Tour de Svět

Co dělat když Vám skoro vykradou byt a nechají v něm jen cyklistické vybavení, kartáček na zuby a pastu? Tak možná i na tuto otázku naleznete odpověď v následujícím zcela pravdivém příběhu o cyklistickém oběžníku.   

Hliníkový rám temně fialové barvy. Lehký, pevný a navíc velmi stylově tvarovaný základní stavební kámen. Vidlice téže barvy a slitiny. Řidítka černá, na koncích zatočená a osazená speciálními protiskluzovou technologií pro ještě větší pocit kontroly a moci nad touto dvoukolou bestií. Představec černý, stejně jako řidítka a stejně tak i sedlovka. Sedlo samotné se navrací k temně fialové barvě. Řazení, přesmykač, přehazovačka a řetěz jsou kombinací té nejnovější technologie a tradiční řemeslné práce, kde každá, lhostejno jak veliká částečka, rozhoduje o úspěchu a neúspěchu, vítězství či prohře, a o celkové symbióze hnacího soukolí. Kotoučové brzdy jsou pro takovéto formule světa cyklistiky už samozřejmostí. Ráfky fialové nebo černé? Fialové. Černá barva je však zastoupena na výpletu a po obvodě černým pláštěm. Žádná duše. To už se dnes nenosí.

Jedním slovem kolo. Dvěma slovy cyklistické kolo. Cyklista by tento svůj dvoukolý poklad ale nejspíše popsal jinými slovy. Popsal by ho jako moderní umění s duší démona, ryzí mistrovské dílo elegantních křivek a tvarů nebo jako Ferrari mezi bicykly. Je zde ale ještě mnoho dalších slov, které by tento zázrak silnic velmi dobře popsaly a to konkrétně sto tisíc zlatých slov, které představují čtyři Cyklistovy měsíční platy. Není se tedy co divit, že cestou z Bike-shopu průměrná rychlost jeho automobilu nepřesáhla třicet kilometrů v hodině a vnitřek automobilu byl speciálně upraven pro ten největší komfort, který si jeho nový, dvoukolý mazlíček dovede představit.

Následná anabáze transportu kola do pátého patra panelového domu zabrala cyklistovi téměř hodinu. Kolárna je sice v suterénu, ale to by bylo přeci něco podobného jako zaparkovat Rolls-Royce u chodníku před domem, navíc by mohl tento prostor působit velmi depresivně na bicykl za sto tisíc korun. Když už bylo kolo v bezpečí Cyklistova bytu ve speciální vitríně v obývacím pokoji, přeci jen na co mít vystavený porcelán či fotky a jiné pamětihodnosti, natož nějaké knihy, když je po ruce takový silniční skvost, přestal Cyklista cítit návaly nervozity.

Už je v bezpečí. Vitrína velikosti dvou konferenčních stolků je již bezpečně zamčena a Cyklista už konečně může sundat ty speciální, muzejní rukavičky co se používají na práci s tisíce let starými artefakty, které si půjčil od svého kamaráda muzejního archiváře. Strašně se v nich potí ruce.

Po chvilce kochání,…notné chvilce kochání,…po velmi notné chvilce kochání, přesně po dvou hodinách, čtyřiatřiceti minutách a sedmi vteřinách, se Cyklista konečně odlepil ze židle, kterou před vitrínu, již ráno než šel do práce, instaloval. Ale přeci jen mu to nedalo a i ve stoje se neudržel a civěl na své nové silniční kolo. Poté konečně opouští svůj obývací pokoj, vychází z bytu a míří znovu k autu.

Koupit si přeci jízdní kolo bez řádné výbavy je téměř nemyslitelná věc, zvláště pro takového nadšence jakým Cyklista je. Nikam už ale jezdit nemusel. Vše potřebné bylo ve velikém cestovním kufru, uvnitř kufru jeho automobilu. Obsah: pumpička, sada na opravu defektu, měřič ujeté vzdálenosti (Pozor! Měřič pouze ujeté vzdálenosti. Nejedná se o žádný multifunkční tachometr, který by ukazoval aktuální rychlost, protože cyklista prodavači velmi emotivně vysvětlil, že on bude jezdit pekelně rychle, a že není na světě tachometr, co by to dokázal změřit.), cyklistické rukavice, cyklistická helma, cyklistické brýle, speciální cyklistická čutora na záda ze které vede hadička přímo do cyklistových úst, cyklistická kombinéza, cyklistické boty, cyklistické ponožky, cyklistické spodní prádlo a speciální iontový drink. Barva: fialová, černá, případně kombinace obojího. Pouze speciální iontový nápoj nevyrábí v kombinaci těchto dvou barev a tak Cyklista musel dát zavděk láhvi v zelenomodré kombinaci. Celková suma: dvacet pět tisíc peněz, jinými slovy další Cyklistova měsíční mzda. Druhá cesta do pátého patra už trvala o poznání kratší dobu a to hlavně díky přispění malého osobního výtahu, který prve pro velikost jízdního kola nemohl být použit.

