Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto. Stačilo
Těšil jsem se dnes na Káťu jako nikdy předtím.
A když přišla, vrhl jsem se na ni a serval z ní její nádherný kožich a zkameněl hrůzou!
„Proboha, kdo ti to, Káťo, udělal? Který hajzl?“ vykřikl jsem, protože Kátino tělo bylo jedna velká krvavá podlitina.
„Ale byla jsem na pohřbu Navalného,“ odvětila Káťa,
„Zmlátili tě policajti?“ zeptal jsem se.
„Kdepak, policisté se chovali naprosto korektně,“ zavrtěla hlavou Kátou a s neskrývaným opovržením dodala, „ale nebožtík kopal kolem sebe hlava nehlava. Mlátil lidi, jak mu přišli pod ruku a nic nehleděl na to, že jsem žena.“
Kátina slova mne přivedla do varu.
„Svoloč jedna protiputninovská, fašistická!“ začal jsem svými pěstmi bušit do polštáře, kterým jsem chtěl původně podložit Kátin zadeček, jako kdyby to byl sám nebožtík, anebo aspoň někdo z jeho pozůstalých, „máš pravdu, Káťo, pronásledovat dnes komunisty je opravdu zpozdilé!
Liberální demokracie je mnohem zrůdnější ideologie než komunismus!
Navalnyj je po smrti a ještě kolem sebe kope, mlátí lidi a dokonce i ženy!
Celý Západ je zrůdný, Káťo!“
Mlátil jsem do polštáře ještě asi půl hodiny, než mne konečně opustily síly a já klesl do Kátiny náruče.
Usnul jsem a zdál se mi ten nejkrásnější sen, totiž že Káťa je zároveň i Kateřina Konečná.
Co víc si bílý heterosexuální muž, který chce mír, může přát?
