Trochu jsem se poptával středoškolských učitelů na jejich názor. Ne, že by středoškolští učitelé neměli svůj názor, ale bojí se ho říct, aby je někdo nenazval ruskými šváby jen proto, že tajně poslouchají v rádiu Nohavicu
Na tomto světě existují jen dvě bytosti, se kterými se by se paní učitelka nedokázala do krve pohádat tak, že by jim s největší chutí, jako každá kočka, vyškrábala oči.
Tyto dvě bytosti jsou Kouzelník a Básník, který je zároveň i největším Básníkem.
A právě tento Básník teď klečel před paní učitelkou a vyznával se jí ze svého bezmezného obdivu.
„Kam se na vás hrabe bláznivá Markéta,“ tvrdil básník svým podmanivým hlasem paní učitelce a jeho knír se mu přitom chvěl, „až o vás napíšu báseň, bude to má nejlepší báseň, jakou jsem kdy napsal.
Jste nesmírně statečná žena!
Pravda, bojíte se jaderné války, ale kdo se jí nebojí?!
I apokalyptičtí jezdci se bojí jaderné války, i sám Kristus, který kráčí v čele dvanácti rudoarmejců se jí bojí.
Vaše velikost spočívá v něčem jiném.
Doba je zlá. Narodil jsem se v komunismu a jako komunista i zemřu. Lidé se dnes bojí říct nahlas svůj názor. I učitelé se bojí říct svůj názor. Znáte spoustu lidí, kteří se bojí říct svůj skutečný názor, ale nikdy byste nikomu neřekla jména těch strašpytlů, protože nejste prase.
To já bych nedokázal!
Já bych je hned napráskal.
Ne, neříkejte, že ne, dobře se znám. Jsem špínochlap!
Napráskal bych je v mžiku, řekl bych na příslušném místě příslušným lidem: ,Ti a ti se bojí říct svůj názor!'
Ale vy ne!
Z vás jejich jména nikdo nedostane!
Víte, že se bojí a tak je neudáte.
Nejste udavač jako já, Básník!
Víte, umím šířit mír mezi národy, ale udávat prostě musím.
Kdybych neudával, nemohl bych hrát Kometu.
Máte ráda moji Kometu?
„Šíleně ji miluji,“ přikývla paní učitelka a položila svoji ruku na čelo Básníka, „dávám vám své rozhřešení. Svým udáním jste nespáchal nic špatného, jsou vám odpuštěny.“
Básník vroucně políbil ruku paní učitelce: „Na všech koncertech budu teď hrát Kometu jen pro vás. A taky Když mě brali za vojáku, budu přitom myslet jen vás.“
„Já na vás myslím pořád,“ přiznala se paní učitelka, ale najednou se jí tvář zkřivila nenávistí, „ale jsou i lidé, kteří se nebojí říct svůj názor!
Otevřeně říkají, že Církev, která sama sebe považuje za jedině správnou, založil od samého počátku sám Ďábel, ba dokonce otevřeně říkají, že je to sám Ďábel, který vzal na sebe všechny naše hříchy!
Nenávidím je!“
Paní učitelka propadla své nenávisti tak, že chytla nebohého Básníka za vlasy, a začala jeho hlavou, jak byla zvyklá ze školy, odkud ji pak většinou vyhodili, smýkat sem a tam.
Nebohý Básník, co všechno musel vytrpět od své nejfanatičtější ctitelky.
Ale každý vám řekne, že být Básníkem není žádný turecký med, a největším už vůbec ne...
