Nedá se nic dělat. Pokud se nám nepodaří vyjednat mír na Ukrajině, budeme mít na krku třetí světovou válku. A na triku taky
Jednání o míru v Moskvě byla konstruktivní a rychlá, netrvala ani hodinu.
Když skončila, stiskl ruský prezident vřele ruku českého prezidenta a vděčně, se slzami v očích, pravil: „Blahopřeji vám, pane prezidente, k míru, který jste právě vyjednal pro svoji zemi.
Český národ jsme vždy považovali za své bratry a rádi jim odpouštíme všechna ta příkoří a bolest, kterou jste nám způsobili v nedávné minulosti. Věděli jsme, že ti, co vládli vaší skvělé zemi, byli jen nastrčené loutky, že to nebyli skuteční Češi, praví vlastenci, ale zrádci, západní agenti, kteří zaprodali svoji zemi za tanker zkapalněného zemního plynu.
U nás jsme taky měli zrádce, západní agenty, dobře víme, jaká je to svoloč.
Ale teď, teď už se může radovat ze svého bratrství, z nehynoucího přátelství mezi našimi dvěma bratrskými, zcela rovnocennými národy.
Ušli jsme kus cesty spolu a nyní půjdeme zase spolu, a nikdy nás už nic rozdělí, protože naše národy jsou blíženci, ruský národ je Poluxem a český Castorem, abych tak řekl.
A to všechno je vaší zásluhou, pane prezidente Bašto, vy jste se o tento mír zasloužil největší měrou. Víte, můžu se bez obav přiznat, že nemám moc rád mírová jednání. Tedy ne proto, že bych nebyl pro mír, protože míru jsem zasvětil celý svůj život.
Ale proto, že jsou často únavná a vyčerpávající, když jednáte o míru, tak třeba nezamhouříte oči i tři noci. Jednáte, jednáte, hlava se vám z toho točí, ale mír je pořád stejně vzdálený, to jest nekonečně vzdálený. Ba dokonce, stává se to někdy, že čím víc jednáte, tím více zcela naopak, v příkrém rozporu se svým záměrem, konflikt ještě více eskalujete.
Kolik mírových jednání vedlo div ne ke třetí světové válce, kdy jsme museli, proto abychom zachránili mír, divže nepoužít jaderné zbraně!
Ale jednat o míru s vámi, to byla skutečná radost. Teď už se můžete bez obav vrátit do své překrásné vlasti, a oznámit svému lidu, že se nemusí ničeho vát, že žádná třetí světová válka nebude, že vezete mír a levný plyn.
Jednat s vámi o míru byla radost, protože jste opravdu velký státník, pane Bašto. Jste velký státník, protože dobře víte, že pro váš národ, existuje jen jedna jediná budoucnost a to bratrství a přátelství, neboli družba s naším národem.
Skutečná a přátelská družba.
Pochopil jste, že když vaše země nevystoupí z NATO, které nás již zcela obklíčilo, které si brousí zuby na naše suroviny, tak se budeme muset bránit.
Budeme se muset bránit se vším všudy, to znamená, že bychom museli z vaší země udělat svoje nárazníkové pásmo.
A něco takového pochopitelně smrdělo třetí světovou válkou, kterou se vám, pane prezidente Bašto, podařilo díky bohu odvrátit.
Ano, teď můžete přijet domů, ukázat lidem dohodu o přátelství a spolupráci našich zemí, kterou jsem jen před malou chvílí podepsal a říct: ,Vezu mír a levný plyn!'
Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jste jeden z největších světových státníků.
Řekněte sám, kterému světovému státníku se podařilo za pouhou hodinu jednání zabránit vypuknutí třetí světové války?
Abych byl upřímný, příliš jsem v mír nevěřil. Dobře víte, že při osvobození vaší země od fašismu bylo prolito hodně naší krve. A já, jako ruský prezident, jsem povinován ne sobě, chraň Bůh, ale ruskému lidu, zabránit tomu, aby byla památka našich padlých vojáků, stará už téměř osmdesátých let jakkoliv pošpiněna.
