Jag Vilfnznt, hledač pokladu aneb exkurz do chlapecké duše 6.díl

Šestá část dvanáctidílného eposu, psána patnácti až šestnáctiletým, komentována čtyřiadvacetiletým tím samým já. Jedná se o digitalizaci ručně psaného a malovaného díla mladého vášnivého "spisovatele a dobrodruha". Šestý díl nese název Plavba po Tichém oceánu 1. díl. Další námořní dobrodružství hlavního hrdiny i jeho spisovatele pokračuje právě zde, teď a tady.

Další díl, již šestý, ve svém názvu neobsahuje jméno hlavního hrdiny a jmenuje se prostě Plavba po Tichém oceánu 1. Díl. Na obálce je vyobrazen parník plující okolo malých ostrůvků. Co však na obálce není?!? Omalované logo Walta Disneyho! Asi došlo k roztržce či hádce mezi světoznámou produkční společností a mladým autorem, přičemž Walt Disney vypověděl smyšlenou smlouvu. Logo každopádně zmizelo. Mladý autor se ale stále může spolehnout na „nakladatelství“ DOBRODRUH, které mu tento šestý díl vydalo v roce 2005, tedy znovu rok po dílu předchozím. Autorovi by mělo být okolo šestnácti let. Ještě poslední věc, dílo je sedm stran dlouhé, kde pár z nich (přesně pár) má v horní čtvrtině obrázek.

Tento díl navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil. Ozývá se houkání či troubení lodních přístrojů a loď se dává do pohybu. Jag a jeho auto jsou na palubě. Osud Jagova psa Rexe, zakoupeného během pobytu v Kanadě, je poněkud nejasný. Uvidíme, jaké rozhřešení nabídne následující díl.

3…2…1…

Po mohutném troubení se loď dala do pohybu a vyplula do velkého Tichého oceánu. Jag stál na zádi a sledoval, jak se Amerika vzdaluje. Nepluli zrovna moc rychle, asi patnáct uzlů, takže si Jag mohl v klidu vychutnat tan pohled na velký přístav a vůbec na celé město (Los Angeles). Protože bylo ráno, v jedné z restaurací nabízeli snídani. Jag neváhal a dal si chleba s máslem a vajíčko na tvrdo (natvrdo). Když to snědl, šel se podívat do své chalupy, tak se totiž jmenovala jeho kajuta. (To je samozřejmě kec! Mladý autor už pouze nechtěl škrtat slovo chalupa a tak si vymyslel, že se tak bude jmenovat Jagova kajuta. Zde vidíte, co může napáchat chvilková nepozornost v kombinaci s následnou leností.)

Vešel tedy dovnitř a uviděl velký, luxusní pokoj s koupelnou a záchodem a s vyhlídkou na moře. Jag se šel podívat k oknu, a když z něj vykoukl, spatřil další velkou loď, která ale plula jiným směrem. Když vrátil svůj pohled zpět do kajuty, stále se divil, co všechno v ní není. (Jinými slovy, co všechno v ní je.) Byl v ní budík, hodiny, rozpis akcí na lodi, výpis restaurací a jiných společenských místností, skříň, stůl, dvě židle, zrcadlo a velká postel, na kterou dal Jag všechna svá zavazadla.

Jag měl velký hlad, takže se šel hned občerstvit do bufetu na lodi.

„Jeden hamburgr (hamburger), prosím.“ (Cestovatel nám znovu najíždí na zdravou stravu.)

„Hned to bude. Chcete k tomu nějaký pití?“

„Jasně, pivo.“ (Aspoň že si k tomu jídlu dává zdravý nápoj. To ale bez legrace.)

Jag si u bufetu chvilku pokecal (patrně s obsluhou) a hned, co snědl hamburgr (…vždyť to tak velká chyba zase není…) a vypil pivo, šel si lehnout do kajuty (chalupy). Tam kufry shodil z postele a sám si na ní lehl a usnul.

