Trojitý agent za doby Československého carského státu (4. část)

Ocitáme se opět v roce 2089 téměř v předvečer blížící se velké bitvy o svobodu českého a slovenského lidu. V předvečer bitvy o Bratislavu a jak se na ní připravovaly obě strany. Car i Odboj.

Podíváme-li se na 28. října 2089 z pohledu slovenské části Česko-slovenského carského státu, situace a stav veřejnosti byl v poměrně jiném rozpoložení. K veliké nevoli samotného cara Ctirada samozřejmě.

Zatímco Česko, Morava a Slezsko byli v pevné sevření železných spárů carova režimu, Jokerovým sabotérským aktivitám navzdory, Slovensko využívalo své relativně větší vzdálenosti od centra říše, Prahy. Bratislava, jako správní centrum, byla sice naprosto pod kontrolou carových jednotek, odlehlejší oblasti, obzvláště pak Tatry, se velmi brzy oklepaly z masakru na Štrbském plese a staly se oblastí, kam se ani bílým vránám moc nechtělo.

Nejednalo se však o žádné krvavé přestřelky. Spíše šlo o fingovanou loajalitu a postupnou materiální, psychickou a množstevní nadvládu nad vysoko položenými oblastmi, které byly těžko přístupné a lidé, jež tam byli odjakživa zvyklí pospolitě bojovat s rozmary horského klimatu, tak jen využili tuto svou obrněnost vůči carské propagandě a carovým pokusům o jejich porobení. Jakási horská nátura těchto tatranských obyvatel, nezlomnost a bystrost jejich horských myslí, byla oním hnacím motorem tiché a pomalé revoluce, jejímž centrem se stalo městečko Starý Smokovec.

V čele této slovenské části odboje pak stál doktor Luhový, přezdívaný taktéž "doktor z hor". Právě on byl oním tichým mozkem v pozadí tichých protirežimních aktivit a postupného uzurpování si stále většího území a vlivu. Ač civil, tak jím naplánované a zosnované operace ponechávaly stále větší a hlubší jizvy na carově moci chtivé mysli.

Doktor Luhový byl od přírody vynikající stratég a tak zhruba sedm let po masakru na štrbském plese byly buňky slovenského odboje rozesety ve všech velkých i menších městech. Stačilo tak pomyslně lusknout prsty a carovi lidé by byli z těchto měst vyhnáni a Slovensko by tak bylo téměř celé osvobozeno. Téměř celé…

Bratislava stále působila jako carova nedobytná bašta. V Bratislavě obehnané vysokými hradbami již prakticky nebylo civilních obyvatel, v roce 2089 celé město působilo jako veliká vojenská základna. Ty zbytky obyvatel, jež v ní žili, skoro nevycházeli na ulici.

Car Ctirad si velmi dobře uvědomoval význam Bratislavy pro Slováky, a jaký psychologický význam má její okupace pro zbylé Slovensko, které tímto držel ve vratkém šachu.

Brzy však se sílícím odbojem na slovenském venkově a malých městech logicky začaly docházet lidské zdroje, což vyústilo v pravidelné přesuny českých černých vran a carových věrných do slovenského hlavního města. Nejen tedy, že se v Bratislavě vyskytovalo absolutní minimum civilních obyvatel, ale právě počátkem roku 2089 začala v ulicích převládat čeština nad slovenštinou. A to bylo něco, co hrdý slovenský národ pouze velmi těžce vstřebával.

Paradox celé situace na slovenské části Česko-slovenského carského státu pak umocňoval vysoký počet českých odbojářů v odboji nakloněných městech a oblastech. Byli to právě Češi, kteří pomáhali svým slovenským bratrům a sestrám v tiché revoluci a sesazování a odstraňováním jednoho carova agitátora za druhým.

Nad Bratislavou se tak stahovala stále užší a užší, odbojářská smyčka.

