Když jsem si včera počítal, tak toto je moje 29tá zima strávená v ČR. Nechci dál říkat ČR, zní to moc státně. Budu místo toho říkat "mezi námi'. Mimo nás jsem strávil 2 zimy. A to v severním a jižním Vietnamu. Jinak nikdy jinde.
Vybavuju si hodinu českého jazyka.
Měli jsme popsat obrázek od Josefa Lady. Byla tam zasněžená vesnička a kolem byly různé postavičky. Z písemky jsem dostal poprvé z češtiny dvojku. Tajemství nebyl v mém talentu, ale v dobře schovaném taháku. Měl jsem tam napsaná česká slova.
Ale jak říkají survivalisti: "Důležitý je přežít."
I teď podvádím.
Jen nemám taháček ukrytý mezi nohama, ale říkáme tomu online vyhledávače. Jak myslíte, že píšu téměř bez chyb. Ale správně napsaná slova ze mě ještě nedělají dobrého písaře. Moji cizorodost poznáte podle slovosledu a zmateně promíchaného podmětu a přísudku.
Ale zpátky k zimě.
Zimu si představuju podle obrázku od J. Lady: sníh, čepice, sáňky a vánoční svátky. Maloval to v jiné době, ale to podstatné pořád zůstává.
Teď se přesuňme do severního Vietnamu. V zimních měsících je tam vlhká studená zamlžená zima. V horách sem tam zasněží. Ten sníh jsem zažil, není jako ten náš českej - je jinej, takovej drobnej a lepkavej.
Tamní zima ve vás vyvolává pocit, že se nedokážete ohřát. Máte neustále pocit, že ležíte v koupelně. Pocit mokra.
Naštěstí je tam zima kratší a s dobrou pálenkou to uteče rychle. Ke všemu se většina významných vietnamských svátků odehrává v zimě, tak na to ani nemáte čas moc myslet.
Naopak v jižním Vietnamu je v zimě nad 30 stupňů a azurové počasí. Asi si říkáte: "Jééé ti se mají. Taky bych to tak chtěl/a." No jo, ale takové počasí tam mají po celý rok.
V monzunovém období jim jen víc zaprší, jinak je to pořád stejné. Toho nadbytku tepla a sluníčka byste se brzy nasytili. Přestanete to vnímat a budete přes den hledat stín.
Tím docházím k úvaze, že já i Vy patříme do toho obrázku od J. Lady. Jsme ty postavičky v té zasněžené vesnici. Ať je jaká je, tak je to naše vesnice a náš domov. Neopouštím ho ani v zimním období, i když bych ho mohl přečkat v tropech.
Ono nejde o nějakou loajalitu, oddanost či věrnost. Ale jsem už zvyklej. Půjdu si před barák zahrát hokej, na kopec zasáňkovat, jdu na tržnici prodávat ponožky anebo si u rybníka opékám buřty.
Když je čas a dobrá nálada, tak si s kamarády zajdeme do hospody. Z té hospody jde taky kouř. Ale ne z komína, ale ze dveří od našich cigaret.
Časy se trošku změnily, ale to naše zůstává neměnné.
