minimalizována na nejmenší míru a je znemožněno uchopení moci bohatými. Nejslabší místo vidí Aristoteles (jako mnoho dalších myslitelů) v možnosti manipulace většiny lidu ze strany demagogů, jejichž stádní chování může vést k poškození menšiny bohatých. Dnes jsme ve vývoji lidské společnosti o více než 2000 let dále. Nebereme rozum jen z Aristotela, ale máme velmi propracované principy přímé demokracie pro lidstvo 21. století. Jsou to analýzy a projekty, provedené a vypracované celosvětovým hnutím špičkových odborníků z mnoha oborů, které vycházejí z komplexní znalosti stavu lidstva v současném globalizovaném světě.  Konkrétně se zde budu reagovat na údajnou hrozbu vlády luzy. Racionalizací rozhodování v přímé demokracii se velmi důkladně věnoval již zesnulý německý profesor Peter C. Dienel v knize Die Planungszelle - Plánovací buňka  (česky - nakladatelství BELZA, Krásná Lípa 2008). Tam předpokládá, že veřejné problémy se buď z iniciativy státního aparátu, anebo z iniciativy občanů (formou petice) projednají v plánovací buňce, složené ze zástupců státního aparátu a jakési„poroty“, vybrané z občanů. Nalezená řešení (jediné nebo i alternativní) buď státní aparát realizuje přímo, nebo je předloží veřejnosti k referendu. Tento proces může probíhat na všech úrovních, podle tzv principu subsidiarity, tj. vždy na úrovni, které se problém týká. Tedy v obci, kraji, či celém státě. V SRN takové buňky již úspěšně pracují, zatím jen na úrovni řešení problémů regionálních.    Také v Česku pracujeme na konkretizaci mechanismů přímé demokracie. Při tom bylo vypracováno i několik návrhů tzv Občanské ústavy ČR, které jsou založeny na principech přímé demokracie a které požaduji, aby Ústava byla povinně přijímána a upravována pouze na základě všeobecného referenda (jak to požadoval již Montesquieu a jak to po desítky let platí ve Švýcarském spříseženstvu a v Lichtenštejnsku). Velký význam pro racionální a akceptovatelné řešení problémů má kompetence zástupců občanů v plánovacích buňkách, jako autentických reprezentantů vůle demokratické většiny státotvorné části lidu republiky. Kompetence zástupců musí založena na:

1. důsledné aplikaci principů všeobecného a rovného aktivního i pasivního volebního práva všech občanů (● snad s výjimkou potrestaných ve výkonu trestu za kriminální činy),
2. neomezeném a rovném právu občanů navrhovat kandidáty na zástupce občanů podle principu všeobecného a rovného volebního práva všech občanů (včetně výjimky ●),
3. Ústavou stanoveném volebním cenzu podle kvalifikace kandidátů (např. stupeň a obor vzdělání, délka a úspěšnost v dosavadní praxi, vzhledem ke  konkrétnímu úkolu plánovací buňky). Tak má být zajištěna jak odborná kvalifikace zástupců, tak i účast  občanů-laiků,
4. přímé volbě zástupců občanů z kandidátní listiny, obsahující všechny přihlášené kandidáty,
5. na výběru zástupců v pořadí podle počtu získaných hlasů (s „evaluací“ podle volebního censu) až do jejich stanoveného počtu v plánovací buňce,
6. tom, že pro žádné lidové hlasování, volby a referenda nejsou stanovena minimální kvora. Podle zásady, že ti, kteří se hlasování z vlastní vůle neúčastní, se svého podílu na rozhodování dobrovolně zříkají.  Navrhovaný systém tak vylučuje tzv. vládu ulice-luzy a zabezpečuje rozhodující podíl střední třídy na řízení věcí veřejných, na tvorbě politiky, kontrole politiků a státní správy  tak, jak to požadoval již Aristotlés a jak to uvádí i Vilfredo Pareto ve své knize – The Mind and Society (London 1935), když realisticky vychází z přirozené a odvěké nerovnosti mezi lidmi, způsobené rozdíly v jejich vrozených schopnostech i historicky determinovaných příležitostech a dělí společnost z hlediska politického a ekonomického vlivu na následující skupiny: A = elita moci,      velkokapitál, etablované kartelové parlamentní strany a jejich zafixované  politické
                              vedení B = kontraelita,    která směřuje nahoru a chce vytlačit elitu A. V podstatě střední třída.  C = masy:            neschopné a neenergické prvky obyvatelstva, které jsou manipulovány jak elitou,
                              tak kontraelitou V systému přímé demokracie by měla být rozhodující politickou silou elita A - střední třída. Nejen podnikatelská, ale i svobodných povolání a kvalifikovaných zaměstnanců veřejných i soukromých subjektů. Dalším argumentem proti zavedení přímé demokracie je údajné nebezpečí nekonečného přívalu referend všeho druhu, vyvolávaných neodpovědnými populisty a permanentními kverulanty. Po legalizaci referend by snad zpočátku mohly takové situace nastávat, ale jen přechodně, které by se jistě uklidnily po zkušenosti s „tlumicí“ funkcí plánovacích buněk. Dále je argumentováno také tím, že pořádání referend by si vyžádalo velký nárůst úřední agendy a dodatečných finančních výdajů. Při tom se vychází z předpokladu, že hlasovací mechanismus bude stejný, jako dosavadní při volbách do zastupitelských sborů. To však návrh zákona o referendech řeší na úrovni dnešních komunikačních technologií. Dominujícím způsobem by bylo hlasování na internetu nebo síti mobilních telefonů a „klasické“ by bylo jen doplňkovým pro ty, kteří z různých důvodů nemohou nové technologie použít.