Manželství není pro všechny! Ne a ne! Není a nikdy ani nebude! Nikdy! Rozumíte všichni vy, kteří chcete, abych s tím souhlasil, že se budete brát a rozvádět! Nikdy!
Tuhle jsem četl, že nějaká paní říká jasné ne manželství pro takové ty lidi, co milují jedince stejného pohlaví, říká se jim, tuším homosexuálové
Doufám, že tu paní neumlčí, že bude pořád křičet svoje: „NE!!!!“
Ta paní totiž bojuje i za mě, který se bojím.
Vyděsili mě totiž tím svým manželstvím pro homosexuály až k smrti.
„To zase bude domácího násilí!“ bojím se, že přibude domácího násilí.
Jsem tak vyděšený, že neodvážím ani vyslovit svůj nesouhlas, na rozdíl, od té paní, nahlas.
Už jen trpně ležím celé noci na zádech, mám zavřené oči, nebojuji a čekám, kdy to schválí, abych měl to násilí za sebou a přitom si představuji, jak se nějaké dvě ženské o svatební noci zbavují navzájem panenství!
Tento jejich boj, to opravdu není žádná parlamentní demokracie, ta vypadá úplně jinak!
Já přece žádné homosexuály nevolil, protože za Klause ještě žádná přímá prezidentská volba nebyla!
A oni jdou přes mrtvoly!
Uráží všechny oponenty, znevažují jejich pohledy od moře!
Jenže na něco zapomínají!
I když dosáhnou svého, já je milovat nebudu!
Naopak!
Budu je nenávidět, k smrti nenávidět, nenávistí se mi zkřiví tvář, nenávistí se mi zatvrdí srdce, budu je nenávidět do konce svého života!
„Chcete být, vy buzeranit a lesby, manžely a manželkami?
Tak buďte, ale ne přes moji mrtvolu, ale přes mrtvoly vaše!
Znásilnili jste (a podle nějaké paní Daniely Kovářové si za znásilnění může vždy žena sama, protože nechodí v burce a jen v doprovodu muže) pojmy idoly, vzor, hodnoty, tradice a nakonec i mě samotného jste znásilnili, který s vámi nesouhlasí!
Pošlapali jste moji svobodu slova!
Přinutili jste mne něco jiného říkat, ale něco odlišného si myslet!
Naoko s manželstvím pro buzny a lesby souhlasím, protože mám strach. Ale v duchu, v duchu vás nenávidím! Přeji vám to nejhorší, přeji vám, aby vám ta vaše slavná manželství nevyšla, abyste se rozváděli, abyste se hádali o majetek, abyste se vzájemně nenáviděli, jako se dokážou vzájemně nenávidět jen lidé, kteří si mysleli, že vzájemně milují a proto si vzali hypotéku!
To vám přeji v tom vašem manželství!
Žádnou lásku, jen čirou a nefalšovanou nenávist!
A mám právo vám to přát!
Svaté právo!
Svaté právo, protože moje NE vaším uchýlárnám neuznáváte, moje slzy, které roním při představě, že z vás jednou budou vdovy a vdovci s nárokem na vdovský důchod, jako z normálních lidí, kteří měli odvahu vstoupit do tradičního manželství, nechcete vidět, můj nesouhlas odmítáte uznat, vy jedni buzeranti a lesby, co chcete žít spolu v dobrém i zlém, dokud vás Ďábel, jenž žehná vašemu zvrácenému svazku, v pekle nerozdělí.
,Však on taky souhlasil!‘ říkáte jako ti, co stojí před posledním soudem.
A protože jste zrůdy, lidské zrůdy, co chtějí stavět svou zvrácenost na roveň posvátnému svazku manželskému, jenž je chrámem skutečné lásky (Vaše láska je jen zvrácený chtíč!), tak určitě ještě přidáte: ,Však TO, ta naše zvrácenost, bylo pro jeho vlastní dobro!‘
Hovno, pro moje dobro!
Vaše tzv. manželství nejsou pro moje dobro!
Kdyby to bylo pro moje dobro, neležel bych teď na zádech, umlčený, vyděšený k smrti a plačící tak jako ti, které zve Kristus k sobě!!!
Jednou, možná ještě dnes, i přes můj statečný odpor protlačíte své.
Stanou se z vás, podle zákona, vdovy a vdovci, až jeden z vás nadobro zhebne a vy shrábnete tučný vdovský důchod.
To však nemění nic na tom, že mám právo říct NE, jako ta paní, co své NE, říká nahlas!
Pro mě nebudete nikdy vdovy a vdovci, pro mě budete vždy jen a jen homofašisté, kteří chtějí dělat TO v manželských postelích.
Ale nezapomínejte, že každý si lehne, jak si ustele, a vy jste si ustlali do hnoje!“ vmetám v duchu do tváře těm, kteří se mě marně snaží přesvědčit, že mají taky právo na vdovský důchod, protože mně současný stav vyhovuje, a nechci žádné změny, protože změna je smrt!
Tak si to laskavě zapište za uši a nechte toho!!!
