Politický komentátor z Protiproudu pan Vyoral považuje přejmenování náměstí před ruskou ambasádou za provokaci, ačkoliv Boris Němcov byl vicepremiérem ruské vlády. Chápete to někdo?
Pana Vyorala jsem vždy považoval, spolu se všemi svými přáteli i svými sousedy z našeho komunálního bytu, za bytostně křehkého, ale přitom i zároveň, jakkoliv to může znít jako nesmyslný protimluv, totálně břitkého lyrika, řekněme právě onoho ražení a naturelu, jakým se vyznačoval Josif Brodskij (pro neznalé přidávám odkaz na pořad veřejnoprávního Českého rozhlasu, kde se nedávno Tomáš Vyoral ucházel, ovšem neúspěšně o post politického komentátora, byl jsem to já, kdo jej navrhl).
Ano, přiznávám to zcela otevřeně, byť budu nejspíše za to mnohými nejspíše kamenován, že Tomáš Vyoral je pro mě jedním z klíčových básníků (platí-li stále výrok, že básníci jsou svědomím, ať už špatným, nebo dobrým, národa), byť širokou, a to nejen literární veřejností, zatím, bohužel, neobjeveného.
Chápu proto, neboť jsem důkladným znalcem jeho díla, jaké rozhořčení musilo v jeho křehké, citlivé a tak snadno zranitelné duši básníka vyvolat ono levné hrdinství, kdy je náměstí nesoucí tak poetické jméno Pod kaštany (živě si dovedu představit právě rozkvétající dívky, jak se pod těmito kaštany něžné líbají) přejmenováno na zcela nepoetické náměstí Borise Němcova, kterýžto, ač zavražděn, nebyl ani trochu básníkem, ale něčím, jak by to sám pan Vyoral nazval, jako sluníčkářským bonzákem.
Ano, kdybych byl básníkem, kdybych měl křehkou duši jako Tomáš Vyoral, tak bych zatínal pěsti vztekem, že demokraticky zvolené zastupitelstvo (sic!) rozhodlo o přejmenování tohoto náměstí, jež je pro pana Vyorala posvátným místem.
„Kde se teď bude dostávat do poetické nálady, aby nás, své oddané čtenáře, obšťastňoval svými verši?“ ptám se já, a ptají se všichni mí přátelé a ptají se tak i sousedé z našeho komunálního bytu.
Co, je nám proboha do toho, že vraždu Němcova v předvečer opoziční demonstrace odsoudil i sám Vladimir Putin?
Máme snad kvůli tomu číst místo veršů pana Vyorala verše Skácela, Mikuláška, nebo, nedej, bože, Blatného?
Děkujeme, nechceme, primátore Hřibe, odejděte, a s vámi i vy, všichni ti, kteří jste svým laciným hrdinstvím napáchali nenapravitelné škody v duši, jak pana Vyorala, tak i v duších nás, jeho věrných a oddaných čtenářů.
P.S. Prosím Vás, pane Vyorale, mohl byste zařídit, aby byl tento článek zveřejněn i v Protiproudu, nebo je tam taky cenzura a nepohodlné názory tam nejsou zveřejňovány stejně jako v České televizi?
