V nebi, respektive Božím království nebudou žádné mužské, ani ženské zóny, tudíž tam nebudou ani mužské, ani ženské záchody, záchody tam budou jen společné!
Mohu potvrdit, že Hospodin vypadal velmi zadumaně.
Samozřejmě i mě hned napadla otázka: „Nad čím může Hospodin tak dumat, když je vševědoucí?“
Nevím, nad čím Hospodin tak dumal (možná nad tím, jak co nejefektněji zničit svět, který jen před malou chvílí stvořil, ale i to přece musel při své vševědoucnosti vědět), ale vím jistě, že dumat přestal, protože jej z jeho zadumání vyrušila Eva, první žena, stvořena z žebra Adamova, a tedy nepočatá, a tudíž v okamžiku svého stvoření i Neposkvrněná).
„Co chceš, milá ženo?“ zeptal se přívětivě Hospodin, aby taky ne, když je tak milosrdný.
„Co chci? Chci samostatný záchod! Ten kbelík, který jsi nám dal a řekl, že ho máme používat, protože jsi nás stvořil jako muže a ženu, to jest, podle Bible kralické, jako mužoženu, je pro mě ponižující!
Když do něho močí Adam, tak u něho stojí jako pán. Ale když do něho močím já, musím si před Adamem dřepnout jako slepice!“ přednesla Eva svoji žádost dosti nahněvaně.
Ale nebyla to Eva, kdo se tady mohl a musel hněvat a to, dlužno říct, plným právem.
Tím, kdo se tady mohl a taky musel hněvat, byl Hospodin.
A taky že, se hněval tak, jak se jen může hněvat milosrdný Bůh, který nemá nic jiného na práci než jen milovat lidi, pro které si připravil svůj plán spásy.
Hospodin povstal v celé své velebnosti a zahřměl: „A mám tě, hříšná ženo! Nachytal jsem tě! Pojedla si! Pojedla si zakázaného ovoce, protože jinak bys nechtěla záchod sama pro sebe, nýbrž bys žila věky věků v blažené nevědomosti!
Copak nebylo mnou řečeno: ,Jeden záchod míti budete!'?
Bylo!
Ale ty, protože jsi pojedla zakázané ovoce, chceš mít vlastní záchod!
Máš ho mít, hříšnice!
Nejenže se budeš okamžitě pakovat z ráje, ale každý měsíc teď budeš krvácet v bolestech tak, že se sama hanbou budeš schovávat na svůj vymodlený záchod!
A krvácet každý měsíc nebudeš jen proto, abys mohla rodit v příšerných bolestech, o to se už postarám, neměj strach!
A teď řekni sama, stálo ti to za to, pojíst zakázaného ovoce?
Nebylo ti dobře, když jsi musela dřepět před mužem jen proto, abys dodržela moje první přikázání!
Kliď se mi z očí!“
Hospodin měl samozřejmě pravdu.
Nejenže Evu (a s ní i Adama) samozřejmě vyhnal z ráje, ale od té doby sice měla Eva svůj záchod, ale měla ho jen proto, aby se na něm zavírala při svém krvácení, za které se velmi hanbila.
Ne, to jí opravdu nestálo za to, pojíst zakázané ovoce jen proto, aby rozeznala zlé od dobrého.
Když Hospodin vyhodil první lidi z ráje, kde měli společný záchod, neboť nevěděli, že jsou muž a žena, zase se zadumal, ale nad čím, fakt těžko říct.
Jisté však je, že společné záchody budou mít lidé zase až v Božím království. Ale samozřejmě ne všichni, ale jen ti, kteří se tam dostanou.
A kteří to budou?
No přece ti, kteří si to jediní nejvíc zaslouží, to je ten poklad, který je v nebi čeká, společné záchody, neboť budou věčně žít v blažené nevědomosti...
