Ano, je to velký morální problém, zda platit Němcům za plyn v rublech, či nikoliv. Ale někdy může být mnohem větším morálním dilematem nikoliv otázka, zda máme platiti v rublech, ale otázka, zda si máme nechat v rublech zaplatit
Káti jsem zaplatil, oproti původní dohodě, v rublech, a dal jsem jí i dokonce víc, než bych musel podle toho, jaká je obvyklá taxa, jíž si za tyto věci účtují jiné ženy, které šlapou stejný chodník jako Káťa.
„Tu máš, Káťo, deset rublů navíc. Jsi sečtělá a chytrá, to každá šlapka není,“ řekl jsem při placení.
Samozřejmě, že to ode mne bylo svinstvo. Těch deset rublů navíc, to nebyl žádný projev milosrdnosti, jen jsem se Káti vysmíval a to mě blažilo stejně tak jako sex s ní, tohle ponížení zabalené do velmi průhledného závoje falešné dobročinnosti.
„Nechci tvoje ruble! Chci eura, slyšíš, dej mi ty peníze v eurech! Domluvili jsme se na tom!“ odpovídala mi nasupeně Káťa.
„V eurech? Zbláznila ses? Euro je přece navoněná mrtvola! Nebudu tě urážet tím, že ti budu platit v eurech! Tu máš ruble!“ vysmál jsem se Kátě.
„Kašlu ti na tvoje ruble!“ pohodila Káťa hrdě hlavou, když pochopila, že to s rubly myslím docela vážně, že to není žádný žert.
„Dělej, jak myslíš,“ řekl jsem a s neskrývanou rozkoší, kterou zažívá každý ničema, a já byl ničema, když káže o morálce, jsem pokračoval, „prosím, můžeš být hrdá, můžeš zastávat správné postoje a odmítnout ruble, které ti dávám, a já ti dávám dokonce deset rublů navíc.
Každý žebrák by se zbláznil radosti, kdybych mu dal aspoň desetirublovku, blahořečil by mi a líbal ruce.
Když chceš být za každou cenu hrdá, buď si! Hrdé ženy, které odmítnou pár rublů, ve mně rozpalují mnohem větší chtíč než ženy, byť sebevíc krásné, které se prodávají za milióny, aby si hrály na počestné manželky.
Buď si hrdá, Káťo, hoď mi moje ruble pod nohy, chceš-li!
Ale nezapomeň, že hrdost, stejně jako čistota, tedy to, co zvyšuje cenu každé prostitutky přinejmenším dvojnásobně, něco stojí.
Budeš-li dnes hladovět, protože jsi odmítla moje rubly, je to tvoje vina, já mám svědomí čisté!
Vidíš, to je legrace!
Já budu mít čisté svědomí, ty budeš mít čisté svědomí, že jsi ode mne nevzala ruble. Ale já na rozdíl, od tebe nebudu mít hlad, tedy pokud dnes ještě neseženeš nějakého kunčofta, co ti zaplatí v eurech, hehe!
Jenže to je právě ta otázka, milá Káťo!
Je lepší udržet v chodu své tělo, nehladovět i za cenu ztráty tváře, to znamená vzít si aspoň i ty mizerné rubly, respektive vzít si rubly a deset rublů k tomu ještě navíc, nebo se stát těžce zkoušeným morálním vítězem?
A pokud si zvolíš druhou cestu, jsi opravdu připravena vyrovnat se s problémy, o kterých se lehce jen teoretizuje, ale v praxi si je drtivá většina lidí neumí ani představit, protože drtivá většina v praxi ještě nikdy nehladověla, jako budeš možná hladovět ty?
Nechci tě podceňovat, Káťo, ale umíš si odpovědět na tuto otázku?
Víš, je totiž sice fajn ohánět se čistým svědomím, ale ono se o něm krásně hovoří a velmi lehce se zastávají ty správné postoje, když je člověk v teple a pohodlí.
Ovšem ve chvíli, kdy na něj důsledky jeho rozhodnutí začnou opravdu dopadat a jemu je najednou ouvej, tak jsou zpravidla jeho morálně volní vlastnosti a hrdinství vystaveny tak těžké zkoušce, že v ní zdaleka ne každý obstojí.
A obstojíš v ní i ty?
Nepřiběhneš a nebudeš mne prosit, abych ti dal aspoň půlku toho, čím jsi před chvílí tak okázale pohrdla?
Vidíš, Káťo, vlastně mi musíš být vděčná, že jsem ti dal šanci zjistit, zda v tomto vnitřním boji obstojíš i ty sama...“
Nevyčkav odpovědi, hodil jsem ruble na zem ke Kátiným nohám, a vyšel ven z Kátina pokoje.
Co myslíte, vyběhla Káťa za mnou, aby mne dostihl, mrštila mi ruble do tváře a hystericky se rozkřičela: „Sežer si ty svoje ruble, strč si je někam, kašlu ti na ně, jsi svině a darebák, hnusím se sama sobě, že jsem s tebou něco měla!“
Nevyběhla, to se ví.
Tím ovšem netvrdím, že je Káťa prodejná děvka, mohla ty ruble docela dobře spálit i v kamnech, měla takové krásné petry, i vařit se na nich dalo...
