Oslava šprta

Znáte ji. Tu hubenou holku s tvarohovým ksichtem.

Chodila k vám na základku a pak na střední. Nikdo ji moc neznal, protože si to rovnou ze školy metla domů. Tam se u psacího stolku smotala do svojí oblíbené přihrblé pozice a šrotila. Její paměť hodiny a hodiny požírala tuny informací, aby je ve správnou chvíli vyzvracela vyschlému učiteli do obličeje. Většina vědomostí byla jen lehce natrávená mozkovou kyselinou. Spusty z nich se ani netknutla, ani je nenakousla. Vždy chtěla profesorovi přinést čerstvé menu jeho vlastní řeči a polaskat tím jeho ego. Při zkoušení připomínala panensky čistou kopii sešitových stránek. Nebyla sexy. Moc nemluvila. Když už, tak se svými podobně podivnými kamarádkami řešila nadcházející písemku. Ostatní vzdorovité puberťáky dráždila svým submisivním klidem a nedostatkem smyslu pro revuluci. Profesionální buřiči ji sem tam šikanovali, ale před zkoušením poníženě přicházeli s prosíkem o radu.

 Ano, profesionální buřiči. Chlapec s velkou rozšklebenou hlavou, drzýma očima a žabí hubou. Hlasitě se smál, až se mu všechny naducané jebáky v obličeji natřásaly k prasknutí. Jeho koníčkem bylo skopávat ega ubohých učitelů do bažin ředitelny. Tam pak probíhaly vzrušené debaty o jeho budoucnosti. On si z toho nic nedělal a v mezičase pomrkával po místní modelíně. Ta ho  nechtěla, prý mu smrdí nohy. Smutkem z odmítnutí se mu obalil obličej novou plejádou uhrovitých krasavců a na protest před světem si zapálil hašiš před kanceláří ředitele. Do roka ho vyhodili.

Po jeho odchodu třída ztichla. Nadsamec zmizel a tak se vzduchem neslo maximálně tak tiché odříkávání manter hiipie slečny.

A pak to všechno odnesl čas. Vzal pod svoje rameno celých těch x let, smotal je v malinkou pamětovou kuličku  a vyvrhl účastníky na chodník, do univerzit a různých istitucí. Občas se s nimi sejdete v baru, pošimráte játra rumem a vzpomínáte. Na čas, kdy vás ještě puberťácké sny nosily na svých velrybích hřbetech a vy jste jim úplně zcela oddaně věřili. S údivem se rozhlédnete a zjistíte, že jste možná trochu jinde, jinak šťastní nebo smutní. A že i oni se rozběhli  vstříc svým životům a každej si v tom frčí po svým. Někdo nečekaně. Revolucionáři si oblíkli bankovní kravaty. Lojovitá šprtka se spokojeně usmívá.  Někdo nepřišel. A vy jste tady a koukáte jak se ten svět zázračně točí.