Bylo tomu právě 30. října 2089, kdy již byla situace tak vyhrocená, že docházelo na bratislavských předměstích k otevřeným přestřelkám mezi odbojáři a černými vránami, kdy do Starého Smokovce vjíždí neznačená černá dodávka a parkuje před místní malou nemocnicí, oficiální centrálou slovenského odboje. Ve slábnoucí záři pozdně odpoledního slunce k dodávce míří dva samopaly ozbrojení muži v modrých maskáčích, v barvě, jež navazovala na národní hokejové a fotbalové barvy, a která byla nyní barvou odboje.

Oba muži berou za zadní dveře dodávky a otevírají je. Vnitřek dodávky je až po strop naplněný sedmi velkými, dřevěnými bednami, které jsou pevnými popruhy připoutány ke stěnám vozidla.

"Pojďte nám s nimi pomoct, prosím!", houkne jeden z odbojářů kamsi do vestibulu nemocnice.

Zatímco první dvojice opatrně odpoutává a vynáší první bednu, evidentně velmi těžkou, soudě dle zarudnutí obou statných chasníků, přichází na pomoc další dvě dvojice ozbrojenců.

Všechny bedny jsou tak postupně přeneseny do veliké vstupní haly popradské nemocnice.

"Je tu další zásilka z Čech pane!", hlásí jeden z odbojářů přihlížející osobě v bílém plášti u zábradlí na ochozu druhého patra vstupní haly.

"Znamenitě! Znamenitě přátelé!", zvolává doktor Luhový a sestupuje po schodech dolů k bednám. "Generál se zdá se činil…"

Dva z odbojářů páčidly odstraňují víka všech sedmi beden, aby v jejich pečlivě vystlaných útrobách nalezli sedm těl mladých lidí, včetně tří vzpurných sprejerů z jičínského, valdštejnského náměstí Davida, Petra a Lukáše.

"Vezměte je na ošetřovnu a proberte je!", vydává doktor z hor pokyn po zběžném obhlédnutí všech těl. "Těmto čtyřem dejte trochu na čas a jemně s nimi zacházejte… Jsou to civilové. Možná si k jejich probrání přizvěte Maroše, aby to pro ně nebyl takový šok a měl je kdo uklidnit. Tyto tři mladíky, co nejrychleji zapojte do akce. Do Nového roku chci mít Slovensko opět svobodné!"

"Ano, pane!"

                                                                  ?         ?         ?

Toho samého dne v carském paláci organizoval sám car Ctirad sjezd všech svých vazalů, generálů a agitátorů. Taktéž naprostá většina bílých vran byla přítomna, pouze ty které dohlížely na Bratislavu, chyběly.

Nejednalo se však o žádnou pompézní slavnost či sešlost o čemž vypovídala absence jakéhokoliv občerstvení a vysoká bezpečnostní opatření. Pouze sál a dvanáct řad po dvanácti židlích, které byly ještě rozděleny dvěma příčnými uličkami do tří bloků.

Car Ctirad pak sám o sobě nepůsobil tak jako obvykle na takovýchto sjezdech působí. Sebejistota, velikášství, přezíravost a samolibost byly utlumeny a car při čekání na zaplnění trůnního sálu čekal a s mírným tikem v levém oku těkal po všech, kteří se v místnosti již nacházeli. Nevraživost, nedůvěra a zloba se v něm mísily a křivily mu tvář a prsty levé ruky netrpělivě bubnoval do opěrky ve tvaru hlavy veliké vrány.

Poslední agitátor již by v sálu.

"Zavřete a zamkněte dveře!!", jakoby do něj blesk uhodil, vylétl car Ctirad ze svého zlatého trůnu a dal povel černým vránám u všech vchodů.

Sálem to nervózně zašumělo.

"Nikdo se odsud ani nehne, dokud nenajdeme způsob, jak vyřešit tu sedláckou revoltu, co se děje na Slovensku!", car se dostával do varu a na čele mu naběhla žíla. "A tím nemyslím, nějaká polovičatá řešení, jaká jsem od vás slýchal doteď. Chci ten jejich odboj rozmetat jednou pro vždy a získat zpět zbylé části Slovenska!"

