Tzv. opičí gesto stálo českého hokejistu v AHL třicet zápasů, které si za trest nezahraje. Ale pravda, tento trest se mu může zkrátit podle pokroku, kterého dosáhne v školícím programu Výboru AHL pro začleňování hráčů
Bylo to právě na štědrý večer, když Květoslav řekl svým dětem: „Tak dárky už máte rozbalené, teď už víte, co vám Ježíšek letos přinesl a můžete se tím pochlubit na sociálních sítích. Ale to není všechno. Až napadne sníh, necháme maminku doma a vyrazíme na saních do ZOO a podíváme se tam na primáty a fotky z toho dáme na sociální sítě.“
„Hurá! Až napadne sníh, půjdeme do ZOO na primáty!“ jásaly děti tak, jako by na jejich místě jásaly každé děti.
A když pak koncem ledna opravdu napadl sníh, jednalo se asi o pět centimetrů, posadil skutečně Květoslav děti na saně a vyrazil s nimi do ZOO bez maminky, která zůstala doma.
Ale jaké to bylo nemilé překvapení, když naše neúplná rodina dorazila do ZOO a žádné primáty tam nenašla, jejich pavilón byl úplně prázdný!
„Poslyšte, vy nemáte primáty? V každé zoologické zahradě jsou přece primáti! Slíbil jsem tuhle dětem, že jim ukážu primáty, ale primáti nikde!“ ptal se Květoslav zřízence, na kterého natrefil před prázdným pavilónem primátů.
„No, primáty jsme tady měli, ale museli jsme je dát pryč,“ vysvětlil mu zřízenec.
„Cože? Museli jste dát pryč primáty? A to proč jako? Děti se na ně tolik těšily!“ nechápal Květoslav.
Zřízenec se kolem sebe rozhlédl, a když se ujistil, že široko daleko nikdo není, ztišeným hlasem řekl: „Museli jsme je dát pryč kvůli rasismu.“
„Cože? Kvůli rasismu?“ nevěřil vlastním uším Květoslav.
„Jo, kvůli rasismu,“ šeptal zřízenec, nepřestávaje se rozhlížet kolem sebe, „dělali nevhodná gesta. Rasistická, jestli rozumíte. A někteří primáti jedli dokonce před návštěvníky banány. Lidé si na to stěžovali na sociálních sítích, že prý je nespravedlivé, aby byl jakýkoliv návštěvník ZOO vystaven komentářům nebo gestům na základě své rasy.
Vedení ZOO se pak sice na sociálních sítích zveřejnilo, že je mu nesmírně líto, co se stalo, že je mu za to hanba, a že nese za to plnou odpovědnost, že si nesmírně váží všech návštěvníků a omlouvá se jim za to, že je dostalo do takové situace, a že tyto činy primátů jsou v přesném opaku s hodnotami naší ZOO.
Ale stejně se muselo kvůli tomu celé vedení pakovat. A primáti taky.“
„Proboha, snad jste je neutratili?!“ zděsil se Květoslav.
„Zatím ne, ještě dostali šanci. Teď už záleží jen na nich, jaký pokrok udělají v programu Výboru pro začleňování, kde se budou vzdělávat a školit o rasismu.
Když nechají těch svých gest a pojídání banánů, tak se budou moct vrátit do svých výběhů,“ řekl zřízenec.
„A když ne?“ zeptal se Květoslav.
„To my už neovlivníme, chápejte, nemůžeme kvůli několika nezodpovědným primátům zlikvidovat celou ZOO,“ řekl zřízenec a obrátil se na děti, „tak co, máte rády pandy? Zrovna se nám narodila mláďátka. Chtěly byste se je pohladit?“
Pandy se dětem líbily. Když je Květoslav vezl domů na saních, nemluvily o ničem jiném a na primáty si ani nevzpomněly a tak se Květoslav nemusel, díky bohu, trápit, že svůj štědrovečerní slib nesplní, něco mu říkalo, že v ZOO už nikdo nikdy žádné primáty neuvidí.
