Pánové, katolický idealista – kreativista Duka a vysloužilý měšťácký politik Kňažko si přišli do ČT2 zafilosfovat o Československé minulosti a o jejím vývoji od konce společného státu ČSSR.
Většinou se jejich názory příliš nelišily a byly v souzvuku s jejich pravičáckým zaměřením. A shodli se jenom v obvyklém generálním zavržení Marxe a Engelse a jejich světového názoru.
Hned na počátku diskuse svorně odsoudili nedávné odhalení sochy Karla Marxe v jeho rodném Treviru a vyjádřili znepokojení nad renesancí úcty k Marxovi, jako největšímu filosofovi a ekonomovi 19. století. Což svědčí o tom, že jeho přínos k pochopení přírodních zákonů, včetně zákonitostí vývoje lidstva neznají, protože dílo Marxe a Engelse nikdy nestudovali, ale posuzuji je podle zrůdné praxe „marxistů“ od dob Leninových bolševiků až po „naše“ normaliziátory Husáka, Jakeše a Bilaka.
Nemíním zpochybňovat zrůdnosti, kterých se tito „marxisté“ dopustili, ale zároveň chci připomenout, jakých nepravostí se dopouštěli i naši měšťáčtí „demokraté“ již od vzniku Masarykovy první Československé republiky.
České buržoasní i „socialistické“ partaje z bývalého Rakousko-Uherského Říšského sněmu (české zastoupení podle voleb z r. 1911 !!!) preventivně odstavily „tatíčka“ T. G. Masaryka od výkonné moci a vnutili I. ČSR Ústavu buržoasní „parlamentní demokracie“ (kterou později pro naší první Českou republiku prosadil „nezapomenutelný demokrat“ Václav Klaus v ještě anti-demokratické formě.
Český primas Duka uvedl, jak nelibě nese požadavky KSČM, aby byly znovu revidovány církevní restituce, údajně „spravedlivě“ provedené podle principu: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Ale nijak nepřihlížel k tomu, jak církevní majetek po staletí vznikal z feudálního vykořisťování nevolného lidu! To tehdy nebyla krádež? Vždyť prezident Masaryk slíbil ještě v USA, že v ČSR bude provedena odluka církví od státu a pozemková reforma, ale to mu buržoasně-socialistický parlament nedovolil (měl s katolickou církví nevyhlášený konkordát) a církev si feudální majetek zachovala.
Diskutující se také se zabývali průběhem dělení ČSFR do dvou národních republik: České a Slovenské. To požadovali především slovenští „národovci“, hlavně z katolických kruhů, hojně tvořených souputníky režimu klero-fašistického Slovenského štátu a jejich potomky. Velkou roli v tom hráli také tehdejší premiéři české a slovenské autonomní vlády Klaus a Mečiár, kteří si oba chtěli uvolnit ruce pro realizaci svých rozdílných představ o dalším vývoji ve „svých“ republikách. Aniž by při tom položili tuto otázku oběma národům v referendu, které by to mohlo zhatit jejich o plány, jisti si poslušnosti členů svých národních politických stran. Drze se o tom mezi sebou dohodli na schůzce v Brně a tím fakticky spáchali velezradu na celistvosti státu zaručené Ústavou. A zde je nutno připomenout spoluvinu konkrétně pana Kňažka, který se všech fázích tohoto komplotu účastnil. A nyní se nehlásí k řadě svých státních funkcí ve slovenských vládách a mezi kterými vystřídal své členství v řadě stran od VPN, HZDS, ADS, DEÚS, DÚ, SDK až po SDKÚ. Dnes se k tomu samozřejmě nehlásí a dává „hraběcí rady“, jak dnes vztahy mezi ČR a SR zlepšovat a napravovat.
Na čem se shodovali, bylo nekritické horování pro „jedině pravou parlamentní demokracii“ pro neo-konzervativní celosvětový řád. Při čemž se nepokusili zamyslet nad jeho narůstající globální krizi, která se již nyní rozbíhá a hrozí nejen celosvětovým vojenským střetem, ale až ohrožením kvalit života na Zemi a jeho existence vůbec.
Marxova filosofie historického materialismu, založená na Hegelově dialektickém zákoně o přeměně kvantity v kvalitu říká, že řád lidské společnosti závisí na stupni společenské produktivity a dostupnosti jejích materiálních zdrojů. Pokud se tyto existenční podmínky změní, musí nutně dojít ke změně společenského řádu. A tato změna je nutně revoluční (relativně) skoková. Což neznamená bezpodmínečně, že násilná. Dnes je světová situace zralá pro takovou revoluci.
Ale aktéři naší novoroční debaty dovedou hlásat jen primitivní anti-marxistické floskule, aniž by se zatěžovali pozorným studiem „nějakého“ Marxe.
Je to k jejich škodě, protože to odhaluje to jejich nedostatečné filosofické vzdělání a dělají si tím jen ostudu!