Musel bych se propadnout hanbou, musel bych sám sebe zastřelit, otrávit se jako Hitler, kdybych měl předstoupit ruský lid a říct mu: ,Krev našich předků byla prolita zbytečně, v České republice jsou zase fašisti!'
My se musíme bránit před fašismem, protože nás k tomu zavazuje krev prolitá našimi předky. Neříkám, že je to vždy lehké, ale je to naše svatá povinnost vést svatou válku proti fašistům.
Já osobně bych snad mohl říct, že je to vaše věc, že když chcete výt s vlky, tak si s nimi vyjte, i když by mi to rvalo srdce, protože český národ nade vše miluji.
Ale nemohu to říct jako ruský prezident, protože v tom okamžiku bych byl i já zrádcem, západní agentem, a kdokoliv by měl právo umlátit mě kladivem, protože jsem zradil Rusko.
Stáli jsme na prahu třetí světové války, protože kdyby se naše pohledy na společnou budoucnost v čemkoliv rozcházely, musel bych použít jaderné zbraně, jelikož vaše nesouhlasné stanovisko bych si mohl sotva vykládat jinak než jako podlý a zákeřný útok na Rusko, na jeho svrchovanost a taky samozřejmě na jeho vůdčí dějinnou roli, kterou Rusko na sebe vzalo ve chvíli, kdy kníže Vladimir přijal křest a Rusko se tak stalo Kristem mezi národy.
Přirovnávají mě k Petru Velikému, až na ten syfilis ovšemže. Ale já věděl, že po mně přijde ještě někdo větší, a ten větší, to jste vy, pane prezidente Bašto. Já sám bych třetí světové válce zabránit nedokázal. Musel jste přijít vy, aby byl mír zachráněn. A vy vskutku nejste válečný štváč, vy dobře víte, že válka nikam nevede, že nám by nijak neuškodila, kdežto váš národ a vaši zemi by zničila, protože je naši svatou povinností zničit každého, kdo chce na nás zaútočit, kdo chce pořád na Rudém náměstí své vítězné marše místo nás.
Dovolte proto, abych se před vámi poklonil, poklonil po našem ruském způsobu.“
A ruský prezident se hluboce poklonil českému prezidentovi Baštovi za to, že zabránil třetí světové válce.
„Mně se neklanějte! Klanějte se moudrému českému lidu, který mě zvolil prezidentem, to český lid chce levný plyn!“ upozornil český prezident na to, že by se ruský prezident měl poklonit především českému lidu.
„Klaním se tedy českému lidu, který vás zvolil prezidentem,“ uklonil se ještě jednou ruský prezident a pak ukázal na svatováclavské korunovační klenoty, které ležely na stole, „a taky vám děkuji za tento převzácný dar. Hned si nasadím korunu na hlavu. Slibuji vám, pane prezidente Bašto, že nedám zahynout vám, ni budoucím v jaderné apokalypse.“
Ruský prezident si nasadil svatováclavskou korunu, ale tak nějak nešikovně, že ji měl trochu nakřivo, takže mu ji musel prezident Bašta narovnat. No, měl s tím trochu víc práce, koruna se pořád smekala a pořád ne a ne sedět na hlavě ruského prezidenta hezky rovně, jak se sluší a patří na korunovační klenot.
Ale nakonec se přece jen podařilo prezidentovi Baštovi svatováclavskou korunu položit na lebku ruského prezidenta tak, že tam držela jako přilepená sekundovým lepidlem.
„Sluší vám, pane prezidente!“ pochválil si prezident Bašta svoji práci a opravdu si nevymýšlel, svatováclavská koruna ruskému prezidentovi opravdu slušela tak, jako by ji on sám vylovil z mořských hlubin ještě jako malý kluk, když byl jako pionýr na Artěku a celé jedno odpoledne se koupal v moři.
