A i kdyby exponenciální růst prof. Flegra nebyl nesmysl, tak je to úplně jedno, protože je to stejně celé jeden velký podvod
Divím se, že se dnes a právě dnes trestuhodně zapomíná na babky kořenářky. Není jich, pravda, už mnoho. Ale pořád se ještě dají najít, i když k tomu samozřejmě potřebujete auto. Nejlépe s pohonem na všechna čtyři kola, abyste se k nim vůbec dostali, ne všechny jsou totiž na facebooku, který je zarputile maže.
„Tu roušku si, mladý pane, můžete sundat. Stejně vás neochrání, jenom se jejím nošením sám připravujete o svobodu,“ uvítala mne babka kořenářka, kterou jsem navštívil kvůli problémům s erekcí v její podhorské chýši, nad níž strměl do výše dobře tisícimetrový vrchol jednoho z našich mnoha pohoří, jež tady za sebou zanechalo věhlasné alpinsko-himalájské vrásnění.
„Fuj, v tom svinstvu se vůbec nedá dýchat. Člověk si v tom připadá jako ve svěrací kazajce, jako by byl skutečně blázen, kovaný šílenec, jen ho zavřít do blázince,“ strhl jsem si s úlevou nenáviděnou roušku z ksichtu, ale pak se přece jen zarazil, „vy nemáte, babičko, strach, že vás nakazím?
Tuhle jsem četl, i v České televizi, to pořád dokola opakují, že bychom měli ochránit ohrožené skupiny, že bychom je měli doslova hermeticky izolovat od světa, však i proto dal Babiš seniorům pět tisíc navíc, zdali pak už vám v pořádku došly, babičko?“
„Došly, to víte, že došly, tady jsou,“ sáhla si babka kořenářka do kapsáře a vytáhla z něho pětitisícovku svítící novotou a dodala, „a o mě se nebojte, mladý pane, vždyť je to celé jen jeden velký podvod, ještě větší podvod než křesťanství.“
„Myslíte?“ zeptal jsem se a dodal, „ale co exponenciální růst profesora Flegra? Čísla ho přece potvrzují, není nad Slunce nic jasnějšího.“
„Exponenciální růst profesora Flegra je nesmysl. Schválně, kolik bylo včera nakažených?“ chtěla vědět babka kořenářka.
„Tuším, že něco přes dva tisíce. Ale takto z hlavy vám to přesně neřeknu, musel bych se podívat na mobil, nebo na Českou televizi,“ odpověděl jsem.
„No tak vidíte, sám, mladý pane!
Čím víc bude nakažených, tím víc se ukáže, jaký je to podvod, protože přinejmenším půlka z nich bude vždy falešně pozitivních,“ řekla babka kořenářka.
„Ale co ti mrtví? Lidé, kteří možná nikdy nikomu neublížili, ale přesto se nakazili a zemřeli? Co ti, jak ti k tomu přijdou?“ namítl jsem.
„Vidíte, mladý pane?“ ukázala mi babka kořenářka pytel plný sušeného bolehlavu a řekla, „tím bych otrávila celou Karlovu Univerzitu, kdyby na to přišlo.“
„Opravdu celou?“ zvolal jsem nevěřícně.
„Celou a možná ještě půlku Masarykovy,“ přikývla babka a usmála se bezzubými ústy, „kdepak, mladý pane, já už mám toho na svědomí tolik, že už na žádný koronavirus věřit nemusím.
Vždyť, co já potřebuju k životu?
Trochu té ohřáté melty a to je všechno. I kdyby těch nakažených bylo deset tisíc denně, pro mě se nic nemění. Vždyť já dělala i potraty, když mě o to ženy poprosily, když sem za mnou přišly a plakaly přede mnou na kolenou, abych jim to dala pryč, jinak se utopí takže jsem tím vlastně zachraňovala lidské životy.
Já se exponenciálního růstu profesora Flegra bát nemusím. Z toho si udělejte odvar a vypijte ho vždy půlhodiny před plánovaným pohlavním stykem.
Víte, jaký je rozdíl mezi nálevem a odvarem?“
„Vím,“ přikývl jsem, vzal si pytlík, který mi babka podala a překvapeně zvolal, „jak víte, babičko, co mě souží? To je to na mně tak vidět?“
„Na covidtesty určitě nechoďte, je to ve skutečnosti odběr DNA pro Číňany,“ řekla místo toho babka kořenářka a dodala, „nemějte strach, co má přijít, to opravdu přijde.“
Měla pravdu, babka kořenářka. Za půl hodiny po vypití odvaru se mi skutečně postaví jak na povel. Zdá se mi, že mezi těmi bylinkami, co mi dala, je i bolševník, nať, kdo by to byl do něho řekl, vetřelce…
