ČSSD je bezesporu mimo. Ale mimo realitu je bezesporu i paní Šichtařová. Nebo jí snad taky hrozí propuštění kvůli zvýšení minimální mzdy a nahrazení robotem?
Já vám nevím, ale všimli jste si, že ta skutečně důležitá práce je někdy schválně špatně placená?
Já si toho všimla, pracovala jsem totiž jako uklizečka v jednom takovém administrativně kancelářském komplexu, který je plný lidí, co se mohou pochlubit skvělým CV a proto mají tolik peněz, třeba i desetkrát víc než já, co si můžu do CV napsat akorát to, že mám základní vzdělání a nedělala jsem nic jiného než uklizečku.
Jenže jednou mě napadlo: „Kdyby tady ti všichni lidi nepřišli týden do práce, co by se stalo?
Nestalo by se vůbec nic!
Jenže kdybych já nepřišla tři dny do práce, tak to bude hned poznat, všude bude bordel, hajzly budou zasrané, a přece mám míň peněz, než všichni ti, po kterých uklízím každý ten jejich svinčík!“
To jsem si pomyslela. Ale možná se pletu, protože ekonomice vůbec nerozumím, to je pro mě španělská vesnice, na to musí mít člověk školy a tak musí umět anglicky. Ale já nemám ani školy, ani neumím anglicky, vždyť jsem jen obyčejná uklizečka.
Jednou jsem, docela náhodou, protože jsem si napřed myslela, že je to televizní program na sobotu a na neděli, nějaké ekonomické články četla, ale nerozuměla jsem tomu ani za mák.
Ty články napsala nějaká ženská, která, jak jsem pochopila, právě kojila.
V jednom článku nadávala na ČNB, co to je ale nevím, že kvůli ní a její měnové politice jsou u nás nízké mzdy.
A v jiném článku zase psala ta samá ženská, že když se zvyšují mzdy, tak je to špatně, protože zaměstnavatelé pak nahrazují lidi robotama.
Moc jsem tomu nerozuměla, proč jednou ta ženská píše tak, jednou zase onak, ale pak jsem si řekla, že to je asi tím kojením.
Ale se zvyšováním mzdy mám svoji vlastní, velmi smutnou, zkušenost, a to je vlastně ten důvod, proč píšu do rubriky „Ekonomika“, protože to přece souvisí taky nějak s ekonomikou.
Já totiž četla kdysi ještě jeden ekonomický článek, napsal ho nějaký chlápek, jmenoval se, tuším, Kohout nebo tak nějak. A tento Kohout, nebo, jak se jmenoval, varoval před růstem minimální mzdy, tvrdil, že prý je to zlo, které připraví spoustu lidí o práci. Že prý místo minimální mzdy je lepší, když budou lidi víc pracovat, že to je ten nejlepší lék na nízké platy.
To víte, já jako uklizečka, nikdy neměla vyšší mzdu než minimální.
„Tobě se to vykládá, ty nikdy nebudeš dělat rukama za minimální mzdu, ty jsi nóbl panáček, stejný jako ti, po kterých uklízím ten jejich brajgl! To bych tě chtěla vidět, jak budeš dělat za osm hrubého!“ pomyslela jsem si.
To bylo v v roce 2013, když se minimální mzda zvýšila o pětikilo.
A když se pak v lednu 2015 zase zvyšovala minimální mzda, tak ten Kohout zase psal, že bude všude spousta nezaměstnaných, že minimální mzda je zlo, a že nejlepší je, když budou lidi víc pracovat.
„To by tě chtěla vidět, jak dřeš dvanáct hodin s kýblem a smetákem!“ odplivla jsem si.
Abyste mi rozuměli, já nikdy nechtěla víc peněz, já byla vždy spokojená s tím, co mám. Díky tomu jsem byla na trhu práce konkurenceschopná, protože jsem dělala za osm tisíc hrubého měsíčně to, co by jiní, třeba tady ten Kohout, nedělal ani za padesát tisíc.
Ale ty žvásty, o tom, že musím víc pracovat, ty si mohl strčit někam.
Když se potom minimální mzda zvyšovala ještě dvakrát a ten Kohout psal pořád to samé, jako by 11 táců hrubého bylo totéž jako 120 táců, které bere Mynář na Hradě, nebo 8 melounů ročně, které bere šéf České pošty (podle toho, co psala ta kojící ženská, by ho logicky už měl dávno nahradit robot!), musela jsem se smát.
Smála jsem se, jenže pýcha předchází pád, a já se pořádně natloukla!
Totiž když minimální mzda zase vzrostla, z 11 000 hrubého na 12 200 hrubého, to je na 70,- Kč hrubého za hodinu, řekl mi zaměstnavatel: „Bohužel, musím vás propustit, protože se zvýšila minimální mzda o 1200,- Kč. To už je pro naši firmu příliš velký mzdový náklad.“
„Cože?“ vyvalila jsem na něj oči, protože jsem si myslela, že jsem, na rozdíl od Mynáře nebo ředitele České pošty nenahraditelná, „a kdo bude uklízet těm v těch kancelářích, co tam produkují tu vzdělanostní ekonomiku?“
„Budou si uklízet sami, aby ušetřili,“ vysvětlil mi zaměstnavatel.
„I hajzly?“ podivila jsem se.
„Toalety budou samozřejmě uklízet roboti,“ řekl zaměstnavatel a dodal, „nebuďte smutná. Vezměte si třeba takové řidiče autobusů.
Tak dlouho chtěli zvýšit platy, tak dlouho se jim 84,- Kč hrubého za hodinu a 50,- Kč za prostoje zdálo málo, až je jednoduše zaměstnavatelé nahradili roboty.
A právníci?
O těch ani nemluvím!
Ti měli taky pořád málo a taky je už nahradili roboti.
A ekonomové?
Ti by rádi ještě umývali hajzly, kdyby už i hajzly neumývali kvůli zvýšení minimální mzdy roboti, hehe!“
A tak jsem přišla o práci, i o mzdu za kterou se mi náramně vyplatilo pracovat, vždyť říkám, že já si nikdy nestěžovala, i těch devět tisíc hrubého by mi stačilo.
Známá mi sice radila: „Běž do Amazonu, tam berou každého! Teď tam zvýšili hodinovou mzdu na 135,- Kč, to už je skoro jako ve Škodovce!“
Ale já jen spráskla ruce: „135 za hodinu! To tak, aby mě nahradili robotem!“
A tak jsem se kvůli politikům stala ekonomicky neaktivní.
Je mi jasné, že mně za devět tisíc měsíčně hrubého (to by mi bohatě stačilo!) nikdo nezaměstná, protože minimální mzda je vyšší, a já víc ani nechci, protože by mě hned nahradil robot, a proto se raději ani o práci neucházím.
Nenávratně jsem přišla o práci a už nikdy žádnou nedostanu.
Jen jedno je mi divné.
Jak to, že kvůli tomu statisticky nevzrostl počet nezaměstnaných, když mě živí občané ČR ze svých daní a politici z ČSSD za to sklidili píarové body, nebo jak se tomu říká?
To je záhada, kterou nikdy nepochopím!
