Česká národní banka by měla být ze své podstaty nezávislou institucí. Měla by být garantem stabilní cenové hladiny na úrovni svého inflačního cíle. Realita však ukazuje, že tomu tak bohužel není.
Hospodářská politika státu, za kterou je plně odpovědná vláda a měnová politika ČNB, jsou spojité nádoby, které nelze fakticky oddělit, ale neustálá snaha o separátní a autonomní postup vlády a ČNB, je klíčem k její nezávislosti. Zdá se, že u nás se na tuto snahu rezignovalo.
Nezávislost ČNB je mj. garantována jmenováním bankovní rady na dobu určitou prezidentem republiky. Nelze však bohužel čekat nezávislost guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který působil jako premiér v úřednické vládě pod taktovkou Miloše Zemana. Stávající guvernér skládá účty prezidentovi a jeho porady s premiérem země nad hospodářskou politikou jsou minimálně balancováním na tenké hraně.
Dnes má ČNB inflační cíl na úrovni 2 %. Index spotřebitelských cen za loňský rok dosáhl 2,8 %. Nejnovější čísla za duben letošního roku ukazují na meziroční růst o 3,1 %. Co na to ČNB? Úprkem snižuje sazby ve snaze doplnit, či snad dokonce suplovat hospodářskou politiku vlády. Snižování sazeb téměř k nule (2T REPO sazba je nyní na 0,25 %) je v přímém rozporu s rostoucí cenovou hladinou o více než 1 procentní bod nad cílem ČNB. Další měsíce ukážou, zda sázka na budoucí pokles inflace byla správná a zda ČNB skutečně i s minimální sazbou dosáhne svého inflačního cíle.
Intervence jsou jen dalším pokusem podpořit vládní politiku. Členové bankovní rady nejprve prohlásili, že pokud téměř nulové sazby nezaberou, může se uvažovat o netradičních nástrojích. Záporné sazby nemají podporu, s QE nemá ČNB zkušenosti, takže zbývají intervence. Ty poslední, z roku 2013, ČNB navíc hodnotí velmi pozitivně. Pár dní na to se však guvernér nechal slyšet, že tento nástroj není na pořadu dne. I kdyby však byly opět zavedeny, bude to v situaci nulových sazeb a velmi nízké inflace. To znamená, že vláda svými fiskálními nástroji není schopna či ochotna situaci řešit a tak ČNB musí vypomoct. Nezávislost centrální banky tak půjde stranou.
ČNB 7. února letošního roku zvedla základní sazbu na 2,25 %. Hned na dalším zasedání 17. března bankovní rada sazbu snížila na 1,75 %. Následovalo další snížení 27. března na 1 % a konečně 11. května na 0,25 %. Mohlo by se říct, že mnohými kritizované zvýšení sazeb v únoru bylo nutné a že v té době nikdo nemohl tušit zastavení prakticky celé ekonomiky. Na druhou stranu to není tak zcela pravda a změna kurzu ČNB o 180 stupňů během měsíce působí minimálně zmateně. Žijeme v době, kdy roste inflace a ČNB snižuje sazby. V době, kdy se sazby zvednou a na dalším zasedání sníží. Guvernér je bývalý úřednický premiér a tak nezbývá než připomenout, že všechny mandáty jednou končí, jak ty bankovní, tak ty prezidentské.