Když už bylo vše na svém místě, stačilo už pouze počkat na pěkné počasí a vyvětrat tu černo fialovou, dvoukolou saň.

Léto bylo ale plné bouřek a zamračeného počasí, a těch několik málo slunečných dní zase Cyklista proseděl, pracujíce ve své kanceláři. Jen jednou jedinkrát měl tu příležitost projet se na své noví akvizici. A to konkrétně 12. září 2012, kdy bylo skutečně krásné, cyklistice přející počasí, se vydal za svou Babkou a za svým Dědkem na Vysočinu, aby jim předvedl, co nového si to pořídil. Krom této jedné kratičké etapy však nic. Žádná Tour de Česká republika nebo Giro di Čechia. Jen jeden výjezd Praha-Vysočina-Praha, tedy něco málo přes sto padesát kilometrů.

A tak přišla zima. Roční období pro cyklisty nezaslíbené. Kolo i trikot se tak pouze nudili ve své vitríně. Horší to ale bylo s Cyklistou. Ten, jelikož musel splácet půjčku na kolo, chodil v mrazech pouze v lehké šusťákové bundě a místo pořádných zimních škrpálů, každý den nazouval své letní boty na běhání. Počítal s tím, že se bude muset uskromnit, ale zima byla ten rok velmi tuhá a až nečekaně dlouhá. Měsíční splátky půjčky a zejména úrok také nebyly tím, za koho se při podpisu vydávaly. Cyklista to však nevzdával. Co nezabije, to posílí, to bylo heslo, které měl ponejvíce na paměti.

Zima přešla a bylo tu jaro. Cyklistova strava zůstávala chudá a nepestrá, alespoň se už ale oteplilo a nebylo potřeba po každé menší cestě do obchodu vařit grog. Jenže jak měl brzy Cyklista poznat, na jaře nejen medvědi opouští své zimní úkryty.

Jednoho krásného jarního dne se cyklista vrací domů ze svého zaměstnání a laškuje s myšlenkou jarní vyjížďky na kole. Ten nápad ho nutil neustále se smát a vůbec mít tak nějak veselou náladu. Dokonce ho to donutilo na schodech pozdravit svou věčně nevrlou a velmi nepřátelskou sousedku obývající byt přímo pod tím jeho. Brzy se však i on měl stát podobně nevrlým a nepřátelským.

Jak tak zdolával poslední schody vedoucí k poschodí, kde bydlí, začalo mu jeho veselí pomalu uvadat. Nevěděl čím, ale začaly ho brát chmurné myšlenky. Ale proč? Dnes je přeci den kdy po dlouhé zimní pauze pořádně protáhne ráfky svému mazlíkovi. Tak proč ten pocit náhlé prázdnoty?

Odpověď na sebe nedala moc dlouho čekat, jen pouhých dvanáct schodů. Dveře dokořán a vypáčená zámek, to skutečně potvrzuje myšlenku, že na jaře se probouzejí různé živly. Cyklista se sevřenými pěstmi honem vbíhá dovnitř. STÁT! POČKAT! Co když tu ještě zloděj je? Cyklista stojí ve vstupním koridoru, který dále vede do jeho koupelny, kuchyně i obýváku. Stojí ani nedutá. Pouze větří. NIC. Ještě raději chviličku počkat, sichr je jistota jak říkávala jeho Babka. Ne opravdu tu kromě něj již nikdo jiný není.

Další přetěžký krok, který však zákonitě v takto prekérní situaci musí přijít, se jmenuje předčasné vyčíslení škod. Dobře, pojďme na to tedy po lehoučku, krok za krokem. Nejbližší dveře vedou do koupelny. Kdo by vykrádal koupelnu, řeknete si. K překvapení Cyklisty jsou však nejspíš i zloději, kteří rádi pečují o svůj vzhled a dbají na svou hygienu, neb koupelna byla krom kartáčku a pasty vybílena. Kartáček a pasta? Je na čase začít si dělat poznámky, které by později mohly pomoci vyšetřujícímu detektivovi. Kartáček a pasta, to může znamenat jedině dvě věci. Mohl to být buď zubař, nebo bezzubý, případně kombinace obojího jakkoliv bláznivě to může znít. Jejich motivace k zanechání kartáčku jsou jasné, prvý chce důrazně upozornit na fakt, že ústní hygiena je nesmírně důležitá věc, druhý už si svou ústní hygienou hlavu lámat nemusí a tudíž by bylo zbytečné kartáček zcizovat.