"Ano pane! Rozmetáme je!"

"Rozprášíme je, pane!"

"Úplně je vyhladíme, pane! Je potřeba je exemplárně potrestat!"

Napříč sálem se ozývaly podobné a jiné výlevy pochlebujících vazalů a agitátorů. Car brunátněl a brunátněl stále více s každým dalším takovým výkřikem do prázdna.

"TICHOOO!!! Držte hubu!", vyjel náhle car ostře. "Rozmetáme je…… Rozprášíme je…… Exemplárně je potrestáme…… Jako bych už toto od vás neslyšel stokrát! Co to ale znamená?! Máte někdo nějaký konkrétní nápad?! Nebo jediné, co umíte, jsou tyto vzletné výkřiky?!"

Car sestoupil z vyvýšeného trůnního prostoru a procházel nyní jednou uličkou mezi řadami židlí, na nichž všichni jeho poddaní nyní mlčky seděli.

"Jste k ničemu!! To samé jsem již několikrát slýchal od slovenských přednostů. Ti mě také utvrzovali a ujišťovali, že je s tím rostoucím odbojem potřeba zatočit a podívejte se, kam to vedlo!! Tři čtvrtiny slovenského území již neovládáme! Odboj sílí a zprávy ze Slovenska stále častěji a hlouběji pronikají na území Čech. Běžní lidé nesmí cítit ani špetku naděje!"

Po těchto slovech již žádné heslovité výlevy slyšet nebyly. Všichni nearmádní účastníci sjezdu pouze s děsem v obličejích sledovali uličkami rázovitě pochodujícího cara. Armádní generálové, kterých v sále byla menšina, pouze hleděli dopředu, bez jakékoliv známky emoce.

"Co prosím?!? Já nic neslyším!!! Dokáže mi někdo z vás poradit jak celou situaci na Slovensku vyřešit?!"

Ticho neustávalo.

"Inu dobrá. Budu se vás ptát jednoho po druhém, jestli vás něco nenapadne."

Sálem to znovu zašumělo.

"A každého, kdo mi nic neřekne nebo na nic užitečného nepřijde… tak zastřelím…… A začnu u vás tady. Jak mám rozmetat ten odboj podle vás?! To vy jste křičel, rozmetáme je! Tak jak je podle vás rozmetáme?!?", funěl car na smrt vyděšenému vazalovi do obličeje a pistolí přiloženou ke spánku mu tlačil hlavu k zemi.

"Já- já-, p-p-pane…"

Výstřel a následná jeho ozvěna umlčely jeho vzlykání a jako elektrický proud projely zbylým osazenstvem.

"Co vy?! Jaký je váš plán?!? Podle vás bych je měl rozprášit! Jak to mám udělat?!? Jak?! JÁÁÁÁK?!?"

Sálem zní další výstřel. Tento agitátor nedostal možnost vydat ani hlásku a po zásahu do hrudi se klátí na zem.

Car pomalu kráčí sálem, ve kterém by bylo slyšet spadnutí špendlíku.

"Podle vás mám odboj exemplárně potrestat…", zastavuje náhle car u jednoho ze svých vazalů sedícím do uličky, který se na svého cara bojí byť jen podívat. "Jste úplně k ničemu!"

Třetí výstřel zní sálem. A hned po něm další dva.

Všichni tři vedle sebe sedící vazalové pomalu kloužou ze svých židlí na zem. Spáry mezi parketami se plní krví a vzduch se sytí pachem střelného prachu.

Car se pouze otáčí a už míří svým koltem na dalšího svého poddaného.

"Co-"

"Vyhoďte Bratislavu do vzduchu!!! Spalte jí na popel! Srovnejte jí se zemí!", chrlí ze sebe další potenciální carova oběť. "Vypálíte tím tak veliký kráter do těch jejich odbojářských myslí, že na to jen tak nezapomenou!"

