Měla by média mlčet, nebo bychom měli znát pravdu, kterou nám politici zamlčují?

Samozřejmě, že musíme znát pravdu. Musíme znát pravdu už jen proto, že máme právo znát pravdu, která je nám zamlčována!!!

            Seznámil jsem se nedávno s jednou zajímavou ženou.

            Byla to právě ona, která seděla v tramvaji č. 17, jež projížděla kolem budovy filosofické fakulty ve chvíli, kdy se tam běsnil masový vrah.

            „Zde mám potvrzení od mobilních operátorů, že jsem v té tramvaji skutečně pravděpodobně seděla. Měla č. 17, jak už to umím,“ předložila mi potvrzení od mobilního operátora.

            „Hm, ukažte. Zdá se, že je vaše potvrzení pravé, že to není žádný podvrh. Víte, na sociálních sítích je teď spousta takových potvrzení o tom, že se dotyčný či dotyčná nacházeli v oné tramvaji, ačkoliv je jasné, že tolik lidí by se do jedné tramvaje vejít nemohlo,“ řekl jsem po důkladném prozkoumání pravosti tohoto potvrzení a dodal, „ovšem toto potvrzení nijak nedokazuje, že jste v té tramvaji skutečně seděla.

            Mohla jste v té tramvaji taky stát. Spousta lidí ve tramvaji raději stojí, než sedí, o revizorech ani nemluvě.

            A nezlobte se, mě pravda zajímá.

            Co kdybych někdy tou sedmnáctkou taky jel?

            A sedl si třeba na sedadlo, na kterém jste seděla vy?

            Nebo se chytil stejné tyče jako vy?

To všechno by na skutečný svět, v němž žijeme, náhle vrhalo docela jiné světlo

            Nebo dokonce do této tramvaje nastoupil stejnými dveřmi jako vy?

            Vidíte, mám víc než dost důvodů znát pravdu!

            Pravdu o tom, co se stalo, protože znát pravdu je důležité. Pravdu o světě, ve kterém žijeme. Proto přece Bůh vyhnal lidi z ráje, učinil je smrtelnými, protože poznali pravdu. A pravda je taková, že jste v té tramvaji mohla taky stát.

            Říkáte, že jste v ní seděla.

            Ale proč jste v ní seděla, když se dá v tramvaji stát, protože je to v mnoha ohledech dokonce  i pohodlnější, než sedět?

            A stojíte-li na zadní plošině, pak máte o dění v tramvaji dokonalý přehled, můžete si mnohem líp vtisknout do paměti obličeje lidí, kteří v ní cestují, to nemůžete popřít.

            A možná jste v ní skutečně stála, dost možná jste si vtiskla do paměti obličeje cestujících, ale teď se to snažíte zahrát do autu a tvrdíte, že jste v ní seděla.

            A taky jste dost možná v té tramvaji ani být neměla, ale byla jste v ní.

            Proč jste v ní tedy byla, když jste možná původně měla být někde jinde, v nějaké jiné tramvaji, což nelze vyloučit?

            Nezlobte se, ale na všechny tyto otázky musím znát odpověď, jinak pravdu nezjistím!“

            A víte, co ta žena udělala?

            Na všechny moje otázky mi docela uspokojivě odpověděla!

            A tak znám pravdu a ta pravda je, že tato žena skutečně seděla v tramvaji č. 17.

            Teď, když už vím, jaká je pravda, mohu se bez obav podívat této ženě do očí.

            Nemýlil jsem se, jsou opravdu bezedné…