Jako bych to už viděl. Všechny ty spravedlivě rozhorlené články o zmanipulovaném davu, jejich nelítostnou smršť, která se už žene
Tisíce a tisíce lidí vyšly si do ulic rozpálených tak, jako by byla už půlka července a nikoliv začátek června, rozpálených tak, jako by byla naše země Maďarskem a ne Českem, aby tou nejtrapnější možnou formou vyjádřily svůj nesouhlas s Babišem, o němž si myslely, že může za jejich posrané životy.
Všichni ti lidé byli do jednoho zmanipulovaní Českou televizí, místo očí měli jen bělma. Mlátili dřevěnými vařečkami do hrnců jak blbí, Miroslava Němcová si do toho randálu rvala ještě teatrálně vlasy, jako by pro ni neexistovala žádná demokracie, žádní prostí voliči, kteří s naprostou důvěrou, tiše a bez protestu, odevzdali svůj hlas Babišovi.
Ulice už zase jednou chtěla diktovat, co se může a co ne, rozhodovat o osudu našeho lidu.
I viděl to všechno pan Mrtvý a zoufale zvolal: „Ach bože, už zase protestují proti Babišovi, to bude zase na blogu nablito!
Jako bych to už četl!“
I slyšela to paní Mrtvá a pravila: „Jen ať protestují, jen ať je zase na blogu nablito!
Už dlouho jsem se nezasmála!
Nejvíc se těším na Vyorala!
Určitě už něco píše a ráno to bude na blogu!
Určitě nazve Němcovou soudružkou, hehe!
Ale ani ostatní nejsou špatní!
Zase k nám přijede pouť, budeme se vozit na kolotočích, pořád dokola, dokud se štěstím nepoblijeme!“
A jak paní Mrtvá řekla, tak se i brzy stane.
A jestli ne, tak ať jsem grafoman, ať se sám pobliju!
