Jerusalem forever! Jeruzalém jako hlavní město ne Státu Izrael, ale jako hlavní město Jeruzalémského království, které bude brzy obnoveno a tentokrát už navždy, to znamená minimálně do druhého příchodu Krista na tento svět!!
Po pravdě řečeno, Jeruzalém, do kterého jsem putoval tolik dní, mne nijak nenadchnul, natož uhranul. Nebýt zde Boží hrob, byla by to ta nejospalejší díra na celém světě, ještě větší než mayská města zapadlá kdesi v džungli.
„Víte, co mi tady chybí?“ řekl jsem Balduinovi II., když jsem s ním mluvil druhý den po svém příchodu do hlavního města Jeruzalémského království, „chybí mi tady pořádná katedrála!
Nádherná gotická katedrála!
Přesně taková, jaké se teď už brzy budou stavět i tam u nás ve Francii. Prostě pořádný gotický kostel s minimálně třemi loděmi, příčnou lodí a chórovým ochozem s věncem kaplí, který je díky použití žebrové klenby a použití opěrného systému osvětlen velkými okny, ne jak bazilika, kde člověk sotva vidí na kněze!
Jen si to představte!
Jeruzalémská katedrála, hned by tady člověku bylo veseleji, protože co už může člověku zlepšit v Jeruzalémě náladu více než takový božím světlem do posledního atomu vyplněný vnitřní prostor katedrály!
Úplně to vidím, ta její čtyřdílná okna v lodi a šestidílná okna v chóru!
Určitě se tady musí postavit pořádná katedrála!“
„Jo, to musí! Kostelů tu sice mámě jako máku, ale pořádná katedrála nám tady fakt chybí.
Hned jak seženeme prachy, tak ji postavíme. Vždyť kostel není žádná obyčejná stavba, natož katedrála. Je to dědic, respektive dědička dávného večeřadla tady v Jeruzalémě, kde se konala před tisícem a sty lety poslední Ježíšova večeře s učedníky. Hlavní město Jeruzalémského království, které teď zabírá celou Svatou zemi, včetně západního břehu Jordánu a pásma Gazy, si takovou katedrálu bezesporu zaslouží,“ přikývl Balduin II. a rozvážně dodal, „ale hlavně, že v Jeruzalémě už nejsou žádní Židé. Byla by to ostuda, kdyby tady byli Židé, není to zase tak špatné místo k životu, jak by se mohlo na první pohled zdát, věřte mi.
Lidi se mi sem, pravda, moc nehrnou, ale člověk si to tady nakonec přece jen zamiluje, vždyť je tady prázdný Boží hrob, hmatatelný důkaz zmrtvýchvstání.“
„A ten hrob je díky bohu, prázdný, a prázdný až navěky!
Stejně jako navěky již nebude v Jeruzalémě, lénu krále Jeruzalémského království, žádný Žid, protože co by dělal Žid v katedrále, kterou tady postavíme, sám na její stavbu hned přispěji jedním dukátem, řekněte sám!
Jeruzalém už navždy zůstane křesťanský, protože taková je vůle boží!“ zvolal jsem nadšeně.
„Jo, navěky křesťanský, o to nám všem přece tady jde, aby byl Jeruzalém navěky křesťanský, to je smysl naší existence,“ přikývl Balduin II. a lišácky na mě zamrkal, „nechtěl byste si vzít nějakou moji dceru?
Jsou to holky jako lusk, každý den chodí ke svaté zpovědi.
„Proč ne? Klidně si nějakou vezmu, vždyť i Adam, první člověk, měl ženu,“ souhlasil jsem se a šest týdnů na to, po řádných ohláškách, jsem se stal zeťákem jeruzalémského krále, a tím zeťákem jsem zůstal až do dnešních pohnutých časů, stejně jako Jeruzalém zůstal hlavním městem křesťanského Jeruzalémského království, chválabohu!
