V roce 2013 jsem na mém blogu doporučoval volbu Miloše Zemana za prezidenta republiky a po jeho zvolení ji nazval prvním vítězstvím v boji za přímou demokracii v ČR.
Otázka volby prezidenta byla tehdy i dnes stejná: „Jakého prezidenta naše republika potřebuje?“. Ceremoniální figuru, která bude s každým zadobře, chovat se podle pravidel pana Špačka, poslouchat Sněmovnu a vládu jí trpěnou a podbízet se mocným „přátelům“ z EU a USA?
Nebo sebevědomého politika suverénního státu, který chápe a plní svůj úřad jako službu jeho lidu, podle Ústavy jeho suveréna, na což přísahal.
To znamená, který má jasnou koncepci cesty jeho strategického rozvoje, pro kterou získá a zachová si důvěru národa, a bude ji směle hájit a prosazovat. Ačkoli nemá podle ústavy ani výkonnou, ani zákonodárnou ultimativní moc, může a musí být schopen využívat všech svých pravomocí pro vytváření vpravdě demokratického, sociálně spravedlivého, humánního, kulturního, ekonomicky liberálního a ekologicky odpovědného společenského prostředí. Takového, které bez výhrad splňuje klauzule Všeobecné deklarace lidských práv, nedílné součásti naší Ústavy.
Ani v roce 2013, ani v tomto roce, jsem nenašel mezi uchazeči o prezidentský úřad nikoho vhodnějšího než Miloše Zemana. Jistěže i on má své chyby, ale byl prostě ten nejlepší.
Proto jeho vítězství považuji za druhé vítězství přímé demokracie v ČR.
Situace pro zavádění dalších principů přímé demokracie v ČR je dnes příznivá. Řada stran již má uplatňování těchto principů ve svých programech. Jak stran dnes parlamentních, tak i stran a hnutí neparlamentních (SPD, Piráti, KSČM, Rozumní).
Aktuální je dnes zejména požadavek na vydání Zákona o obecném referendu (nebo Zákona o systému referend), který by mněly uvedené strany prosazovat do programu nastupující vlády. Pro jeho znění je možno maximálně využít text platné ústavy Švýcarska, které je velikostí a lidnatostí velice podobné situaci naší a má s uplatňováním principů přímé demokracie nejlepší zkušenosti.
Výhrady odpůrců přímé demokracie vyplývají především z obavy o ztrátu výsadního postavení politických stran, které si prostřednictvím jimi vychvalované „zastupitelské demokracie“ a Sněmovny, zajistily monopol moci zákonodárné nad mocí výkonnou a soudní. Ale vyplývají také z neznalosti ustanovení švýcarské ústavy o systému referend, jakož i existujícího návrhu nové Ústavy ČR, který je dostupný na:
http://trinkewitz.cz/?p=657 ,
kde jsou ustanovení o přípravě referend, která vylučují „obávanou“ záplavu referend a rozhodování nekompetentní ulicí“, namísto nich, namyšlených „kompetentních“ politiků a akademických politologů.
Přijetí zákona o referendech by bylo dalším systémovým krokem k přímé demokracii, skutečné demokracii pro lid této země.
