Všude dobře, doma nejhůř! V cizině jsme grandi, ale doma, doma jsme naprostí žebráci, kteří se nechávají ožebračovat režimem
Je to zvláštní, ba nanejvýš podivné. Když jsme doma, ani si toho moc nevšímáme. Toho, jak jsme systematicky a soustavně ožebračováni. Tuto, pro nás tak neblahou, a o to víc alarmující skutečnost si uvědomíme, až když překročíme hranice jakýmkoliv směrem.
Stačí pár kroků po jiné než rodné půdě, a už se nám z hrdla zcela automaticky dere zoufalý výkřik: „Bože, vždyť my jsme doma docela ožebračováni!“
Ano, je to zvláštní, ba nanejvýš podivné.
Ale ještě zvláštnější a podivnější, racionálně už zcela nevysvětlitelné, je to, že to platí i naopak.
Totiž, když se někdo vrátí zpoza hranic, hned na něm poznáme, že je to ožebračený žebrák, kterému jdou mnohdy spočítat všechna žebra a jeho obličej je často propadlý tak, že nápadně připomíná Banderův mnichovský hrob.
Tuto skutečnost jsem si opět intenzivně uvědomil, když jsem spatřil Ladika, který se právě zase odněkud vrátil.
„Žebrák! Vypadá jako žebrák!“ vydechl jsem bolestně při našem setkání.
A Ladik si to sám uvědomoval, tuto smutnou skutečnost.
„Ano, jsem žebrák. Režim mě docela ožebračil, hmotně i duševní, jsem žebrák ve všech ohledech, a zejména pak v ohledu svých rozumových schopností, docela jsem o ně přišel,“ řekl Ladik.
„Máš pravdu, jsi duševní žebrák, Ladiku. Říká se, že chudoba cti netratí, ale ty nežiješ v chudobě, ty žiješ v naprosté bídě a to především, jak sám správně podotýkáš, v naprosté myšlenkové bídě. Chudoba a bída není totéž. Chudoba člověka mravně povznáší, zbavuje ho všech zbytečných krámů, činí jej do značné míry svatým. Ale bída člověka devastuje a ničí, jak mravně, tak po stránce rozumové.
A to je přesně tvůj případ. Žebrák jako ty nežije v chudobě, žebrák jako ty žije v bídě. Ožebračili tě, udělali z tebe chátru.
Určitě se mě teď zeptáš, jak je to možné, že se v Polsku prodává benzín za 35,-Kč a v Praze na Černokostelecké za 37, 90, což je o tři koruny víc?
Hned ti odpovím, ale ještě se mě předtím musíš zeptat, jak je možné, že na Ukrajině, která je ve válečném stavu, mají benzín za 29, 50 Kč?“
A Ladik se poslušně zeptal: „Jak je možne, že země ve valečnem stavu prodava benzin za 48 hřiven (29,50 Kč)?
„Je to možné, protože nás režim ožebračuje!“ odpověděl jsem hbitě a s neskrývanou chutí pokračoval, „před válkou stál benzín na Ukrajině necelých třicet hřiven, což bylo necelé euro.
Teď je válka a benzín stojí 48 hřiven, což je dvacet devět korun, padesát haléřů!!!
Jak je to možné?
Je to možné, protože ukrajinský benzín platíme my!
Co zaplatíme navíc za náš benzín, to se posílá na Ukrajinu, aby se mohla zastropovat cena ukrajinského benzínu.
Je to prostě fialový hnus!
Už tomu rozumíš, proč máme v Evropě sedmý, nebo osmý nejlevnější benzín, ještě levnější, než mají Slováci?
Aby mohl stát benzín na Ukrajině dvacet devět padesát, a abys ty byl kvůli tomu žebrákem, který se mě teď zeptá, proč u nás stojí karta na deset giga osmkrát víc než na Ukrajině a my přitom tady Ukrajince živíme ze svého, ale kdybychom je jenom živili, my si věšíme na Národní divadlo jejich modrožlutý hadr!“
Nebo se mě na to ani neptej!
Řeknu ti to sám.
No, je to proto, že jsou mobilní zloději podporování režimem. Půlku těch prachů si nechají zlodějští operátoři, půlku shrábne režim, aby za ně mohl posílat nekonečné kolony tanků na Ukrajinu.
A s nekonečnými kolonami tanků se nevede obranná válka, s nekonečnými kolonami tanků se nejedná o míru!
A tak z tebe, Ladiku udělali naprostého žebráka!
Jsi žebrák a žebrákem už zůstaneš!
Na, tu máš kosti. Jsou kuřecí. Dostal jsem je pro psa, ale když tě vidím, docela ožebračeného, dám je tobě. Najez se chlape, s rozumem už to lepší nebude, ale aspoň ti nebude tak kručet v břiše, když už ti kručí v hlavě.“
Dal jsem Ladikovi kosti pro psa.
Okamžitě se do nich pustil a když kosti okousal, přece se jen na jeho tváři objevil úsměv, pravda trochu ludrácký.
Směj se, Ladiku, však on ti ten úsměv na pysku zmrzne, ještě si ho užij, vždyť už nic jiného nemáš, jsi žebrák, ale i o ten úsměv tě ožebračí, budeš stát na ulici hlavu schovanou v podpaždí jako pták a to bude tvůj domov, tvůj úkryt, tvůj žebrácký palác, honosný jako boží království.
