Myslitelka M. Šichtařová usvědčuje společnost ze zvrhlosti. No jo, jenže zvrhlá společnost musí být, stejně jako v Sodomě, tvořena samými zvrhlíky a teď mi řekněte, odkud se ti zvrhlíci furt berou, že je jich tolik?
Lidi jsou dnes náramně zvrhlí, tak zvrhlí jako nebyli nikdy v celých svých dlouhých, vůbec ne nudných dějinách.
Ani otroci ve starém Římě se nedožadovali tolika věcí, jako se jich dnes dožadují lidé, naivně si myslící, že na ně mají nárok.
Takového otroka ve starém Římě, když nepočítáme fašistu Spartaka, v životě nenapadlo, že by mohl bydlet ve vlastním.
Takový otrok ve starém Římě měl práci a to mu ke štěstí stačilo, obešel se docela dobře i bez důchodu a jeho věčných valorizací před každými volbami.
Ale dnes?
Dnes chce ve vlastním bydlet každý žebrák!
Všude říkám, jaká je náramná škoda, že se zbořilo staré židovské pražské ghetto. Jasně, že se zbořilo proto, aby se na jeho místě mohli postavit činžáky pro ty, kteří si na bydlení v takovém činžáku dokázali vydělat poctivou prací. Ale kdyby se nezbořilo, všichni by viděli ty všemožné přístavby, někdy až nesmyslné, jak ten či onen oženěný židovský syn nechtěl bydlet už s rodiči a sourozenci v jednom pokoji, tak si k domu už tak nechutně oblepeném všemožnými přístavbami, jakýmsi zázračným způsobem přilepil ještě další pokoj pro svoji rodinu, jen z toho hloupého důvodu, aby byl ve vlastním.
Muselo to být opravdu ohyzdné, avšak nanejvýš poučné pro dnešní zvrhlou společnost...
A celé je to o to smutnější, že tato touha po vlastním bydlení je, zákonitě, základem každého fašismu, jeho živnou půdou. Každý fašistický režim první co udělá, rozdá lidem byty a tak je prachsprostě zkorompuje, protože kdo už má vlastní byt, je samozřejmě proti jakékoliv revoluci, nevadí mu, že jeho život ovládají velké korporace, hlavně, že on bydlí ve vlastním...
Jo, doba je dnes náramně zvrhlá a tento můj pronikavý postřeh mi docela nedávno potvrdil jeden bezdomovec poté, co jsem mu dal drobáka, jednoho z těch, které dnešní fašistický stát vrhá do oběhu stále víc a víc.
„Jo, lidi jsou dnes zvrhlý, že to svět neviděl,“ řekl, když si zavdal z petflašky vína, kterou vytáhl z igelitky, jež byla jeho jediným majetkem, „každej chce bydlet ve vlastním, ale už se mu nechce tvrdě makat, aby si na to vlastní bydlení poctivě vydělal.
Každej může bejt třeba ekononem, a vydělávat ohromný prachy za žvanění, ale každej je na to línej, jen natahuje ruku, chce, aby to stát vyřešil za něj, jenže tenhleten kolektivismus je cesta do pekel.
Já dnes když vidím lidi, jedno jaký, tak se mi chce z nich většinou zvracet. Kdo má prachy tak skupuje byty jako divej, a kdo prachy nemá, ten se může touhou po bytě zbláznit, jako by byly byty nějakej zázrak.
Ale já jim na ten jejich korporátní kapitalistický fašismus zvysoka prdím.
Já všechno investoval do chlastu a jsem za vodou. Na mě jsou všichni fašisty krátký, já se vožeru a můžu se vyspat, kde se mi zachce. Když nepočítám ten chlast, tak jsem naprosto svobodnej člověk, stačí, když jsem jak dělo, a všechno mám u prdele, hehe.
Kdyby lidi nebyli blbý, tak to udělaj jako já, a jsou za vodou, neboť mý je království boží!
Ale lidi jsou nejen blbý, ale i zvrhlý.
Ale já už si toho všiml dávno, už asi před třemi lety, že každej kapitalismus dříve či později dospěje ke kolektivismu, protože kdo má hodně, ten bude mít ještě víc, a kdo má málo, ten bude mít ještě víc, a tak velký korporace ovládají svět, jenže zároveň potřebují, aby ty jejich produkty někdo kupoval a tak z toho vzniká tenhleten kapitalistickej kolektivistickej fašismus.
Nebo si myslíte, že já chci taky bydlet ve vlastním, já, kterej o sobě za chvilku nebudu vědět?
Tak to jste na omylu, na velkým omylu!
Já si nárokuju tak málo, jen pár drobáků, že jsem vlastně v dnešní zvrhlý době svatej sobec!
Každej člověk je sobec, ale svatej sobec jsem jenom já!“
Samozřejmě, že ten bezdomovec měl pravdu, už jen proto, že o fašizaci mluvil velmi promyšleně, skoro jako o fašizaci mluví velmi promyšleně věhlasná sociální darwinistka M. Šichtařová, která si sice občas splete pojmy, ale v jádru má pravdu, když ve svých knihách naznačuje, že altruismus a milosrdenství jsou proti přírodě a že silní mají nejen právo, ale i povinnost potírat slabé, protože pomáháním slabým a neúspěšným se sociální problémy jen zhoršují.
Jaké to štěstí pro nás všechny, že paní M. Šichtařová patří k těm úspěšným a má vlastní barák, a proto není fašistka, jako je třeba fašista Nietzsche. Ten vám musel jako děcko kolik roků čekat, až mu zemře babka, aby si jeho matka, nemajetná vdova, konečně mohla z dědictví pořídit vlastní byt a to se s ním pak táhlo celý život, s prevítem jedním, co hlásal nadčlověka a sám byl přitom ta největší hnida...