Úvodní šok, který Cyklista prožil v koupelně, je střídán absolutním zděšením po letmé obhlédnutí toalety. Štětka do záchodu chybí. ŠTĚTKA DO ZÁCHODU CHYBÍ! PANE BOŽE! Nevídané, neslýchané, prostě, velmi symbolicky na hovno. Na druhou stranu to možná vysvětluje, proč zloděj nevzal kartáček. Okruh podezřelých se tak rozrůstá o další profesi. O debila. Ale to jsou zatím jen čiré spekulace. Pravý pachatel je zatím stále neznámý.

Jednočlenný smuteční průvod pomalu opouští koupelnu se záchodem a míří do další dveří. Kuchyně. Co všechno chybí v kuchyni? Snad tam zloděj nechal Cyklistovi něco alespoň dnes k večeři a zítra k snídani. Poličky a kredenc jsou prázdné. Tady bylo snad celé komando zlodějů. Ani kastrólek, ani ten nejmenší. Co příborník. Lžíce, vidlička, nůž. Pozor, humánní zloděj, nechal alespoň jeden příbor, aby bylo čím jíst. Takže tedy také zloděj s poněkud černým smyslem pro humor. Příbor by byl, jídlo ale ne. V tu ránu v rohu kuchyně něco hrkne. Cyklista sebou škubne tak mocně až spadne na zem a to jen proto, aby zjistil, že si u lednice termostat dává zase na chvíli pohov. No jo lednice. Třeba je něco v ní. A skutečně chladnička i mrazák jsou zlodějem netknuté. I když z lednice ani moc co brát nebylo, jídla tu bylo a stáje je jen poskrovnu. Teď opět několik poznámek k našemu pachateli, či jak to tak zatím možná i vypadá celému stádu pachatelů. Nechali věci v lednici a mrazáku, tudíž je pak nemají kam dát na chlazené místo, nebo se jen do tohoto malého ledového království zapomněli podívat? Ledničky a mrazicí boxy jsou dnes už ale téměř všude takže to musí dávat nějaký smysl. Stín znovu padá na zubaře. Zuby si přeci jen čistíme po jídle, tak jistý náznak pokřivené zubařovy logiky by tu byl. Znovu jsou to ale pouze spekulace. Cyklista si bere z lednice párek a pokračuje v průzkumné misi.

Jeho kroky míří znovu do chodby. Ještě poslední dveře zůstávají přivřené a škoda na jejich druhé straně skrytá. Dveře do obývacího pokoje, ze kterého se jde rovnou do ložnice. Dveře jemně vrznou, jak do nich Cyklista lehce šťouchne. BUM! Dveře končí svou pouť podél své osy nárazem do stěny. A je to tu! Televize pryč, hi-fi věž pryč, kinotéka, vinotéka pryč. Obývací pokoj je také TÉMĚŘ vybílen. Ale pouze téměř, zloděj i v obýváku něco zanechal. Ze tří dosavadních podezřelých, zubaře, bezzubého a debila ukazatel viny nejsilněji pípá právě u posledně jmenovaného. Cyklistické kolo, trikot i všechno příslušenství jsou stále na svém místě v uzamčené vitríně. Cyklistovi jeho chmurnou a nechápavou tváří cukne úsměv. Alespoň to kolo zůstalo. Po pěti minutách napůl šťastného a napůl nešťastného vzlykání před malý cyklistickým chrámem Cyklista sbírá odvahu a otevírá i poslední dveře, které vedou z obývacího pokoje do ložnice. Přeci jen to nejcennější zloděj nevzal, takže horší už to být nemůže. A to, i kdyby v posledním pokoji nic nezbylo.

