Premiér Boris Johnson se vyjádřil k podmínkám, které je nutné vytvořit, aby Ukrajina vyhrála válku s Ruskem. Jeho čtyřbodový plán má už z dálky viditelné nedostatky
Soused, jmenuje se Bártič, trpí samomluvou.
Tak třeba jde po schodech a vykládá si sám sebe: „Britský premiér Johnson, jemuž, na to nezapomínejme, velmi uškodila aféra kolem covidového večírku, předložil údajně plán, podle něhož by Ukrajina mohla vyhrát válku. Tento plán je čtyřbodový a má tolik zjevných nedostatků, že o něm raději ani nebudeme mluvit.
Ostatně je to zbytečné, protože plán pro válku na Ukrajině už dávno existuje.
Vymyslel ho Putin a funguje skvěle, protože válka na Ukrajině běží přesně podle tohoto plánu.
„Nač měnit něco, co funguje?“ ptám se.
Zkrátka a dobře, žádný další plán, natož ten Johnsonův už není třeba!
Na Ukrajině ostatně není ani válka, je tam speciální operace, jejímž cílem je denacifikace Ukrajiny a ochrana jejího ruskojazyčného obyvatelstva.
Například na Donbase se tyto cíle daří skvělé přesně podle harmonogramu naplňovat.
Tam, a vím to docela jistě, díky drtivé palebné převaze deset ku jedné se Rusku už brzy po měsíci nepřetržité dělostřelecké přípravy podaří zachránit ruskojazyčné obyvatele Severodoněcku před ukrajinskými vrahy.
Navíc Putinovi nehrozí žádné hlasování o důvěře, jako nepřetržitě hrozí Johnsonovi, takže Putin se o svůj plán, na rozdíl, od Johnsona, nemusí nijak bát.
Zkrátka a dobře, zapomeňme na všechny jiné plány, ten Putinův je jasně nejlepší.
A zapomeňme i na Ukrajinu.
Nic takového už nebude brzy existovat.
A letošní úroda obilí na Ukrajině?
Ta bude asi jen poloviční, oproti minulým letům, takže Ukrajina stejně žádné obilí vyvážet nebude, tak proč by měla zvítězit?
Kvůli blbečkům, co nalepili na čelo modrožluté vlaječky?
No, to by nás přišlo pěkně draho!“
To si Bártič vykládá, než zmizí ve své garsonce.
Až zase půjde příště po schodech a bude si něco vykládat, zkusím na něho vylít kýbl plný pomyjí, to bude legrace. Třeba ho ta samomluva pak úplně přejde, hehe, a ještě mi poděkuje, že jsem z něho udělal zase normálního člověka, hehe!
„Rádo se stalo, sousede, nic mi nedlužíte, až na ty pomyje, ale nespěchám na ně,“ řeknu mu a zalezu zpátky pod rohožku u dveří svého čtyřpokojového bytu, tam je mi nejlíp, tam jsem skutečně doma.
