Lidstvo versus Země

Boj na život a na smrt...... Dva nesmiřitelní rivalové....... Kdo zvítězí? Jaký je stav? Co to ten hipízackej Autor zase hulil, že je proti Lidstvu? Odpovědi v této fušerské filipice.

Do třetice všeho dobrého anebo zlého, Země. Téma Země. Lépe řečeno vztah Země a Lidstvo, teď už ale bez různých přirovnání a alegorií nebo dokonce post-apokalyptických futuristických předpovědí. Prostě jen takové malé okénko do hloubi Autorovi duše na téma Lidská parazitóza na planetě Zemi.

Autor si hned ze začátku vymezuje právo jisté vědecké nekorektnosti, vulgárnosti, nesourodosti a nepochopitelnosti celé úvahové eseje, opakování se určitých myšlenek a vůbec absence nějakého rozumného vyvrcholení a pointy. Jak je totiž Autor sám bytostně přesvědčen, zejména dva poslední body předešlé věty, tedy absence nějakého rozumného vyvrcholení a pointy, je to, co spojuje bytí Lidstva na Zemi a tuto esej nejvíce. Hlavním důvodem všech těch literárních nešvarů však je, tedy spíše bude, Autor přeci jen varuje raději předem, Autorovo opravdu veliké pobouření a nesouhlas a vůbec celkový emoční chaos, co se vztahu těchto dvou entit, Lidstva a Země, týká. Celé toto dílo se tak spíše bude podobat nějakému emočnímu brainstormingu, či filipice proti Lidstvu, dejme tomu.

Zpět už ale k první nedokončené myšlence a narážce na Lidské bytí a tj. ona, již dvakrát zmíněná, absence nějakého rozumného vyvrcholení a pointy. Být toto fotbalový, hokejový, nebo basketbalový zápas, nějaký dobře placený fotbalový, hokejový nebo basketbalový expert by nyní ve studiu s elektronickou tužkou rozebíral spojení těchto šesti slov a říkal by čtenářům své cenné poznatky. Pojďme si na jednoho takového experta zahrát. Absence. To asi že něco chybí. Nějakého. To bude mít funkci pouze plevného slova a žádného hlubšího významu ve vztahu k dalším slovům mu nelze připisovat. Rozumného. To snad všichni víme, co znamená, tedy alespoň slovo samo o sobě. Zde je ale uvedeno ve spojení se slovem vyvrcholení, slovem mnoha různorodých použití. Tak tedy rozumné vyvrcholení a Lidstvo. To co Lidstvo na Zemi provádí, rozhodně není rozumné a už rozhodně to nespěje k dobrému vyvrcholení. Rozkopávání Země, znečišťování ovzduší a oceánů, běžná agenda členů Greenpeace, to rozhodně rozumné není. Avšak stejně špatné je to neustálé množení Lidského pokolení a neustálý nárůst Lidské populace. Téma, které bude nejspíše alfou a omegou celého tohoto díla. A konečně slovo pointa. Pointu možná celá lidská existence mít bude. Nebude ale pointa, kterou by si všichni určitě přáli, tedy „A žili šťastně až do smrti“. Smrt rozhodně bude, Země totiž pomalu umírá od té doby, kdy se Lidstvo začalo chovat jako nevychovaný fakan, co dostal něco velmi cenného a neumí s tím zacházet. To by tedy bylo k onomu rozboru části věty elektronickou tužkou.

Jak již bylo řečeno, mnohé myšlenky se v tomto díle budou opakovat. Lze ale konstatovat, že mezi počtem výskytů jednotlivých myšlenek a váhou, kterou jim Autor sám dává, existuje přímá úměra, čím více jednoho, tím více druhého. Předešlý odstavec byl tak pouze jakýsi výštěk, reakce na nějakou myšlenku, která Autora napadla, přirovnání, o které se chtěl se Čtenářem podělit.

