Ať žijí pipiny a bělené tampóny!

Je to pár dnů. Seděly jsem v hospodě a kamarádka mi naštvaně oznámila, že její ekomaniacký přítel by si přál, aby se při každoměsíčním nájezdu rudé armády pacifisticky bránila  pouze zelenou vložku z přečisté bavlny.  Ohnivé kamarádce vzplály vlasy hrůzou a zahájila slovní útok. Je to přece její válka.

Ideály francouzského hippíka o přeskromné uvědomělé děvušce, peroucí své potřísněné prádélko  v zákopech, vystoupily se zamilované maringotky a reálný život je proměnil v roztomilé, leč nehodnotné hovínko. Hippík se s ním rád mazlí, raději, než se svojí milovanou. Tak ať. Může v klidu přežvykovat lotosové fantazie o eko vagíně  a chroustat hlávku zelí. Štědrá a pracovitá sponzorka už ale nebude vydělávat peníze na jeho oduševnělé celodenní rýpání v nose.  Raději se vykoupe v gelu z ropy a půjde do obchodu pro boty na štaklích. Drze se zakroutí a zneužije genderovejch stereotypů, čímž  rozdráždí ubohé majitele penisů. Ten nejschopnější z nic, kterej projde několikastupňovým výběrovým řízením, může nosit mamuty až k ní domů. Za odměnu bude mít  přístup i do toho nejhezčího a nejtajnějšího pokojíčku. Myslím, že mu nebude vadit, že není celej vymalovanej nazeleno.

Ať žijí rozmazlené pipiny, jejich ropné serepetičky a bělené tamóny!