Kdo z nás někdy nelhal? A kdo z nás není notorický lhářem? A kdo z nás není notorickým lhářem, aby zároveň nebyl přesvědčený, že je tím nejčestnějším člověkem? Kdo nelže, ten jako by nebyl. Nepodvolený
Ladik lhal od rána do večera. A lhal i ze spaní, když konečně usnul a s pootevřenými ústy rázem omládl o dobrých padesát let, ovšem nebýt knírku, který napovídal, že Ladik není už není nějaký čas dítětem, vždyť tohoto nevinného dobráka choval, když byl Den horníků, nebo Den pionýrů, na klíně sám Mamula.
A Mamula, respektive soudruh tajemník Mamula nebyl žádný idiot už jen proto, že ho nikdo nezvolil, v demokracii už je to tak, že si lidé volí jen samé idioty dle známého Větvičkova zákona.
Ale když lžou děti a jsou ještě přitom roztomilé, proč by nemohl lhát Ladik, který byl přitom taky tak roztomilý, především díky svému himlerovskému knírku?
„Já lžu, jenže to o sobě vím,“ přiznával otevřeně sám Ladik.
Ale když se na to podíváme docela střízlivě u flašky dobrého dominikánského rumu a se zapáleným doutníkem, musíme si naopak přiznat my, že Ladik vlastně, vzato čistě metafyzicky, nelže.
Lež, to je něco odporného, něco hnusného, něco, co je vždy součástí nějakého švindlu.
Avšak já se ptám: „Copak je Ladik nějaký švindlíř?“
Ladik je, a to si otevřeně přiznejme, ta nejčistší duše pod Sluncem Satanovým.
A proto Ladik nelže, i když se otevřeně přiznává, že lže.
Nelže, protože tomu, co říká, dočista věří. A to, co říká, to nemá ani z vlastní hlavy, to jen papouškuje to, co si přečetl na Protiproudu, kde taky přece věří tomu, co říkají.
Proto Ladik není lhář, i když lže, protože to, čemu věříme nikdy, nemůže být lež, jelikož bychom tomu, zcela pochopitelně, nevěřili. Nikdo přece není takový hlupák, tím spíš Ladik, aby věřil tomu, co je lež. Vždyť i kovaní katolíci, třeba Semín, nebo Hájek, věří, že Kristus přijde podruhé na tento svět a oni budou žít věčně v nebeské blaženosti, právě proto a jedině proto, že jsou katolíci (na rozdíl třeba od Halíka, nebo papeže).
Inu, proč jim to vyvracet, když tomu věří?
A proč tvrdit, že Ladik lže, že je notorický lhář, když tomu, co říká, nakonec věří, když tyto jeho lži jsou středobodem jeho života, který stojí a padá na víře právě v tyto lži?
A to jsou dvě věci, pro které Ladika obdivuji.
Pro tuto jeho hlubokou, de facto nevyvratitelnou víru, jež se nijak neliší od víry prvních křesťanů, že oni jsou těmi vyvolenými, kterým byla zjevena Pravda, protože Ladik, přesně jako oni věří, že on je tím nepodvoleným a jemu byla zjevena Pravda, ve kterou on uvěřil a proto byl spasen, neboť se nepodvolil těm, kteří, dle něho, ovládají tento svět možná už ne stovky, ale rovnou tisíce let.
A pak Ladika obdivuji pro jeho upřímnost, která se nikterak nevylučuje s jeho vírou v to, že on je ten, komu byla zjevena Pravda.
Ano, Ladik, když chce, tak je velmi upřímný, klidně přizná, že lže,
Tak třeba tuhle za mnou přišel a řekl mi: „Vzpomínáš si, jak jsem někdy v lednu psal, že v březnu, nebo nejpozději v květnu bude mobilizace a my budeme umírat kdesi na Haliči?
Tak to jsem lhal, to není pravda, to je lež.“
Ale já jsem se usmál a řekl Ladikovi: „Nelhal jsi, Ladiku. To, že je konec května a mobilizace není, protože jsme si nezvolili menšího idiota, to znamená Babiše (bohužel Bašta, jediný člověk, v tomto státě, který není idiot dostal jen idotských necelých pět procent), neznamená, že jsi lhal.
Jen ses mýlil. Ale ne v tom, že bude mobilizace. Mobilizace samozřejmě bude, protože každý den směřují na Ukrajinu nekonečné vlaky s tanky, ostatně sám jsi je viděl.
Mýlil ses, že budeme umírat na Haliči. Nebudeme umírat na Haliči, jak jsi tvrdil. Budeme umírat hezky doma, protože slavnou ruskou armádu, nebo přinejmenším Kadyrovce, nic nezastaví. Ta až začne skutečně válčit, bude za dva dny u našich hranic ze Slovenskem.
A i kdyby nebyla, kolik u nás máme krytů, abychom se schovali před raketami s jadernými hlavicemi, kterými nás Rusové zasypou, aby nás na věčné časy, už potřetí, osvobodili od amerických okupantů?
Znám jednu paní a ta říká, že těch krytů moc není.
Spletl ses, to jo, to se může stát každému. Ale lhář nejsi, Ladiku.
Lžeš ráno, lžeš v poledne, lžeš večer, lžeš i v noci, ale lhář nejsi!
A teď vyskoč!“
Ladik vyskočil a já na důkaz toho, že Ladika skutečně nepovažuji za lháře, jsem mu nalil do jeho čepičky irskou a nabídl mu doutník.
Ladik nepohrdl ani jedním, ani druhým, jak říkám, není na světě čistší duše než Ladik.
