Kníže Schwarzenberg horlí proti dnešním poměrům ve veřejnoprávní ČT. Redaktoři prý jsou "kádrováni" pro své politické postoje. Ale za "jeho" vlády mu to nevadilo!
Pavel Kohout, vystřízlivělý komsomolec 50. let XX. století, v HN z 20.3.2010 velebí „svobodný“ tisk a ostatní media, jako nosné sloupy skutečné demokracie. Asi tomu věří, jako věřil kdysi, že komunismus je budoucím štěstím lidstva. Také chválí ústavu USA, 1.článek jejích dodatků, z něhož vyjímám: > Kongres nesmí vydávat zákony, … , omezující svobodu slova a tisku, … < , který podle něho demokracii režimu zabezpečuje.
Ano, tento dodatek zabezpečuje lidská, občanská a demokratická práva, ale jen vládnoucí vrstvě společnosti, ovládající všechna rozhodující media, ve kterých šíří informace a dezinformace, sloužící zachování její vlády. Takovou formu demokracie známe již z otrokářského antického Řecka, nebo evropských středověkých a renesančních stavovských států od Anglie až po Polsko, od Skandinávie až po Itálii. Nemajetný lid, otroci, nevolníci, vesnická a městská chudina, měli práva jen poněkud vyšší, než užitkový dobytek.
Není potom divu, že když bezpráví a chudoba lidu přesáhnou mez jeho trpělivosti, explodují revoluce, které krvavě smetou dosavadní pořádky a vynutí si přijatelnější. Po trpkých zkušenostech z evropských revolucí 18. a 19. století, až do pádu sovětského impéria, se postavení „lidu obecného“, alespoň v civilizačně nejvyspělejších zemích, výrazně zlepšilo a otupily se tím sociální střety mezi bohatou elitou a chudou většinou.
Dnes však arogance mocných a bohatých, zbavených strachu ze sovětského komunismu, opět prudce narůstá. Kryta svými „demokratickými“ zákony a „přirozenou“ posvátností soukromého vlastnictví, si elita hrabivě přivlastňuje přírodní zdroje a plody práce dělného lidu, kterému ponechává jen stále se snižující podíl z nich. Své lehce nabyté bohatství vystavuje okázale na odiv a rostoucí chudoba dělného lidu je terčem jejího okázalého pohrdání touto částí populace.
Významným prostředkem a nástrojem zachování její nadvlády je ovládnutí masových medií. Což ji umožňuje manipulovat s masou desinformovaného lidu tak, aby se vzdal práva a možnosti rozhodovat o věcech veřejných (res publica) i o svých osobních životních zájmech a ponechal ji úplnou volnost jednat s nimi jen v její bezohledný prospěch.
Uvedu několik příkladů z aktuálního periodického tisku. Hospodářské noviny čtu již více než 50 roků, protože i za komunistického režimu si zachovávaly jistou nezávislost a objektivitu. Patrný zlom jejich charakteru však nastal po zakoupení nakladatelství ECONOMIA uhlobaronem a miliardářem Bakalou. Nikoli naráz, ale postupně, se tiskoviny tohoto nakladatelství začaly měnit v hlásné trouby velkokapitálu, obsahově i formálně zformované podle amerického vzoru. Podívejme se na přílohu HN proč ne?! z 3 / 2010. Ta na obálce přináší fotografii Adriana Sarbu, Rumuna, generálního ředitele středoevropské televizní sítě CME, která u nás vlastní televizi NOVA. NOVA je typickým masmediem, plně sloužícím dezinformaci diváků a odvádění jejich zájmu od závažných témat politických, kulturních a všeobecně vzdělávacích a směrující jeho zájem k oslnivé a primitivní zábavě. Naše soukromé televizní kanály, jako je NOVA a ještě více PRIMA, dnes věnují 90% vysílacího času bulvárním tématům, bezduchým seriálům a ještě primitivnějším sitcomům, vulgárním reality show, přemnoženým kurzům vaření, pavědám astro a numerologie a kartářkám. Když filmům, tak nepřetržitému řetězci příběhů zločineckého násilí, s výbuchy, střelbou; hvězdnými a jinými válkami a katastrofami. Thrillerům a hororům, nejrůznějším druhům perverze a šílenství. Přesto pan Sarbu šíří názor, že jsme v Česku