Zajímavý námět na psaní. Člověk by čekal, co se může pod tímto nadpisem skrývat, ale vždy je něco symbolického, a právě Filip je v tomto případě to symbolikum, za kterým si lze představit člověka, který je srdci nejbližší.
Ono je samozřejmé, že nejraději máme své blízké, svou rodinu, ale rodina nikdy nenahradí to, co dokáže láska, něha a to čemu právě nyní říkám: „Míti svého Filipa".
Po zimě znovu začíná jaro a je čas na nové lásky, nové vztahy a snad i nového Filipa. Ovšem samozřejmě jen symbolicky. Máte-li už svého Filipa, tak je naprosto zbytečné, abyste ho právě vy hledali. A právě vy, kteří svého Filipa máte, budete přesně chápat to, o čem píšu.
Mít člověka, s kterým se jdete jen tak procházet, nemluvit a přece si všechno říct očním pohledem, s kterým je možno prožívat vše to krásné a to špatné, co láska může přinášet. Nejde ale vždy jen o lásku, může to být pouhá náklonnost.
Náklonnost stačí k tomu, aby se člověk cítil dobře. Stačí se k někomu přitulit, někoho objímat, s někým se líbat, s někým jen tak vedle sebe ležet a třeba se jen držet za ruce. Jak důležité je cítit vedle sebe někoho a cítit, že člověk není na světě zase tak sám. Probouzet se vedle někoho, sladce ho polibkem probudit a pohodlně zase usnout po jeho boku.
Člověk si uvědomuje tyto věci, když svého Filipa nemá. Nemá se o koho opřít, být na někom závislý. Psychika je tím značně poškozena, člověk propadá skepsi a melancholii. Je pesimistický, lidi kolem sebe nevnímá. Nevnímá možná ani to, že o něj má někdo zájem, ale bojí se toho, že ten druhý to nepochopí. Tak vznikají platonické lásky, které vyvrcholí na 99% vždy stejně. Až si člověk najde svého Filipa, pak se teprve dozví, kdo všechno tajně po něm toužil, měl ho v oblibě a snad i rád a kdo chtěl, aby byl jeho Filipem.
Říká se, kolikrát člověk miluje, tolikrát je člověk člověkem.
Jenže člověk miluje vždy člověka, který se častokrát nikdy nemůže stát jeho Filipem. A proto člověku často stačí, když najde někoho, koho sice nemiluje, ale dává mu to, co by mu dával Filip, a tím se Filipem stává.
Štěstí mají ti, kteří svého Filipa bezmezně milují. Milují a cítí se dobře, protože právě oni našli to, čemu se říká: „Míti svého Filipa". Nám ostatním, kteří svého Filipa stále hledáme, nezbývá nic jiného než závidět, ale ...
Otevřete oči, dívejte se kolem sebe, reagujte na podněty, které vám lidi dávají, využívejte nabízených možností naplno a uvědomte si, že život je příliš krátký. Buďte otevření, optimističtí a každé ráno si po probuzení řekněte: „Někde na mě čeká můj Filip!"
3.4.2005
