Miloš Zeman se propracoval na samotný vrchol trapnosti, z něhož už vede jen jedna jediná cesta, hádejte kam...
Již několik dní to vypadalo, že pan prezident, zdržuje se v Lánech, opět promluví.
„Vypadá to, že ze starýho něco zase vypadne, poulí oči už třetí den a hlava se mu kymácí sem a tam. Když poulí oči a kymácí se mu hlava, vždycky z něj něco vypadne,“ svěřil se prezidentův kancléř své sličné choti u večeře, na kterou měli škubánky.
A opravdu, čtvrtého nebo pátého dne pan prezident skutečně promluvil.
„Mým národům!,“ prohlásil pan prezident a pokračoval, zatímco se všichni kolem něj shlukli, aby jim neuniklo jedno jediné slovo, „bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy pražské kavárny plné nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpěčení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, jež před lety nastoupilo cestu otevřeného nepřátelství proti Hradu.
Když Jsem v rámci požehnané práce míru nechal jako premiér České republiky bombardovat Srbsko, vyvolalo toto Moje opatření v království Srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, a výbuchy nevázané náruživostí a nejrozhořčenější nenávistí. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.
Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Srbskov nacházelo se v boji s kosovskou mafií, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v první řadě, že dosáhlo účelu války.
Naděje, že Srbské království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.
Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu,.
Zločinné řádění sahá přes hranice, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklallo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušteřen stálých záchvěvů.
Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.
Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a států jest přirozeným a nutným základem míru.
A tak jsem byl nucen přikročiti k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uviitř a trvalý mír na venek.
V té vážné chvíli Jsem si byl plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím.
Vše Jsem prozkoumal a uvážil.
S klidným svědomím jsem nastoupil cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.
Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska.
A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství!“
Prezident domluvil, nepřestávaje poulit svoje oči. Všichni se na sebe mlčky dívali, nevědouce, co si počnout.
„To nevypadá jako další varianta k Vrběticím. To bude spíš asi omluva Srbsku za bombardování, který schválil a proti kterýmu neprotestoval, pohnulo se v něm svědomí! aspoň já to tak pochopil, Hned to dám na twitter, to bude mít maršál Koněv radost!“ dovtípil se jako první prezidentův mluvčí.
„Vypadá to tak. Co jiného by to mohlo bejt, než se v něm hnulo todleto svědomí?“ pokrčil rameny prezidentův kancléř, dodávaje, „uvidíme, co z něho v neděli v televizi vyleze, sám jsem na to zvědavej.“
My všichni jsem velmi zvědaví, co námřekne pan prezident v neděli v televizi, když se v něm hnulo todleto svědomí...