To co však mělo být jako první je představení stran konfliktu nebo sporu Lid versus Země. Lid, Lidstvo, Lidské pokolení. Pro mě však švábi, rakovina, vši ve vlasech planety Země, kterých se už sama zbavit nedokáže. A ten Autor je asi kdo, že? Co si o sobě ten nabubřelec myslí že je, že? Šváb, rakovinná buňka, veš ve vlasech krásné planety Země. Autor také předpokládá, že čtenář je členem Lidu a tak i na něj se vztahují daná přirovnání. Takže milý švábe, rakovinná buňko, vši, jaký je to pocit vědět, že jsi jen parazit? Dobrý asi ne. Bystří Čtenáři, kteří tento literární patos ještě nezapálili, ale mohou namítat, že jsou Člověci. Jeden Čtenář rovná se jeden Člověk. Ano to je pravda, lze hledat drobnou úlevu v jazykové gramatice. A nemusí to být pouze gramatická úleva. Člověk skutečně může být dobrý. Může se k Zemi chovat dobře. To co ale nezmění je to, že je součástí Lidstva, všudypřítomného všezla. Všechny dobré skutky prováděné jednotlivci nebo malými skupinkami jednotlivců činěných v zájmu záchrany Země, jakkoliv je to nemožná mise, jsou skutečně dobré leč nicotné oproti tomu co napáchá Lidstvo.

Jak si jistě pozorný Čtenář všiml, zatím je to pouze nekonstruktivní naříkání, guláš mrzutosti a křivdy a nikde žádný důkaz o špatném vlivu Lidstva na Zemi. Takto to ale velmi pravděpodobně bude pokračovat i nadále. Kdyby Autor mohl, měl čas a sílu, tak by z této eseje byl nekonečný příběh na téma, Jak Lidstvo mrví Zemi. A skutečně by nikdy neskončil. Chcete-li však důkaz, tak vyjděte ven, sundejte růžové okuláry a chvilku se rozhlížejte. Nebo ještě lépe, ráno, když vstanete, si vezměte notýsek, udělejte dva sloupečky (Lidstvo pomáhá, Lidstvo mrví) a celý den zaznamenávejte a rozdělujte skutky Lidstva, co za ten den uvidíte. Zemi si přitom představte jako mladou, sličnou dámu, ne jako věc, něco co tady prostě je, bylo a vždy bude a nejde to zničit. Když ráno pohlédnete na oblohu, bude-li jasno, možná spatříte dopravní letadlo, jak křižuje nebe a nechává za sebou bílou čáru. I kdyby to byly pouze vodní páry, čímž si Autor není jist, a ne uhlíkaté výfukové plyny tak stejně to není nic pěkného. Představte si, že byste tu mladou, sličnou dámu potkali s bílými pruhy přes obličej, hned by už tak sličná nebyla, že? A pouze poznámka k vodní páře, i ta je významným skleníkovým plynem.

Zpět ale k představování stran konfliktu. Země. Co k ní asi říci? Je to náš domov. Bez ní bychom tu nebyli. Je to krásná planeta, krásné stvoření. Ne, skutečně cítíte správně, konflikt Lidstvo versus Země Autor chápe jako konflikt Zla s Dobrem, kde Dobro posledních sto padesát let dostává pěkně na frak. Znovu si můžeme pomoci přirovnáním Země k mladé, sličné dámě. Čtenáři, švábe, zavzpomínej na první roky ve škole, jak si se učil o Sluneční soustavě. Všechny planety, za Autorových mladých let jich v soustavě bylo ještě devět, nyní pravděpodobně už pouze osm a kdo ví, třeba všemohoucí Lidstvo vyškrtne i další planety ze Sluneční soustavy. Nicméně všechny planety jsou bezpochyby zajímavé a pěkné, postavte však vedle jejich modelu model Země a poznáte ten rozdíl. Skutečná a jediná Miss World.

Obě strany konfliktu jsou nyní už známé.

