Causa Morava, tak trochu jiný úhel pohledu

Dnes skončilo jedno dějství causy Morava. Poslanec Morava se omluvil občanům a vzdal se poslaneckého mandátu. Končí tím slibně se rozvíjející kariéra mladého poslance. Osobně se domnívám, že je správné, že poslanec Morava rezignoval, nicméně celá causa má jednu stránku, jeden úhel pohledu, o kterém se příliš nemluví.

Když jsem dnes v přímém přenosu sledoval tiskovou konferenci Jana Moravy, velmi mne zaujala jedna věta, věta, která byla prakticky totožná s obhajobou novinářů, kteří s její pomocí zdůvodňovali užití operativní techniky a provokativních metod. Tato věta zněla: „Vše jsem dělal s dobrým úmyslem." Co když je to pravda? Co když opravdu Morava pojal dobrý úmysl a chtěl odhalit pozadí této provokace? Co když naopak nejednali v dobrém úmyslu provokující novináři? Toto nám dává výčet čtyř možných kombinací.

1) Oba aktéři (poslanec Morava, novináři)jednali s dobrým úmyslem. Novináři chtěli zjistit, jestli je o podobné materiály zájem a poslanec Morava chtěl odhalit původce podobných materiálů.

2) V dobré víře jednal jen Morava. Ze strany novinářů to celé byla léčka na premiéra Topolánka, který se ale nenechal nachytat, tak kontaktovali poslance Moravu.  Ten měl v plánu celou síť rozkrýt a získat mediální pozornost a slávu

3) V dobré víře jednali pouze provokující novináři, kteří v Moravovi našli politika, který se neštítí ničeho, a který je ochoten jít i přes mrtvoly

4) V dobré víře nejednal nikdo. Novináři chtěli spolu s Vlastimilem Tlustým usvědčit premiéra Topolánka ze shromažďování materiálů na politické odpůrce. Toto se jim nepovedlo, ale „chytili" alespoň menší rybu, poslance Moravu. Který jejich prostřednictvím chtěl vyrobit materiály na poslankyni Zubovou.

Možná je kterákoli z uvedených kombinací. Žádnou z nich nelze dokázat ani vyvrátit. Je jen na nás, které z těchto verzí se rozhodneme věřit. Rozumím tomu, že důvěra v politiku je u nás velmi nízká, proto lidi raději věří novinářům. Přesto, i po osobní zkušenosti, nedomnívám se, že situace v médiích je o mnoho lepší. Domnívám se, že není lepší vůbec.  

Novináři mají oproti politikům jednu nespornou výhodu, nenesou prakticky žádnou odpovědnost. Prakticky nic neriskují. Pokud článek napíší šikovně, tj. tak, aby je nebylo možné usvědčit ze lži, pak jsou mimo nebezpečí. Novinář se, na rozdíl od politiků, nemusí ucházet o hlasy ve volbách. Proč bychom měli vždy a priori věřit novinářům a nedůvěřovat politikům? Proč bychom měli více věřit někomu, kdo nic neriskuje? Každý člověk má své zájmy. Mezi politiky a novináři není v tomto příliš velký rozdíl. Buďme skeptičtí a pochybujme. Užívejme našeho rozumu a našich zkušeností. Nenechme si vnucovat závěry, vytvářejme si je sami.