Jako houby po dešti se objevily články, které srovnávají slovník těch dvou pánu z nadpisu blogu. A snaží se řeč Miloše Zemana bagatelizovat. Jako že se nic vlastně nestalo, že tak mluvíme všichni, že Schwarzenberg je ještě větší sprosťák. Jenže pomíjejí jednu základní věc. A asi úmyslně. Nikdo z nás, kdo ty slova používáme, nejsme prezidentem republiky. Nikdo z nás je nepoužíváme v přímém přenosu.
V jednom má Miloš Zeman pravdu. Opravdu by bylo pokrytectví, tvrdit, že ty slova nepoužíváme. Známe tu situaci, kdy se něco stane a člověk si uleví. Tím nějakým ne úplně slušným slovem.
A samozřejmě, že takhle může mluvit i prezident. A věřím tomu, že tak i mluvil, když si legendárně poranil své koleno. A ať si mluví. Když je někde v hospodě. Nebo když je někde s přáteli. Ale nemůže, a to je prostě fakt, tyto slova použít v situaci, ve které je Miloš Zeman použil. I kdyby měl pravdu, což je na delší diskuzi, tak ji nemůže ventilovat takto. V přímém přenosu, v rádiu, v pořadu, který má díky prezidentovi Masarykovi nějakou dlouhou historii. To je prostě něco naprosto neomluvitelného.
Jenže tím tak nějak vyvrcholila situace, kterou bych nazval zemanův týden. Čína, cesta domů soukromým letadlem, část jmen vyznamenaných na státní svátek a nyní Horory z Lán.
A to poslední, odvádí pozornost od jiných věcí. Třeba návrat z té Číny. Argumentace tím, že soukromé letadlo doletí domů rychleji? Nejdříve o dvě hodiny, poté již o 3 a půl. To je takový problém, zorganizovat program prezidenta tak, aby takový exces nenastal? Vyznamenání za zásluhy pro člověka, který o Zemanovi natočil dokument? Protože pokud to má být za nějaké dílo tak není na to trochu brzo v 41 letech?
A nakonec ty Hovory z Lán. Od Miloše Zemana, jak přiznal, část plánovaná, část údajně spontánní. Miloš Zeman tvrdí, jak stabilizoval společnost. Nepamatuji, že by byla společnost za prezidentování jeho předchůdců tak rozdělena. Miloš Zeman dělá vše proto, aby to ještě prohloubil. Celé mi to přijde, jako takový kalkul, o vrytí se do podvědomí části voličů a ukázka toho, jaký je to lidový prezident.
Prezident se snaží, aby Českou republiku proslavil ve světě. A daří se mu to. Bohužel negativně. Tak jako minulý rok se svět bavil na téma jeho virózy, tak teď se svět o Česku dověděl opět. A to tak, že máme zřejmě nejsprostšího prezidenta. Zaregistrovali to světová média, proběhlo to opravdu celým světem. Negativní reklama, také reklama si zřejmě na Pražském hradě řekli.
Protože buď je Miloš Zeman neřízená střela, jehož bonmoty s přibývajícím věkem jsou již jen trapné, nebo je to práce jeho poradců a to je snad ještě horší. Ale ať tak, nebo tak, nemůžeme ani očekávat, co náš čeká příště.
Je to již rok a půl od volby prezidenta a Miloš Zeman tvrdí, že má nejsilnější mandát, jaký kdo v historii získal. Má částečně pravdu. Pokud se na to podíváme pouze čísly. Ve druhém kole prezidentské volby získal více než 2 700 000 hlasů. Současná vláda má součet skoro 2 300 000 hlasů. A v čem je tedy ten rozdíl? Kandidáti na prezidenta byli dva. Tím pádem, je logicky počet hlasů získaných větší, než když ve volbách kandiduje 24 subjektů. Již v prvním kole prezidentských voleb, pří devíti účastnících získal jen přes 1 200 000 hlasů. Takže tohle vypovídá o síle mandátu Miloše Zemana více.
Miloše Zemana čekají ještě tři roky ve funkci prezidenta. A upřímně, bojím se, jak nás opět negativně ve světě proslaví.
