Smartphone zombies

Smartphone. Kdysi náš věrný služebník. Náhle náš skrytý otrokář. Především tedy mladší generace. Bláznivá filipika plná štěků na téma Smartsvěta a jeho úskalí a nástrah.

Jouda jméno mé. Těší mě. Je mi pětatřicet let a v roce 2020 patřím mezi řídnoucí vrstvu lidí, notně řídnoucí vrstvu, která nepoužívá chytré mobilní telefony, neboli Smartphony. Jen pro upřesnění, tato má zběsilá a neuspořádaná filipika bude namířena proti ročníkům stejným či mladším nežli jsem já sám. Starší ročníky jsou většinou imunní vůči vábení kouzel Smartphonů či s nimi zachází velmi obezřetně. Mladší ročníky však oproti tomu vnímají realitu hlavně a především skrze rámeček své chytré krabičky. Zdali je to dobře či nedobře to si rozhodněte sami. Dle mého názoru rozhodně nedobře až téměř zle. Proč?

Kdysi, vlastně ještě teprve nedávno, jsem býval učitelem na střední škole, odkud mě právě absolutní nezájem mladistvých o reálný život vyhnal. I když byly Smartphony o hodinách zakázané, studenti mnohdy těchto zákazů nedbali a alespoň po očku, kdesi ve skrytu své kapsy či batohu, sledovali, co se děje na sociálních sítích, komu se líbí jejich fotky na jejich zdech, či chatovali s dalšími příslušníky této Smartkasty.

Neposednost, netrpělivost, netečnost, znuděnost, bezduchost, smutnost, osamělost, sebestřednost, bezmyšlenkovitost, jalovost, neoriginálnost, povrchnost, ovladatelnost. Tak všelijak i jinak jsem popisoval, co všechno ty nebohé duše do pasti Smartsvěta vedlo a co je tam také pevnými pouty drželo.

To, co člověk dnes nevyfotí a nezveřejní na sociálních sítích, jako by se snad ani nestalo. Mnohdy se studenti fotí, kdekoliv se jim to jen zamane, třeba u otočného větráku nebo odpadkového koše. Vždy nasadí rádoby chytrý nebo rádoby sexy obličej či pózu. Pro případ že by póza nebyla dost chytrá nebo sexy jsou Smartphony vybaveny spoustou aplikací, které vše vylepší. Nebylo-li by to celé dosti Smart, přidá se k tomu ještě oduševnělý bonmot dalajlámovského ražení.

"Nesuď člověka, neznáš-li celý jeho příběh."

Zní to hezky a opravdu mocinky hluboce. Pracujete-li však s danou osobou každý týden o hodinách něco málo se o jeho osobnosti dovíte a takovýto Smartpříspěvek působí pak pouze jako pěst na oko.

Takže nejen, že je vše hned zveřejněno, ale je to vlastně i dost často lež a doslova a do písmene přetvářka. To snad nemůže být ten člověk z té fotografie, vždyť tenhle má na obličeji asi tak padesát beďarů… To snad nemohl napsat on, vždyť on by napsal nesuť místo nesuď…

Lidé už si zkrátka neváží běžné, přímé sociální interakce. Vše probíhá přes kurzor v nějakém chatovacím rozhraní. Paradoxem pak je, že role Davida a Goliáše se v online či Smartsvětě mohou velmi rychle prohodit. Chlap jako hora se může stát terčem šikanózních útoků malého uhrovatého klučiny. Každý děla v online světě ramena, ale v reálném světě se konfrontace obává. V ideálním případě se pak skupina hrbáčů shlukne nad Smartphonem jednoho člena jak bezdomovci nad barelem s ohněm. Cílem takovéto skupinové terapie je pak povzbudit onoho člena v ještě hrubším vystupování a větším urážkám vůči člověku na druhé straně kurzoru. Frenetické datlování na Smartobrazovku pak čas od času přeruší hlášky typu: "A má to debil!" nebo "Tak tohle ještě nežral blbec!".

Samozřejmě, že ne vždy jsou tyto sezení tak vulgární, nicméně ukazují na fakt, že člověk na druhé straně kurzoru nikdy neví kolik bezdomovců je shromážděno kolem Smartbarelu se zářící obrazovkou. Věci, které by měly být soukromé, ideálně mezi dvěma páry očí, uší a páru úst, v tom méně ideálním případě pak mezi párem kurzorů, jsou v přímém přenosu ukazovány okolí vlastníka Smartphonu.

Čím mladší a méně vyspělá lidská duše je tím horší dopady pak má pohyb v tomto online bludišti se spoustou propadlišť a temných zákoutí a potulných přízraků.

Smartphony nabízí určitou pohodlnost. Dnes je aplikace již opravdu skoro na všechno. Problém však je, že ony aplikace zjednodušují jejích uživatelům život až moc. Ti si toho pak tolik nemusí pamatovat nebo něčemu vůbec nemusí věnovat pozornost. Paměť je ale jednou z hlavních složek inteligence a tím pádem tak tito lidé inteligenci ztrácejí. Obrazně řečeno. U cizích jazyků to může být velmi markantní. Nevím slovíčko, či neznám gramatický obrat, či neznám daný jazyk úplně… vyhledám si aplikaci a slovíčko či celou větu přednesu svému kolegovi v debatě. Sice to bude znít, jako když tahají kočku za ocas, ale to tito lidé moc neřeší. Existují i aplikace, kdy vyfotíte text v cizím jazyku a ony vám ho celý "přeloží".

Uživatelé Smartphonu chtě nechtě musí trochu blbnout. I jejich postoj nasvědčuje tomu, že se pomalu začínají odklánět od chůze vzpřímené a jsou na cestě zpět k Australopitékovi, sklánějíce své hlavy a hrbíce si své krky nad svými chytrými krabičkami.

Samozřejmě, že Smartphony nejsou jen oním zlem, jak ho tu portrétuji, mají i mnoho skutečných výhod. Vždy bychom se však měli zamyslet, zdali se nestáváme otroky našich chytrých společníků a zdali na jejich úkor nekašleme na ten krásný a barevný svět všude kolem nás.

P.S: Vězte, že budete-li číst tento komplot na svém chytrém zařízení, mohl by se z toho až chytře zapotit a ronit Smartslzy.

                                                                      THE END