Pojďme se tedy podívat na historii vztahů Lidstva a Země. Před mnoha a mnoha lety, konkrétně to byly asi dva miliony let (Autor to pouze odhadl, nechce informace dohledávat v encyklopedii) se na Zemi objevil prapředek Homo sapiens (Švába vzpřímeného). Nicméně tento prapředek žil podle zákona džungle a navíc v té době měl ještě velmi mnoho silnějších nepřátel, no zkrátka rozhodně nebyl na vrcholu potravního řetězce. Od té doby ale uplynulo znovu mnoho a mnoho let a Lidstvo vynalezlo zemědělství. Přešlo od lovu a sběru k zemědělství. Neolitická revoluce. Od té doby se Lidstvu začalo dařit lépe. Už nemuselo o svou kořist bojovat s vlky či kočkovitými šelmami, takže míň lidí umíralo při shánění potravy. Jídla bylo navíc na jednotku plochy více, pěstovalo se obilí a chovala se hospodářská zvířata, vše samozřejmě velmi extenzivně a primitivně, ale bylo zkrátka více jídla. Více jídla nasytí více hladových krků, které zase na oplátku pomohou s obhospodařováním větší farmářské plochy. Vidíte, „smrtící spirála“ započala už s objevem zemědělství, cca někdy před osmi tisíci lety před Kristem. Tato „smrtící spirála“ má samozřejmě za následek přemnožení Lidského pokolení. K tomuto snad ještě více než objev zemědělství pomohla průmyslová revoluce, která vrcholila v devatenáctém století. Ta navíc znamenala to, že Lidstvo začalo do ovzduší vypouštět velké množství škodlivých látek. A tak tyto dvě revoluce zavinily to, že Lidstvo je nyní tam, kde je. Nezvaný a ostatními tvory nechtěný vládce planety Země.

Byla tu řeč o potravním řetězci, tak pár komentářů k tomuto problému. Kdopak je asi na vrcholu nyní? Člověk, Lidstvo. A je tomu tak správně? Samozřejmě, že ne. Lidstvo není na vrcholu potravního řetězce proto, že by vynikalo nějakou extra silou, pouze „relativní chytrostí“. Slovo relativní je v uvozovkách proto, že nikdo chytrý by svou planetu neřídil do záhuby. Zpět ale k řetězci. Dnes situace došla tak daleko, že Lidstvo loví Žraloky na jídlo, pro jejich ploutve, které jsou v Asii považovány za delikatesu. To je přeci obrovský paradox, Člověk, který by ve vodě v boji proti Žralokovi nevydržel ani vteřinu ho loví a jí. Nicméně Žralok se může považovat ještě za relativního šťastlivce, slouží totiž k jídlu, což lze považovat za celkem smysluplnou věc. Ostatní šelmy a potenciální lovci Lidského druhu takové štěstí nemají. Kočkovité šelmy se lovily jako sport a následně se dávaly vycpat, dnes v jednadvacátém století už tomu tak ale naštěstí není. Z krokodýlů a hadů se ale i dnes dělají kabelky a boty, či jiné módní, nóbl tretky. Sloni a nosorožci sice nejsou predátoři, přesto jsou ale zabíjeni a masakrování pouze kvůli jejich klům a rohům, aby si nějaký zbohatlík mohl zamachrovat před svým sousedem nebo tchánem. A takovýchto případů by se našlo nespočet. Lov a zabíjení zvířat, která nejsou k jídlu celá nebo vůbec je tak pouhým mrháním. Podle některých studií každý měsíc přestane existovat jedno domestikované plemeno zvířat. A domestikovaných plemen zvířat je poměrně málo a přesto mizí takovým tempem. Pro Lidstvo se totiž vyplatí chovat pouze ty druhy s největším užitkem, ty co dávají nejvíce jídla, mléka, tuku či něčeho jiného a ta okrajová mají smůlu. O zvířatech v divočině je na toto téma téměř škoda mluvit. Obrovské množství jich je na seznamu ohrožených druhů. Mnoho z nich kriticky. A kdopak za to asi může?

Když se ale nad tím zamyslíme i za dob dinosaurů tu byli obrovští predátoři, žádný ale nezpůsobil tak masové vymírání ostatních druhů. Byli tu Tyranosauři, Alosauři, Šavlozubí tygři, žádný ale neměl tak devastující dopad jako Lidstvo. A to ještě tedy mluvíme spíše o Lidstvu z období po průmyslové revoluci, kdy Lidská populace začala rychle růst, a to je to úplně nejhlavnější téma.

Populační nárůst, další velmi zajímavé téma.

