Dobrotivý císař Ferdinand I. byl moudřejší než poslanecká sněmovna

Skoro celé desetiletí trvalo, než nejskvělejší zástupci lidu vypotili zákon o státní službě. Nyní je konečně na světě, ale jeho tvůrci se moc nevyznamenali. To císař pán měl na státní úředníky náročnější požadavky. Hlavně na jejich morálku, jejíž porušení pro ně znamenalo ztrátu jejich společenského statutu a všech existenčních výhod.    

V texu pouze cituji z knihy historičky Magdalény Pokorné - JOSEF NĚMEC - Neobyčejný muž neobyčejné ženy - Academia 2009.

Služební přísaha úředníka Rakouska-Uherska Josefa Němce, za panování císaře Ferdinanda I. - Dobrotivého v roce 1832

Rakouský stát potřeboval k tomu, aby mohl dobře fungo­vat, síť loajálně sloužících úředníků. Stát se státním úředníkem, získat „definitivu", to byla ovšem pro mnohé mladé muže prestižní záležitost, životní perspek­tiva s jistotou penze ve stáří nebo v nemoci, popř. i určité zabezpečení vdovy a sirotků v případě smrti. Člověk, který usiloval o úřednickou definitivu, musel ovšem po řadu let řádně slou­žit, a to třeba na bídně finančně zajištěných místech, než se své vytoužené mety dočkal. Musel se prodírat sítí přísně stanove­ných tabulkových postupových míst, často se stěhovat.

Úřed­níci museli splňovat řadu dalších podmínek: především být loajální, přesní a spolehliví, a to nejen v profesionálním slova smyslu, při výkonu své funkce, ale také v soukromém životě. Nadřízení sledovali obě tyto stránky života a právě tzv. tajná kvalifikace, tedy charakteristika privátního způsobu života, resp. života celé rodiny, hrála při jednáních o kariérním po­stupu důležitou, ne-li přímo stěžejní roli.

Úředníci měli ovšem základní pilíř, podle něhož se měli ve svém konání řídit. Tímto pilířem byla služební přísaha:

 „Přísahám bohu všemohoucímu těžkou tělesnou přísahu a slibuji Jeho Veličenstvu nejjasnějšímu, nejmocnějšímu císaři rakouské­mu, králi uherskému, českému, haličskému, lombardskému a be­nátskému, arcivévodovi rakouskému Ferdinandovi Prvnímu, na­šemu nejmilostivějšímu pánu a všem Jeho zákonným nástupcům na císařském trůnu z nejvznešenější, nejjasnější Jeho krve, nezlomnou věrnost a oddanost.

Když jsem byl jmenován respicientem c.k. důchodkové stráže, přísahám a slibuji, že budu přesně a řád­ně plnit všechny své služební povinnosti, že budu poslušnost a úctu vzdávat svým představeným a vyšším úřadům, že budu řádně plnit všechny příkazy, jež mi budou jimi dány, že se budu k stranám chovat slušně a podle předpisů, že si nedovolím proti žádnému rušiteli zákona žádnou zákonům nepřiměřenou shovívavost, že nebudu za žád­nou, sebeslušnější záminkou žádat, přijímat nebo si dávat slibovat dary od stran, že se osobními ohledy nedám odvrátit od přísného plnění svých povinností, že budu svěřené mi služební tajemství nezlomně zachovávat, že neustále budu usilovat o odstranění a potření všeho podloudnictví, že jakýkoli nezákonný čin důchodkového úřed­níka a zaměstnance pohraniční nebo důchodkové stráže, jako i každý důchodkový přestupek, jakmile se o čemkoli dovím anebo cokoli zpo­zoruji, oznámím svým nadřízeným, vůbec pak že se ve službě stejně jako mimo službu vynasnažím, abych se choval počestně a mravně, že si nedovolím žádný čin ani opominutí, jímž by mohla být poskvr­něna čest důchodkové stráže, a že se napořád budu chovat, jak se sluší na dobrého a řádného služebníka Jeho Veličenstva císaře.  

Součástí tohoto dokumentu byl také dovětek: „Prohlašuji dále přísežně, že ani nejsem členem žádné tajné společ­nosti nebo tajného bratrství, ani že nevstoupím do nějaké takové společnosti".