Vlk (Kalousek) se nažral a koza (Babiš) zůstala celá. Společně předvedli ukázku fungování naší parlamentní demokracie a liberální ekonomiky, tolik velebené našimi politiky, politology, ekonomy a zkorumpovanými presstituty.
Kalousek, zapomněl na „máslo na své hlavě“ a kritizuje Babiše, který se chová přiměřeně ke svému společenskému statusu v kapitalistickém liberálním prostředí, které je přes 25 let v ČR vytvářeno a utužováno od Klause až po Sobotku, a oligarchií korupčnických parlamentních stran, na objednávku oligarchie velkokapitálu.
Jak se ukazuje, Babiš se v tomto prostředí realizuje jako světaznalý, dravý a bezohledný podnikatel, jehož prioritním cílem je nekonečné hromadění vlastního majetku. Ale dělá to chytře. Na rozdíl od jiných „taky-podnikatelů“, to dělá v mezích zákonů, které si „kalouskové“ nachystali pro sebe, ale když jim nestačí, hrabou majetek i způsoby, které jsou nezákonné.
V důkazní nouzi se nyní Kalousek, a cela „proti-babišovská“ fronta, dovolávají morálky (vysmívané někdejším prezidentem Klausem a jeho ideologickými nohsledy), která není literou zákonů zabezpečena, ale kterou by se všichni, a zvláště ústavní činitelé a státní úředníci měli řídit. Je ale zřejmé, že „cestou práva“ si na Babišovi nic nevynutí, takže výsledkem jejich snažení je jenom předvolební proti-babišovská lživá propaganda.
Dnešní, již katastrofální stav popřevratové české politiky dospěl do takové krize, že vláda a parlament nejsou schopni žádné konstruktivní výkonné, ani legislativní aktivity. Otevřeně a naplno to prohlásil předseda KSČM, poslanec Filip, který se ujal iniciativy a rozhodl se v této záležitosti oslovit předsedy všech stran, zastoupených v parlamentu, s výzvou k řešení této krize.
Příčiny všeobecné krize státu Česká republika nespočívají v nefunkčnosti jeho institucí a jednotlivých zákonů a v nedůslednosti jejich uplatňování, ale v jejím politickém systému, daném platnou Ústavou. V tom, že uplatňuje politický systém tzv. parlamentní demokracie, která je založena takto:
Čl. 2 (1)
Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Čl.5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí, jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Když touto formulací je vlastně mocensky vyřazen deklarovaný suverén demokracie – lid
Ten lid je fakticky moci zbaven a vykázán pouze do funkce pasivního voliče („svých“!) zastupitelů, a který nemá právo si vybírat, ale jen hlasovat, buď pro kandidáty naoktrojované několika (1 až 4) stranami usazenými ve Sněmovně, nebo volby ignorovat a smířit se s tím, že bude opět okraden o další 4 roky svobodného života.
Tento politický systém panování partají a Sněmovny je rájem korupce, rozdělování prebend a lén funkcionářům stran a výnosných kšeftů s jejich kmotry, na náklady státního rozpočtu.
A mužem se vrátit k aféře Babiš. Pod vlivem lobbistů se vydávají zákony, které vyhovují zájmům nejsilnějších kapitálových korporací, jejich akcionářů a vlastníků (jako Babiš). Konkrétně třeba Zákon o dani z příjmu, nebo o Svěřenských fondech v novém obchodním zákoníku, které jim dovolují „optimalizova“ (rozuměj krátit) daně ze zisku a z příjmů. A dohánět zdroje státního rozpočtu zvyšováním DPH a dalších nepřímých daní, uvalených na všechen lid.
Z toho vyplývá, že:
Všeobecná krize společenského a ekonomického systému ČR je řešitelná pouze zásadními systémovými změnami!
Ty by měly směřovat k prosazení demokracie, ve které je lid skutečným držitelem nejvyšší moci, a jehož rozhodnutí jsou konečná – demokracie přímé!
To by se mělo stát požadavkem masových občanských iniciativ a kritériem v letošních volbách do Sněmovny pro volbu strany, která by se k takovému programu zavázala.
