Vládní prozápadní a proválečné kreatury se už neštítí absolutně ničeho a v boji proti Rusku zneužily i oběť Jana Palacha, kterého prezentují jako bojovníka proti komunismu a Rusku, jež nás osvobodilo v roce 1968 od fašismu
Seděl jsem u kamen, nahříval se a snil o míru, který není nedosažitelný, ba právě naopak, nikdy nebyl mír blíž než teď.
„Stačí posílat zbraně na Ukrajinu a zasednout k jednacímu stolu! Nikdy ve své historii nemuselo lidstvo udělat pro mír tak málo jako teď!“ věděl jsem moc dobře, co je potřeba k tomu, aby byl mír.
Z mého praktikovaného pacifismu mě vyrušila Káťa.
Vpadla ke mně jako čert a Káča a jen co pozdravila, sáhla si do záňadří a vytáhla odtud nějaký papír, který mi, vzrušeně dýchajíc, podávala: „Tu máš, čti! Já věděla, že Palach nebojoval proti komunismu, ani proti okupaci!“
„Co to je?“ zeptal jsem se labužnicky přivoněl k papíru, protože voněl Kátiným nahým tělem, logicky, páč neměla pod kožichem, v němž přiběhla, už vůbec nic.
„Palachův dopis na rozloučenou. Poslal mi to dnes Palach ze svého emailu,“ vyhrkla Káťa a dodala, „hned jsem to přeposlala dál a taky pověsila na sociální sítě a taky vytiskla. Musíš si to přečíst!“
„Jo, přečtu, samozřejmě, že si to přečtu,“ přikývl jsem a pustil se do čtení, „jsem komunista tělem a duší! Ale ne takový komunista jako lampasácká guma na Hradě, protože to je bývalý komunista! Jsem komunista tělem a duší jako Husák, jemuž se poklonil Fico, který se nesklonil před Amerikou a Brusel, a jasně řekl svoje NE americké válce proti Rusku na nacistické Ukrajině!
A jako komunista vidím, jaká je skutečná situace v naší zemi, jaká je pravda, kterou nám vláda, média a Česká televize zatajují!
Likvidace firem, ožebračování lidí. Jeden správný názor. Opozice má šoupat nohama a nechat se urážet a napadat. Sami jsou nedotknutelní? Co si o sobě ti sajrajti myslí? Bůh už nesídlí na Nebesích ale ve Strakovce?
Novodobá šlechto, táhněte do hajzlu!
My nepotřebujeme připravovat tuto zemi na válku, kterou nás straší!
My chceme žít v míru!
Proto se dnes na protest proti vyzbrojování České armády upálím, abych vyburcoval národ ke svržení kolaborantské Fialovy vlády.
Pokud bude moje oběť národem oslyšena, a podvolený národ bude dál setrvávat dobrovolně v otroctví, bude následovat zápalná oběť číslo dvě a po ní další a další oběti, dokud Fialova vláda nepadne a národ svobodně nevydechne.
Člověk musí bojovat proti fialovému zlu, na které stačí!
Češi bděte, Západ vás nemiluje!
Jan Palach!“
Dočetl jsem Palachův dopis na rozloučenou a vrátil je Káti.
„Síla, co?“ řekla Káťa, ale pak znejistěla, „co myslíš, je ten Palachův dopis na rozloučenou pravý?“
„Je pravý nade vši pochybnost,“ přikývl jsem a pokračoval, „ještě před tebou byl u mě napřed pan Pokorný a po něm i paní magistra. Přinesli taky Palachův dopis na rozloučenou, který jim taky poslal Palach e-mailem. Jeden i druhý Palachův dopis na rozloučenou se svým obsahem zcela shodovaly s dopisem, který si přinesla ty.
Jelikož tři osoby, tedy ty, pan Pokorný a paní magistra, potvrdily pravost tohoto Palachova dopisu na rozloučenou, je zcela vyloučené, že by tento dopis nebyl pravý.“
„Uff, to jsem si oddechla!“ ulevila si Káťa.
A jen to řekla, vtrhl dovnitř pan Jeřábek, který mával nějakým papírem.
„Už to víte? Palach nebojoval proti Rusku! Píše to v dopise na rozloučenou!“ sděloval nám.
„Ano, už to víme,“ přikývli jsme.
„A víte, že pochodeň č. 2 jsem já? Viděli jste to už na sociálních sítích?“ vykřikl radostně pan Jeřábek.
„Ano, i to už víme, že jste pochodeň č.2,“ přikývli jsme a stiskli panu Jeřábkovi vděčně jeho ruce, já pravici a Káťa, protože chodila ke skautům, levici.
