Američané samozřejmě vědí, že by je agrese proti Rusku vyšla sakramentsky draho a proto se nejspíše pokusí o palácový puč, jehož cílem bude odstranění V.V. Putina, kterého nahradí svojí loutkou Navalným
Muži, kteří Vladimira Vladimiroviče sebrali rovnou z jeho komůrky v Kremlu, byli velmi milí. Dokonce Vladimiru Vladimirovič půjčili vatovaný kabát, protože měl na sobě jen pyžamo a pod pyžamem už vůbec nic.
„Tuhle máte kabát, ať se nenastudíte! Je přece jen mráz, člověk chytí zápal plic, ani neví jak. Víte, že většina lidí, kteří vypadnou z okna, má ve skutečnosti zápal plic?
Jen škoda, že jsme zapomněli vzít ušanku, a to jsme na ni pořád mysleli. Ale znáte to, jeden neví kam dřív a ušanka se mu úplně vykouří z hlavy. Tu máte a pořádně se zapněte až ke krku, ať vám není zima, Vladimire Vladimiroviči,“ byli dokonce tak hodní, že mu vatovaný kabát zapnuli až ke krku, aby se Vladimir Vladimirovič nenachladil.
A ani muž, před kterého Vladimira Vladimiroviče posadili ve stroze zařízené místnosti bez oken, nebyl žádný kakabus, dokonce nabídl Vladimiru Vladimiroviči cigarety a nejenže mu je nabídl, ale dokonce se mu i za to omluvil!!!
„Promiňte, samozřejmě, že nekouříte, Vladimire Vladimirovič. To já vám nabídl cigarety jen ze zvyku, chraň bůh, že jsem vás nechtěl ani trochu urazit,“ nejenže se přátelsky se usmál, ale dokonce se i uhodil do hlavy, aby pak pokračoval neméně přátelským tónem, „vy jste nám to, ale vymňoukl, Vladimire Vladimiroviči!
Vím, myslel jste to dobře, chtěl jste uzavřít všechna ta traumata, která utrpěl náš národ během dvacátého století, a že jich není málo! Věřte, že i mne to vzalo, když se nám Sovětský svaz rozpadl doslova pod rukama, věřte, že i mne trápí, že ukrajinští banderovci provádějí systematickou genocidu Rusů a tak bych mohl pokračovat donekonečna, kdybych měl vyjmenovat všechno, čím jsme traumatizováni.
,Proč nechce nikdo s námi, Rusy, žít ve společném státě?‘ mučí a traumatizuje například mě tato strašlivá otázka.
Ano, máte pravdu, náš lid všemi těmi traumaty dosud trpí a je potřeba se těchto traumat jednou provždy zbavit. Ze začátku jste na to šel dobře, Vladimire Vladimiroviči, všichni jsme vám tleskali, komu čest, tomu čest! Eskalovat napětí, rozvracet Západ, obnovit síť našich agentů na půdorysu sítě agentů Kominterny, tím vším jste vnesl do naší, to jest, ruské věci, velmi svěží vítr, jak by řekl Puškin.
Ale trochu jsme vás přecenili, Vladimire Vladimiroviči, jistě se pro mne nezlobíte za tuto upřímnost. Prostě jste si vzal všechno příliš k srdci, neodhadl správně svoje síly.
Válka ano, ale proč proboha, proti Ukrajině, co vás to napadlo?
Vždyť jediný, komu ta válka přinese prospěch, jsou USA!
Jste snad jejich agentem, pracujete pro ně, že děláte to, co je v zájmu USA?
Prostě jste jim sedl na lep, tak je to, Vladimire Vladimiroviči, nechal se obalamutit, zapomněl jste, že spousta důležitých osob má na Západě spoustu majetku, že tam studují a žijí jejich děti!
Ptám se vás, jako přítel přítele, proč jste raději nezaútočil na Česko, nebo Slovensko?
