Zapsala jsem si kurz na gender studies a doufala, že mi pomůže změnit mé šovinismem upatlané názory. Koneckonců, irituje mě koncovká -ová nalepená na nečeská příjmení, tak si snad s holkama budu rozumět.
Jednou nohou dlím v jižním Španělsku, což je zejména v jeho neměstských pueblech, dokonalý kolorit stereotypního rozdělení rolí. Mamka doma a taťka vydělává. Vzájemná závislost a neschopnost zastoupit se vede k tomu, že se tihle lidi skoro nerozvádějí.
Synáčkové jsou pohodlně nalepení až do třiceti let na sukni své pohostinné a úslužné maminky. Neumí v Kristově věku zapnou pračku a strčit do ní svoje pobryndaný trencle. Jo, je to dřina. Můj přítel, který je v porovnání s tímhle vesnickým výkvětem chodící samostatnost, ve svých 28 letech vozí ve svý káře špinavý prádlo až do vesnice vzdálené 250 km. Hezky k mamince. Prý, že by si přišla nepotřebná, kdyby to nedělal.
Když jsem se dozvěděla tuhle sexy informaci, měla jsem chuť vyrvat tomu předpotopnímu mamlasovi všechny jeho kudrnatý vlasy. Protože jsem ale něžná žena a umím se ovládat, místo depilace hlavovýho porostu jsem předvedla názornou ukázku zapínání automatický pračky a doufala, že se přítel se svým prádlem vypraví do 21 století.
Nestalo se tak. Když jsem se později seznámila s jeho drsnou prsatou maminkou hájící svý kvočno- území, pochopila jsem, že je opravdu lepší varianta dovézt hadry, než se podrobit tříhodinovýmu výslechu, proč to neudělal.
A tak jsem se s tím bolavě smířila, stejně jako s kupou dalších podivuhodností, který mi v pravidelenejch intervalech servíruje odlišná kultura. Mojí mantrou se stala věta páchnoucí relativismem:"To není horší ani lepší, to je prostě odlišný". Prozpěvuju si ji v zoufalých chvílích nepochopení a doufám, že mi jednou pochybný jižní speciality budou připadat normální.
Tak. A Teď si představte, že jsem z tohohle poblázněnýho koloritu, kde si ženský nejvíc ze všeho potrpí na estetiku, kde jsou všechny náruživý XX prdelky zahalený do sexy hadříků, obličeje líbezně namalovaný a vlasy sladce učesaný, vstoupila do třídy plný šedivejch unisex tvářiček. Šlehlo mě to stereotypem a až příliš málo překvapeně jsem zamrkala řasama, který snad jako jediný na území gender přednášky zažily ranní make-up utrpení.
Mnohonásobně silnou dávku šokovým proudem jsem musela rozdýchávat poté, co jsem se dozvěděla, že na univerzitním území v paralerním gender semináři pouští pravé, nefalšované a ženy neponižující gender porno. Ty vole! Nechat se hromadně vzrušovat spolu s hordou pobledlejch spolužaček a tvářit se přitom, že vědecky analyzuju průnik feministicky korektního penisu, mi připadá jako brutální úchylárna. Pak po mě někdo chtějte, abych holky brala vážně...!
No jo, žádnej stereotyp nevzniká tak úplně na vodě. I když je černobílou zjednodušeninou barevnýho světa, i když pokřiveně, přesto odráží realitu. Přesto bych nerada, aby tenhle článek vyzněl ve smyslu, že je gender zavrženíhodná rádoby věda. Jen mi připadá, že si občas zuřivě kálí do vlastního hnízda.
PS: Hausmana fakt nemusím.
PPS: Koho z vás, holky (ženy), ponižuje porno?
