Političtí bankrotáři z „pravicové“ opozice dávali ve Sněmovně laciné „hraběcí rady“ dnešní vládě koalice oportunistických, politicky nezařaditelných partají. S tímhle spolkem „tuhle válku nevyhrajeme“ a dopadneme jako K. u. k. R-U
Závěrečná debata o státním rozpočtu ČR na rok 2017 znovu v praxi demonstrovala ubohost české „pluralitní demokracie“ a politických partají, zasedajících ve Sněmovně.
Ač, nebo právě proto, že tam vystupující aktéři vědí, že je v televizi sleduje valná část voličů, neváhají předvádět svojí totální ztrátu paměti a spoléhat na ni i u televizních diváků.
Zcela kuriózní byla vystoupení opoziční pravice, jmenovitě pánů předsedů ODS Fialy a TOP09 Kalouska, když kritizovali na rozpočtové politice vlády současné to, co jejich vlády dělaly, či spíše nedělaly, v době před jejich pádem. Řeči pana Kalouska nebudu rozebírat vůbec, protože každé jeho slovo je lež! Pan Fiala z ODS má výhodu, že se politicky neznemožňoval tak dlouho jako on. Ale, ať „ráčí prominout, při jeho vzdělání“ akademika a bývalého rektora Masarykovy univerzity v Brně, jen papouškoval neoliberální klišé, která evidentně nikde nefungují. Jako stoupenec požadované minimalizace státu a maximální privatizace jeho dosavadních veřejných služeb, vytýkal vládě, že neinvestuje a jmenovitě doporučoval investice do zbrojení!!! To by prý rozhýbalo ekonomiku, zvýšilo zaměstnanost a urychlilo růst HDP. To je „osvědčený“ americký a Hitlerův recept již od velké hospodářské krize z 30. let minulého století. V USA to „úspěšně“ funguje dosud a přivedlo je k zadlužení státu v neuvěřitelných bilionech dolarů! Nezapomněl na zanedbávané investování do vzdělání a vědy, aniž by to blíže specifikoval, ale zapomněl, že to dělaly i jejich „pravicové“ vlády s výmluvou, že prý jim to neumožňovala světová hospodářská krize. Že by vláda měla investovat do infrastruktury a strategických odvětví a technologií, ochrany životního prostředí a surovinových zdrojů, všech sociálních služeb včetně bydlení, to ho nenapadlo.
Nepotěšil mne tentokrát ani prezident Zeman, který se „rozpočtové“ schůze Sněmovny tentokrát osobně účastnil. Jeho rady byly na úrovni znalostí studentů prvních ročníků ekonomických škol. Upozorňoval na známou kynesiánskou poučku, že státní rozpočty mohou být schodkové v době ekonomické recese, ale že zadlužení státu musí být eliminováno rozpočty přebytkovými v době ekonomického růstu. Proto radil vládě, aby rozpočtovou rovnováhu udržovala zejména snižováním sociálních dávek parazitujícím společenským vrstvám. Neřekl však, jestli mezi ně počítá i důchodce a nezaviněně sociálně handicapované spoluobčany. Kupodivu, že jako levicový politik, spolu s pravicí (včetně pravicového populisty Babiše) „zapomněl“, že rozpočet má i stranu příjmovou, kterou je možno zvyšovat vždy. Kritizoval někdejšího soc-dem premiéra Špidlu, který řekl, že peněz je vždy dost. Zde Zeman populisticky (asi vzhledem k možnosti opakované kandidatury na prezidenta) hrál na falešnou strunu „všelidového“ odporu proti zvyšování jakýchkoli daní. Je však třeba rozeznávat daně od daní. Odpor lidí s podprůměrnými příjmy je oprávněný a proto by měly být omezovány daně nepřímé (DPH ap.), postihující shodně chudé a bohaté (zaměstnance i drobné živnostníky). Ale pro vrstvy s výrazně nadprůměrnými příjmy (bohatá střední třída zaměstnanců a podnikatelů a nejbohatší třída vlastníků velkokapitálu) mohou být zdaňovány s kontinuální progresivitou, aniž by to nějak ohrozilo jejich nadprůměrný blahobyt, nebo podvazovalo jejich investiční potenciál a ohrožovalo ekonomický růst.
A tak to s rozpočtem dopadlo, jak to dopadlo. Víceméně je „stravitelný“ pro všechny papaláše naší politické a ekonomické sféry, ale opět se vyhnul, byť jen krůčku, k řešení fundamentálních příčin trvající stagnace našeho hospodářského a společenského vývoje. Proto mluvím o Sarajevu a dalších létech prohrávané války o všeobecný vzestup naší České republiky.
