Moje návštěva neznámé vietnamské restaurace probíhá takhle. Chvilku koukám na menu. Poté zaváhám jestli mám dát tolik peněz pro trochu jídla. Odejdu. Projdu si vedlejší bistra. Nakonec rozhodne, že je podpořím. Vracím se.
Ukážu prstem na jídlo zobrazený na obrázku. Čtu to pro jistotu nahlas. Řeknu vietnamsky, že bych chtěl smažené nudle s kuřecím masem. To, aby věděli že jsem Vietnamec.
Vnitřně doufám, že tím dostanu větší porci anebo mi dají slevu. Usmívám se u toho a úsměv držím i při placení. Nakonec čekám u stolu.
Všechno jsem udělal dobře. Jak to dělá každej zákazník.
Vietnamci v restauraci se podivují proč jsem šel do vietnamské restaurace kde nenabízejí žádné opravdové vietnamské jidlo. Maximálně ty polívky a závitky. Ale to jsem si neobjednal.
Nakonec dostanu studené nudle se studeným masem. Zelenina byla syrová a na pohled hnusná. Když jsem to viděl, tak jsem se zklamal. Potom přišel vztek.
Bylo už pozdě a nechtělo se mi někam chodit. Snědl jsem to, ale už jsem se tam nikdy nevrátil.
Od té doby nechodím do těchhle vietnamských restaurací ve velkých obchodních centrech. Nereprezentuje to vietnamskou kuchyni a kvalita je k pláči. Jídlo je uspěchané a s přístupem má dáti dál.
...
Chodím spíše do menších lokálních restaurací.
Nejprve se podívám na personál. Jestli jsou tam staří nebo mladí. Dávám přednost starým. Mají tradiční přístup k přípravě jídla a tolik nepodvádí chemickými ochucovadly.
Potom čuchem zjišťuju jestli v místnosti jde cítit vývar a olej. Jestli jo, tak je to další plus.
Pak jde (pro mě) o jeden důležitý ukazovatel. Jestli se tam dá jíst hůlkama. Jestli nabízí dřevěné hůlky, tak je rozhodnuto. Choděj tam jíst i obyčejní Vietnamci. Pravidelně.
To jsou tři znamení podle čeho se držím.
Jednu dobu jsem měl teorii, že je nejlepší chodit před 11 hodinou. Dostanete čerstvý vývar a kuchaři ještě nejsou uštvaní dopoledním shonem. Teorie nezafungovala.
Nakonec jsem se vrátil ke svému času - těsně před zavírací dobou. Jím tam obvykle sám, kuchaři jsou klidnější a jídlu věnují více pozornosti. Ale to mluvím o místech kam chodím já.
Moje rada:
1. staří kuchaři nebo mix mladí staří (rodina)
2. ať je tam cítit vývar a olej. Odejít s načichnutou bundou je dobré znamení
3. choďte spíše ke konci
4. navštivte menší restaurace a bistra
Jestli budete spokojeni, tak se tam ukazujte častěji. Je neuvěřitelné jak si Vás rychle zapamatují. Málokdy podle jména, ale jinak.
Například:
"Dobrý den. Zase kuře a rýže? Pořád řídit modré auto?"
"Ahoooj, jak se máte? Pořád bolí záda?"
"Tvůj kluk chodí na box? Můj taky."
Mnoho štěstí při vybírání.
ps. ceny jídla jsou čím dál vyšší, tak ať si ty peníze zaslouží. Nejste jenom chodící peněženka. Musí si to odpracovat. Říkám to jako zákazník bez ohledu na to jestli tam vaří krajan nebo někdo jiný.
