Bídu vidím v tom, že naši akademičtí filosofové a katoličtí preláti roní krokodýlí slzy nad masovou absencí morálky u naší populace a příčinu toho spatřují v našem národním ateismu.
Politická a ekonomická moc u druhu homo sapiens se od nejdávnějších jeho prvopočátku vyvíjela současně s vývojem názoru na podstatu jeho samého a přírody, ve které existuje.
Příslušníci druhu – lidé, postupně poznávali souvislosti a zákonitosti přírodních jevů a nejzkušenější kmetové a matróny lidských komunit postupně formulovali jejich kolektivní světový názor. Zcela přirozeně a bez výjimky to mohl být vždy pouze názor idealistický, založený na představách nadlidských bytostí a sil, které chod světa řídí podle své vůle. A tyto síly byly k člověku přívětivé i kruté. Člověk, aby si je naklonil, se k nim obracel s prosbami a přinášel jim dary a oběti. V lidských pospolitostech se postupně vydělili vedle bojovníků, lovců, pastevců, zemědělců a řemeslníků „teologové“ – šamani a kněží, kteří formulovali věrouky a náboženské rituály. A tento vývoj dospěl po tisíciletích vývoje ke vzniku nejrůznějších náboženských forem, věrouk a církví až do dnešního stavu.
Tento idealistický světový názor vyhovoval vždy a všude vladařům a vládnoucím společenským vrstvám, a ty proto náboženský výklad světa a růst církví a jejich majetků podporovaly, neboť učily, že moc vladařů a jejich vrchností je od Boha a lid jich proto musí být poslušný. Teprve pokrok ve vědeckém poznání světa, v éře novověkého osvícenství, vyvolal pochybnost o existenci boží a vznik světového názoru ateistického.
Ten byl, s postupujícím pokrokem vědeckého poznávaní přírodních zákonů celého známého vesmíru, nejdůsledněji a komplexně zformulován ve filosofii dialektického materialismu jeho průkopníky Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem v druhé polovině 19-tého století. Na této filosofii je příznačné, že není strnulou soustavou neměnných dogmat a přírodních zákonů, ale že předpokládá jejich trvalé prohlubování v nikdy nekončícím procesu poznávání. Ve stručnosti říká, že: „ ... svět (objektivní realita) je poznatelný, ale nikdy nebude zcela poznaný“.
Tato filosofie, a s ní spojená emancipace světové populace lidstva, zcela zjevně nemůže vyhovovat oligarchiím vládnoucím světu. Ty mají své egoistické zájmy na udržování většiny „poddaných“ vrstev v nevědomosti a v povolném podřizování se „řádu života podle úradku božího“. Proto všemi prostředky výchovy, vzdělávání a informování „poddaných“ potlačují a znevažují filosofii materiální podstaty světa a poskytují maximální podporu filosofiím idealistickým a zejména teologiím a aktivitám církví.
U nás v Česku konkrétně je to patrné na nepřiměřeném podílu církevních pořadů na vysílacím čase veřejnoprávní České televize. Ale nejen v tom. Hladinu adrenalinu v krvi mi zvedl zpravodajský pořad, ve kterém „televizní dívenka“ informovala veřejnost o „vědeckém“ statistickém zjišťování korelace zločinnosti u „věřících“ a u ateistů. S výsledkem, že většina zločinců jsou ateisté (!!!) Při tom neřekla, kdo byl považován za věřícího, zda jen podle registrace, nebo podle skutečného praktikování náboženství. Předpokládám, že tento „výzkum“ byl zadán a proveden ve svatouškovsky protestantských USA, kde by měli mít (vedle Sicílie) zkušenost s italskými mafiány, kteří jsou zpravidla fanatickými katolíky, ale vraždí a znásilňují bez zábran a pak se z toho jdou vyzpovídat!
Naši akademičtí filosofové (Halík, Jan Sokol apod.) a katoličtí preláti roní krokodýlí slzy nad masovou absencí morálky u naší populace (včetně politické a podnikatelské „elity“) a příčinu toho spatřují v našem národním ateismu. Jakoby náboženská víra byla nevyhnutelnou podmínkou morálky a všichni ateisté (a zvláště marxisté) byli nutně nemorální!
Abych se vyhnul obvinění ze zavrhovaného marxismu, musím připomenout, že i koryfej antisocialismu Hayek považuje morálku za historicky vzniklý, neustále se vyvíjející a celospolečensky respektovaný souhrn pravidel harmonické společenské koexistence, a náboženskou víru do toho neplete! Lze citovat i jiné, starší filosofy:
Thomas Hobbes (1588 – 1679):
Řád a morálka spočívají na egoismu individuí, která ve vlastním zájmu dodržují
„společenskou smlouvu“.
G.W.F. Hegel (1816):
Stát je jednota obecné podstatné vůle a vůle subjektivní, a to je mravnost.
Zákony mravnosti nejsou nahodilé, nýbrž rozumnost sama.
Podstatou nového státu je, že je obecnost spojena s plnou svobodou zvláštnosti a
s blahobytem individuí, že tedy zájem rodiny a občanské společnosti nutno spojit se
státem. Jen tehdy, když oba momenty neztrácejí svou sílu, lze pokládat stát za
členěný a v pravdě organizovaný.
Před několika léty, po zániku spolku VOLNÁ MYŠLENKA, jsem se snažil založit Českou společnost pro etiku. Obeslal jsem řadu profesionálních vysokoškolských filosofů etiky a vyzval je k účasti. Dočkal jsem se však toho, že mi většinou vůbec neodpověděli, nebo tím, že etiku jenom vyučují a nemíní se angažovat společensky. Populární vysokoškolský učitel filosofie Jan Sokol se vymluvil na přetížení jinými úkoly. Kladně mi odpověděl pouze jeden (!!!) obeslaný - teolog!
Proto mluvím o BÍDĚ FILOSOFIE v Česku.