ještě pozadu a že je toho málo. Že Češi jsou moc vážní a potřebují více seriálových přeslazených milostných limonád. Však jistě proto si ho majitelé CME vybrali za generálního ředitele pro celou Střední Evropu, že pod jeho vedením televize dobře vykonává plošný brainwashing u masy svých diváků. Další podstatná část přílohy je věnována předraženým módním výstřelkům v oblékání a luxusním módním doplňkům, jejichž kusové ceny násobně převyšují celoměsíční mzdy personálu supermarketů TESCO aj. Článek >Dubaj jako z letadla< zase nadšeně referuje o megalomanské výstavbě v Dubaji, zvláště nejvyšší budovy světa, 800 metrů vysoké obytné věže a láká k návštěvě boháče z celého světa. Ale nikde se nezmiňuje o tom, že tato nesmyslně megalomanská výstavba velkoměsta v poušti je financována z nemravných monopolních cen, kterými kartel OPEC vydírá neropné země. Že to je bezpracně nashromážděné bohatství arabských feudálů, přežitků středověku, které vysáli z obyvatel nejchudších i bohatších zemí světa. Samozřejmě, že nechybí ani obligátní téma luxusních restaurací a jejich extravagantních kuchařů, ani rubrika nejluxusnějších automobilů pro kapitalistickou i feudální šlechtu. Také je tu portrét úspěšné mladé manažerky z Kellnerových PPF. To patří k trendu, kterým jsou „moderní“ ženy motivovány ke kariérnímu soutěžení s muži, protože jsou poslušnější, tvárnější a horlivější ve službě velkokapitálu než oni. Prostě je to ta správná četba pro zbohatlíky, jejich zhýčkané manželky a milostnice a pro kohortu jejich sluhů a obdivovatelů. Co těm všem je do starostí chudiny. Možná jim to „dojde“, teprve až opět budou hořet paláce a revoltující „luza“ je požene pod gilotiny a do gulagů.
Obhájci dnešních „demokratických“ režimů tvrdí, že informační monopol již neexistuje. Že svět prošel poslední, informační revolucí, která dala necenzurované slovo každému uživateli internetu. To je sice pravda, ale nikoli celá. Já si zde mohu svobodně blogovat a mám šanci, že oslovím průměrně cca 1000 čtenářů. Což je jen nepatrné ppm (jedna miliontina) proti počtům diváků televize, kterých jsou miliardy!
Tento problém však řešení má. Mohlo by jím být ústavní konstituování 4. nezávislé ústavní moci – moci informační. Její charakter jsem již v roce 2003 pojednal na webových stránkách trinkewitz.cz a znovu byl publikován ve webových Britských listech z 23.3.2009 pod titulkem Demokracie potřebuje čtvrtý pilíř. Moc informační by musela být stejně nezávislá jako moci zákonodárná, vládní a soudní. Její instituce by byly veřejnou službou, představovanou soustavou veřejnoprávních masmedií všeho druhu na všech správních úrovních a plně financované ze státního rozpočtu. Tato media by musela být nekompromisně vedena podle pravidel novinářské etiky a nezávislosti. A měla by mít též povinnost publikovat názory, došlé od občanů.
Dnes jsou občané do krajnosti znechuceni naší formou „demokracie“, která není vládou lidu, ale oligarchií několika hrabivých a zkorumpovaných partají. Blížící se květnové volby do poslanecké sněmovny dávají naším občanům příležitost, nastartovat proces budování demokracie opravdovější, založené na principech demokracie přímé.
Základním požadavkem by mělo být vypracování návrhu nové ústavy s principy přímé demokracie, její podrobení celonárodní diskusi a povinné schválení obecným referendem. Ústava, vedle ustavení navrhované nové moci informační, musí obsahovat přímé volby presidenta republiky, krajských hejtmanů, primátorů a starostů, případně i soudců a policejních náčelníků. A zejména také volby a odvolatelnost poslanců jednokomorového parlamentu v jednomandátových volebních obvodech a zákaz financování stran ze státního rozpočtu.
Napsáno 28. března 2010