Znovu ze studií je známo, i když jsou to jen studie, kdo ví, jak blízko mají k pravdě, že první miliardu Lidstvo pokořilo okolo roku devatenáct set. Tou první miliardou je myšleno jedna miliarda Lidí v daném okamžiku na Zemi, prostě okamžitý stav. O rovných sto let, tedy v roce dva tisíce už ale v jeden moment po Zemi pobíhalo šest miliard lidí. Za sto let šesti násobný nárůst populace Lidstva a to do této periody spadají i dvě světové války, které se na světové populaci podepsaly velmi negativně. V době vzniku této stížnosti je aktuální stav zhruba sedm a čtvrt miliardy Lidí na Zemi. A je rok dva tisíce třináct. Zde tedy alespoň vidíte, že ono expresivní přirovnání Lidstva ke švábům není tak úplně od věci. Naše populace roste navzdory i všem těm devastujícím přírodním katastrofám, kterými se nás Země marně snaží přibrzdit. Ale o těchto imunitních reakcích Země na Lidské vetřelce již bylo psáno v povídce Země, naše Stvoření a my, Superbreberky, takže to tu Autor nijak znovu rozmazávat nebude.

Na onen počet Lidí na planetě se názory „předních vědců“ také poměrně liší. Ale nejen předních vědců. Někteří tvrdí, že už šest miliard bylo hodně, jiní zase říkají, že ještě osm miliard je pro Zemi zvládnutelných a jsou i tací, co říkají, že dvacet miliard není problém. Na druhé straně, věčně v opozici, je pak Autor se svým ještě radikálnějším tvrzením, že dva Lidé jsou už moc a že lépe by této planetě bylo bez Lidského plémě.

Samozřejmě velmi teoreticky, zaměříme-li se na ono číslo dvacet miliard, tak by to možná reálné mohlo být. Ovšem za předpokladu rovnoměrné distribuce obyvatelstva. Nesmělo by docházet k situacím, že někde je hustota obyvatel tisíc lidí na kilometr čtverečný a jinde ani ne deset. To ale zase velmi úzce souvisí s přírodními podmínkami. Nemůžete mít stejnou hustotu zalidnění na Sahaře a v deltě Nilu. Ty příznivé přírodní podmínky jsou kritickým faktorem a všechny oblasti, které se takovými podmínkami pyšní, jsou už dnes zamořené Lidmi.

Dalším důležitým faktorem, který je třeba vzít v potaz, když přemýšlíme o dalším růstu Lidské populace, je životní standard všech lidí. Jsou lidé v Africe, kteří hladoví, žijí pod hranicí absolutní chudoby jednoho dolaru na den, představte si sebe s takovým příjmem na den, co byste dělali co byste si koupili, lidé bez přísunu k pitné vodě a tak dále. Můžeme se asi shodnout, že jejich životní standard nebude vysoký. Naproti tomu jsou zde obyvatelé Spojených států Amerických a velké většiny států západní Evropy, kteří si oproti prve zmíněným žijí většinou jak prasata v žitě. Tyto národy nejenže nemají nedostatek, oni mají dokonce přebytek potravin a tak je pak musí prošlé vyhazovat. A to jsou obrovská kvanta potravin. Tyto národy si tedy zase žijí v jakémsi pomyslném nadstandardu, aniž by o tom většina jejich obyvatel vůbec měla ponětí.

Milí přátelé švábi, Autor si sám slíbil a předsevzal, že Vás svým stěžováním a fňukáním nebude obtěžovat déle jak pět stran. A pátá strana textu právě nadešla. Někteří z Vás těchto několik stran spálí a jiní je zase použijí místo toaletního papíru. Já doufám ale, že se najde alespoň jeden člověk, který pochopí, co se tu Autor, tu více tu méně úspěšně snažil naznačit. Není zapotřebí být členem organizací jako je Greenpeace, hnutí Duha nebo děti Země, abychom se chovali alespoň trochu lépe k naší planetě. Když už nám ten život byl svěřen tak se ho snažme žít v souladu se Zemí. Země je planeta, která existuje již pět miliard let a bylo by škoda, kdyby jí jeden živočišný druh úplně zničil za zhruba dva tisíce let. Mysleme i na ty generace co přijdou po nás, aby i ony se mohli kochat krásami čistého moře a červánků při západu Slunce.

Život na tak krásné planetě, jakou Země bez pochyby je, je veliké privilegium a ne samozřejmost. Tak si to vždy zkuste alespoň na jednu minutu denně uvědomit a vžijte se do kůže toho obřího kamenného obra, po jehož bedrech se dennodenně procházíte.

                                                                      THE END