Ač se to může zdát velmi divné, Cyklista vcházel do své nejspíš také zcela rozkradené ložnice s úsměvem na rtech. Peřiny nikde. Lampička zmizela. Budík fuč. Plyšový medvídek na spaní už ode dneška také bude dávat dobrou noc jinému majiteli. Zkrátka a dobře ložnice byla taktéž pusta a prázdna, krom knihovny. I když říkat pěti knihám vyrovnaných na poličce knihovna je trochu přehnané, zvláště chybí-li krásná literatura. Knihy, které Cyklistovy zbyli, nejspíše neměli pro zloděje pražádnou cenu. Cyklistika od A do Z. Když tu ten primitiv nechal královnu silničních kol tak na co by pak bral cyklistickou encyklopedii, že? Jak pracovat v kanceláři a nezešílet, aneb desatero rad dobrého úředníka. V názvu tohoto titulu je hned několik slov, které mohli zloděje vylekat. Pracovat, kancelář, desatero a dobrého. Všechna tato slova nejspíše na zloděje zapůsobila stejným způsobem jako svěcená voda na upíra. 100+1 pokojových rostlin. Dárek od Babky a Dědka. Ten byl pro zloděje asi stejně užitečný jako pro cyklistu. Nijak. V celém bytě totiž nebyla ani jedna rostlina. Jediné co Cyklista ve svém bytě pěstoval, leč trochu nevědomky, byla plíseň pod okny. Bible. Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, a tak dále a tak dále. Další kniha, které se celé zlodějské bratrstvo bojí jako čert kříže. Kapesní atlas Světa. Bereme-li v úvahu, že tato malá knížečka byla schována pod Biblí tak si jí zloděj nejspíš ani nevšiml.

Cyklista se tedy po ponuré túře vydrancovaným příbytkem vrací znovu do svého obývacího pokoje, aby si vše zrekapituloval. Součastný majetek: peněženka, mobil, pracovní oblečení (kvádro, košile, kravata a polobotky), automobil, prázdný nebo poničený nábytek (menší a lehčí jsou ale také pryč), kartáček na zuby, pasta, příbor, trochu jídla v lednici, bicykl, jeho příslušenství a trikot (prostě vše potřebné k TOP 10 umístění na Tour de France) a pět knih.

Cyklista jen mlčky sedí na zemi před stále ještě zavřenou vitrínou a přemýšlí. Doslova medituje. O smyslu života o dobru a zlu, o své budoucnosti. Jeho zrak však jen málokdy uhne z jeho dvoukolého mazlíčka.

Mnozí z vás se možná teď podivují, proč Cyklista nezavolal strážce zákona. Původně to v plánu rozhodně měl. Těch prvních pár místností  si opravdu i psal poznámky, které by následně předal prvně příchozímu strážníkovi. Vše to měl napsané na malém útržku papíru, který našel ve vnitřní kapse svého obleku. To, co tyto myšlenky ale zapudilo a vymetlo z Cyklistovy hlavy, byl pohled na jeho silniční kolo. To byl onen první zlomový bod.

Ten druhý zlomový bod přišel během meditace. Tour de France. Giro d Italia. Vuelta. Stovky ba dokonce tisíce kilometrů v sedle, sen každého cyklisty. Tak proč si tento sen konečně nesplnit? Proč trávit svůj čas sezením v kanceláři a dělat práci co je stejně k ničemu?

Tyto a podobné otázky a úvahy vyústili v jeden konkrétní Cyklistův závěr. Mantru, kterou se bude řídit po zbytek svého života. Když to miluješ tak není co řešit! Máš kolo tak jeď!

A taky že jel. Cyklista se ve svém vykradeném bytě převlékl do trikotu, obul si cyklistické boty, naplnil si čutoru iontovým nápojem a do kapes na zádech si nastrkal kartáček na zuby, pastu, příbor, dva párky, které zabalil do vytržené stránky z Jak pracovat v kanceláři a nezešílet, aneb desatero rad dobrého úředníka a do náprsní kapsy nasoukal Kapesní atlas Světa a peněženku. Všechno ostatní nechal ve svém bytě, který byl nyní volně k pronájmu komukoliv, kdo ho objeví první.

Cyklista seběhl schody s kolem přes rameno a jako nový muž vyšel předními dveřmi panelového domu. Nasadil si helmu a rukavice, nasedl a jel. Kam? To ví jen on sám. Sousedé, kteří ho viděli odjíždět a líčili tu celou situaci ohledně vykradeného bytu policii, ho vykreslili jako desperáda co zmizel v zapadajícím Slunci. Jisté však je, že Cyklistu už nic neomezovalo. Byl volný a dělal to, co miloval. Křižoval svět na kole, žádné místo pro něj nebylo nedostupné, žádná hranice nebyla nepřekonatelná. Tak nakonec končí příběh vykradeného Cyklisty. Šťastně. A pokud mu jeho milované kolo neukradli, tak objíždí Zeměkouli dodnes.

                                                                      THE END