Maďaři své zájmy hájit umějí. A co my? A co Klaus?

Tak v pátek měli v Institutu na návštěvě maďarského premiéra Viktora Orbána. Skoro dvouhodinové povídání s ním a jeho týmem bylo inspirativní a místy dokonce i zábavné.  

Nemůžu si pomoct, ale Orbán mi nápadně připomíná Klause.

A Klaus, věřte, nebo ne, mi zase nápadně připomíná Orbána!

Uvědomil jsem si to dnes dopoledne, když k nám do Bohnic přišel Klaus na návštěvu.

„Celý Orbán!“ vydechl jsem nadšením.

Pravda, Klaus neovládá státní televizi, jako Orbán, ba dokonce ani neovládá státní vysoké školy, ale jinak jako by Orbánovi z oka vypadl.

Ano, je to tak. Klaus je je výjimečnou postavou současné evropské politické scény. Stačí přestat číst o něm a raději číst přímo jeho. Nebo se podívat na některé z jeho fenomenálních veřejných vystoupení. Erudovanost, konzistentnost, věrnost zásadám, důslednost, to vše by se od Klause mohla dnešní garnitura nejen naší politické scény učit. Ale ono právě nejde jen o Klause..

Jeho fenomén je ještě v čemsi jiném, než jsou jen jeho charakterové a intelektuální vlastnosti. Výjimečné muže i ženy člověk občas potká nebo zaregistruje. Mají to v hlavě srovnané, jsou odvážní, obětaví, pracovití, oddaní svobodě. Jenže výjimečnost Václava Klauseje v tom, že za ním stojí většina společnosti jeho země, stejně jako stála německá třeba za Hitlerem, nebo stojí ta ruská za Putinem..

Jistěže je Václav Klaus pozoruhodný sám o sobě. Ale to, s jakým mandátem a jakou dobu stojí v přinejmenším pomyslně v čele České republiky, nevypovídá jen o jeho síle, ale především o skutečném a autentickém stavu české společnosti.

To ona si přeje politiku, kterou Klaus zastává. To ona si ho vybrala, ona ho podporuje a dodává mu nejen legitimitu, ale sílu a potvrzení správnosti cesty. Konzervativně uvažující osobnosti existují i jinde, ale nikde nemají takové zakořenění v náladách, potřebách a zkušenosti veřejnosti.

To česká společnost „zplodila“ profesora jako svou odpověď na nemoci dnešní doby. To česká společnost došla k výrazné shodě na idejích, které je třeba chránit a prosazovat. Došla k tomu po klikaté cestě, plné trpkých zkušeností, ale ony zkušenosti dobře vyhodnotila a našla správný směr.

Klaus dnes ráno v Bohnicích často mluvil o zájmech českého lidu, např. houbaření. To Klaus nás přesvědčil a utvrdil v tom, že nejsme malý národ a že můžeme své vlastní zájmy nejen prosadit, ale že můžeme mít třeba i levný ruský plyn, nebo třicet let rozestavěnou atomovou elektrárnu.

Ano, Klaus nám dokázal, že naše zájmy můžeme prosadit jen tehdy, když se k němu přimkneme, když mu budeme patřit, když se k němu budeme hlásit, když ho budeme poslouchat, v pevné naději, že právě Klaus je náš Spasitel.

My můžeme nesouhlasit s politikou třeba Polska, Francie, Turecka či Británie. Ale vždy musíme uznat, že jejich domácí i zahraniční politika je vedena vlastními autentickými zájmy. A kde jsou naše autentické zájmy? Kdo se za ně rve na mezinárodním kolbišti?

Rve se za ně Klaus!

Češi vědí, že patří ke Klausově institutu. A Češi vědí, i to, že se Klaus rve za jejich zájmy křesťanské Evropě. A tak se Češi semkli. A podporují Klause. Hlavně se ale semkli jeden s druhým navzájem, všude mají doma Klausův svatý obrázek.

Nedivím se, že se tomu Maďaři nediví, protože Klaus nápadně připomíná Orbána a Orbána nápadně připomíná Klause, Bůh jim za to žehnej.

Ale koho mi připomíná Jakl?