Tam by nás vítali jako osvoboditele, tam by nás milovali a nikdo by si kvůli nějakému Slovensku, nebo Česku nepálil svoje ruce, všichni bychom byli spokojeni. Stačilo jen písknout a naši lidé v Česku a na Slovensku by se do toho opřeli z plných sil, ani bychom tam nemuseli nikoho posílat na dovolenou.
Ale vy hned: ,Obsadíme Ukrajinu!‘
Samozřejmě, že ji obsadíme, ale proč přitom prolévat krev našich mladých mužů?
Pouhých pět let americké nadvlády by stačilo, aby Ukrajinci za námi přišli sami s prosíkem, abychom je zbavili Američanů, stejně jako Češi a Slováci, protože našinci je vždy líp pod naší knutou než pod knutou americkou.
A teď si, vaší zásluhou, Američané mnou radostí ruce, jak se my, Slované, budeme vraždit navzájem.
Co s vámi, Vladimire Vladimiroviči?
Víte, kdybychom chtěli, mohli bychom snadno a lehce dokázat, že jste západní agent, ostatně máme k dispozici výpověď Navalného, ve které vás přímo označuje za svůj řídící orgán, tvrdí, že vy jste mu předával dolary, za které zaprodával svoji vlast.
To je přece důkaz proti vám jako hrom, Vladimire Vladimiroviči, a taky to vysvětluje, proč chtěl Západ Navalného otrávit, totiž, aby vás nemohl prozradit.
A co u nás děláme se zahraničními agenty, vám asi říkat nemusím, Vladimire Vladimiroviči.
Ale já nevěřím, že jste západní agent, i když to o vás Navalnyj tvrdí. Já jsem přesvědčen, že jste si toho na sebe vzal prostě příliš moc, samozřejmě v dobré víře. Chtěl jste, jako my všichni, obnovit Sovětský svaz, získat zpět východní Evropu, ale prostě jste to vzal za špatný konec.
Ale ne naschvál, jak se nám snaží namluvit ten bastard Navalný!
Pracoval jste do úmoru a zapomněl úplně na to, že musíte tu a tam odpočívat. Zkrátka a dobře, jste se přepracoval a začal dělat chyby. To samozřejmě není žádná ostuda, jsme jen lidé a děláme chyby, Bucharin, nebo Rykov je dělali taky, hlavu vám kvůli tomu nikdo neutrhne.
Ano, musíte si trochu odpočinout. Ale ne v nějaké trestanecké kolonii, chraň bůh!
Nejlépe si odpočinete ve specializované nemocnici, kde budete pod stálým dohledem špičkových odborníků.
Co to znamená v praxi?
V praxi to znamená, že člověk si v takovém zařízení neodpočine ne dříve než za dva a půl roku, ale spíše až tak za tři, to už je u nás v Rusku takový pěkný zvyk.
No, a až si odpočinete a vyjdete ven, bude všechno jako dřív, zase bude existovat Sovětský svaz, a všechna naše traumata budou zažehnána.
A proč byste nemohl dělat zrovna vy předsedu Nejvyššího ukrajinského sovětu?
Zkušeností máte na rozdávání a Kyjev není zase tak škaredé město, jak se říká, jsou tam i pěkná zákoutí, věřte mi. Nuž, rád jsem vás viděl, Vladimire Vladimiroviči, a těším na brzkou shledanou. Jo, abych nezapomněl, jistě pochopíte, že nebudete mít právo na žádnou korespondenci, jen by vás to rušilo při odpočinku.
Ještě jednou vám děkuji za všechno, co jste pro nás udělal, ani nevíte, kolik nám to dalo práce, než jsme za vás sehnali náhradu, střízlivého člověka, abys v Rusku špendlíčkem hledal, ale jako by vám z oka vypadl!“
Bodrý muž podal Vladimiru Vladimiroviči svou ruku, byla příjemně teplá a její stisk nebyl vůbec železný, ba právě naopak, ze všeho nejvíc připomínal mateřské pohlazení od slavné krasobruslařské trenérky Eteri Tutberidze.