"Hmm… zajímavý nápad…" car se zprvu zdá být touto reakcí mírně zaskočen. "Opravdu zajímavý nápad! To by skutečně mohlo zabrat! Ale…… příště mě laskavě nechte domluvit!"

Sálem zní další dva výstřely. Car dvěma ranami do hrudi popravuje i onoho vazala s konečným řešením slovenské otázky.

"Srovnat Bratislavu se zemí… tak to pojďme nějak rozpracovat do detailu.", car k úlevě všech přítomných dává svou zbraň zpět do pouzdra a míří zpět na svůj trůn. "No……tak prosím, já čekám…"

Sálem to opět pomalu začíná šumět. Nyní však nepřichází žádné heslovité výkřiky. Vazalové se spíše radí mezi sebou a s generály, aby protentokrát přišly s nějakým konkrétním řešením, které by odvrátilo další carovo běsnění.

"Máme plán, pane!", ozval se po notné chvíli uprostřed levé řady sedící vazal.

"No konečně…, no tak pokračujte! Poslouchám…", odpověděl již dlouhým čekáním poněkud znuděný car.

"Myslíme, že není třeba srovnat Bratislavu fyzicky kompletně se zemí. Spíše z ní udělat město duchů, tak jako jsme to provedli-"

"Jako jsem to JÁ provedl!!"

"-pardon pane. Ano, jako jste to provedl s mnoha středně velkými městy, které se zdráhaly připojit k naší- ehm, tedy vaší věci… Ač se z města v posledních dvou letech stala spíše větší vojenská základna nebo obrněná pevnost, byly koneckonců postaveny i hradby, tak ve městě stále žije velký počet civilních obyvatel, zvláště pak v Petržalce a v Ružinově."

"Hmmmm, pokračujte…"

"Chci, chci říct, že úplná fyzická destrukce pomocí semtexu či jiné trhaviny, nebo náletem, by nemusela být tak efektivní. Mnozí by mohli uniknout a navíc bychom zničili opravdu dobře opevněné město a vojenskou infrastrukturu, kterou jste ve městě nechal vybudovat."

"Pravda! Navrhujete tedy co? Město obklíčit, jakousi nepropustnou rojnicí a postupně dům od domu všechny postřílet?"

"A-a-a-ano pane…", jakoby právě na vazala začala dopadat tíha ještě neuskutečněného smrtelného hříchu, když svému carovi radí pozabíjet všechny obyvatele jednoho města. Jakoby ho tato tíha začala i dusit a jakoby se snad v nebohém vazalovi začal probouzet i poslední zbytek svědomí. "P-pane, nebo třeba jen jedna čtvrť by mohla…… být dost…"

"Ne, ne, ne, ne, ne! Máte naprostou pravdu, celé město a hlavně Petržalku a Ružinov! Už mám dost toho selského povstání! Udeříme na ně s plnou parádou. Pošlu tam i většinu bílých vran, aby zajistily úspěch operace! Zupko, vezměte si to na starosti!", dal car znamení svému oddanému generálovi, jenž celou dobu mlčky stál pod vyvýšeným pódiem. "Nechte mi tu jen mou osobní gardu. Zbytek s vámi pojede do Bratislavy."

"Ano pane!"

"Tak…… nutno říci, že to nakonec bylo plodné setkání! Můžete jít! Zůstanou tu pouze armádní velitelé, aby dopodrobna připravili plán operace… No tak běžte už!! Nemám na vás celý den!

Vazalové a agitátoři spěšně začali po odemčení dveří opouštět sál, zatímco armádní velitelé se přesunuli do prvních řad, co nejblíže svému carovi.

"Chci, abyste to provedli co nejdříve, co nejrychleji a co nejpečlivěji.", car mluvil velmi pomalu s důrazem na každou slabiku, načež se na okamžik odmlčel. "……nikdo, kromě vojáků neopustí město živý……"

Pokračování příště...