Krakonošovo tajemství plné milostných pletek a nevyřčených tajemství je jasně nejlepší vánoční pohádkou natočenou po listopadovém převratu
Byl Boží hod vánoční, večer a já pustil televizi, aby se děti měly na co dívat, protože venku už byla tma a na obloze sice svítily hvězdy, ale vůbec nebyl sníh, takže ani nemělo smysl chodit ven, bylo lepší sedět doma a pustit dětem televizi, ať z těch Vánoc taky něco mají, když se nemůžou válet ve sněhu.
„Hm, Krakonošovo tajemství, to zní skoro stejně jako klášterní tajemství,“ uvědomil jsem si, když se ukázalo, že pohádka, na kterou se budeme dívat, se jmenuje Krakonošovo tajemství a sám pro sebe si řekl, „lepší název pro vánoční pohádku bych nedokázal vymyslet ani já.“
Pohádka začala. Postavy, které se v ní vyskytovaly, vypadaly opravdu pohádkově, taky tam byl zámek, protože v každé pohádce musí být zámek.
Nebudu lhát, bavili jsme se dobře, až do chvíle, kdy se objevil neznámý cizinec.
„To je Krakonoš!“ napadlo mě hned, protože jsem kdesi slyšel, že Krakonoše má hrát Švehlík, ten samý Švehlík, který kdysi hrál mladého Mattoniho.
„To je Kristus!“ vykřikly ale děti hned, když spatřili tajemného cizince.
„Ne, to je Krakonoš! Duch hor, v podstatě pohanský bůžek, k čertu s ním,“ vysvětlil jsem jim, zatímco děj pohádky pádil dál.
„Ne, to je Kristus! Jsme děti, my Krista poznáme hned!“ trvaly na svém děti, i když se ukázalo, že mladší bratr zámeckého pána miluje svoji švagrovou.
Jejich argument jsem musel vzít vážně.
Kdo jiný by měl poznat Krista spolehlivěji než děti?
Podíval jsem se pozorně na Švehlíka a oněměl úžasem.
To opravdu nebyl Krakonoš, ale Kristus, který se jen za Krakonoše vydával, protože ta pohádka byla skutečně vánoční, ostatně Švehlík chtěl být přece knězem, to skryté poselství vánoční pohádky bylo teď víc než zřejmé.
„Proč asi němečtí obyvatelé Krkonoš nevyslovovali Krakonošovo jméno stejně tak, jako se nesmí vyslovovat jméno Boží, aby člověk na sebe nepřivodil neštěstí?
Proč byl Krakonoš nejdříve démonem trestající všechny bez rozdílu, ale pak, když uzavřel s lidmi novou smlouvu, se stal zastáncem chudých v třídním boji proti bohatým a úspěšným?
A proč by jinak dávali v České televizi o Božím hodu pohádku, ve které není zhola nic vánočního, ve které se dokonce lidé proměňují v krkavce, kdyby její hlavní postava nebyl ve skutečnosti Kristus, čímž se podtrhuje a zdůrazˇuje poselství Vánoc, význam toho starého příběhu, který si každý rok u televize připomínáme!?,“ uvědomil jsem si holá fakta, která jasně dokazovala to, co děti hned poznaly i bez důkazů, totiž to, že Krakonoš je sám Kristus a to je to jeho tajemství, o kterém ostatně píše i prof. Halík.
„Neříkaly jsme to!?“ křičely děti, majíce radost z toho, že Krakonoš je Kristus.
„Říkaly, vy jste to říkaly! Bůh a děti mají vždy pravdu,“ přikývl jsem, od této chvíle, co jsem uviděl Krakonošovo tajemství, mi Anděl Páně, jednička i dvojka, bude připadat jako naprostá sračka, která nemá s Vánoci takřka nic společného.