Po Rexovi zatím ani vidu ani slechu. No uvidíme, jak to s ním bude dál… Chvilková nepozornost patrně udeří ještě několikrát během zbylých šesti dílů. Na rozdíl od psaní na počítači totiž nemůžete, nebo někdy prostě jen nechcete, škrtat, přemazávat a nahrazovat slova či dokonce věty, tak jednoduše jako v běžném textovém editoru na běžném stolním počítači. Proto tedy kajuta jménem chalupa. Na dalších stránkách se můžeme dovědět, zdali má Jag na Queen Marry 2 také tak striktně vojensky naplánovaný rozvrh jako na lodi Atlantice, kterou plul pře Atlantik. Pojďme tady na stranu číslo dvě.

Když se vzbudil, pořádně si vybalil a šel na vzduch. Po chvíli nasávání mořského vzduchu si řekl, že se půjde podívat na nějaký film, který promítají v mini promítacím sále. Lístek platit nemusel, kino patřilo k místům, kde pro vstup stačilo ukázat palubní lístek. Ale popcorn už si Jag zaplatit musel a ani cola nebyla zadarmo.

„Co dávaj?“, zeptal se Jag jiného diváka. (Rozuměj, co promítají.)

„Nevím. Sem tady jen abych zabil čas.“ (Upřímnost nadevše.)

Jag tedy usedl a ani nevěděl, na co se bude koukat. Měl ale štěstí, že dávali nějaký akční film. Jag takovéhle filmy měl rád. Střílení a boxování, to bylo něco pro něj. Po filmu si došel do bufetu pro jídlo a pak zašel zase do kajuty (chalupy), kde opět usnul. Zdálo se mu o tom, že hraje v tom akčním filmu a všechny zachránil.

Střílení a boxování doplněno o výbuchy a honičky v rychlých autech, to je představa ideálního filmu podle staršího autora. Tedy žádný extra velký rozdíl. Doufám, že si všímáte, že slovo chalupa zatím ještě ve spojitosti s kajutou nebylo znovu použito. Co si tak myslím, tak slovo chalupa nebude použito až do samého konce dvanáctého dílu. Otočme list.

Jenže ještě tu noc se Jag vzbudil, protože ho vyrušilo hřmění. Venku byla bouřka! Všude, kam jenom Jag dohlédl, byly dva až pět metrů velké vlny. Dokonce i tak velká loď, na jaké se Jag zrovna plavil, se pěkně houpala. Jag se vymotal z kajuty (chalupy) a šel se podívat na příď. A nebyl sám. Na přídi bylo více než padesát lidí a všichni se koukali, co se to děje. (Stateční to lidé…a…poměrně nevzrušený, lodní personál.)

Najednou se ozvala rána a všichni stáli jako přikovaní. Blesk totiž uhodil do rozvodny elektriky a tak vypadl proud.

Kapitán pro jistotu vypnul motory, aby loď do něčeho nenarazila, bez navigace byla totiž úplně slepá.

Chvilku to bylo jak na houpačce. Jag se strachoval, aby vůbec dopluli na Havaj.

Když najednou se z rozhlasových mikrofonů ozval hlas kapitána: „Zachovejte klid! Situace je pod kontrolou. Jsme bez proudu, takže přes noc nemůžeme plout. Možná to nebude možné ani přes den a budou nás muset na Havaj dotáhnout. Další hlášení stavu cesty a celé lodi vám dáme za chvíli.“

Nebudu rušit napětí…strana číslo čtyři.

Všichni pasažéři i všichni členové posádky zašli do svých kajut a tam čekali, co bude dál. Pan kapitán se šel přesvědčit o stavu lodi sám a došel k závěru, že možná při rozbřesku znovu nahodí motory.

Jag do kajuty (chalupy) nezašel. Potuloval se sem tam po palubě a sledoval neklidné moře. Déšť už přestal, ale vlny byly tak vysoké, že občas přece jen nějaká kapka na Jaga spadla. Nakonec ale nechal lelkování a také zašel do své kajuty (chalupy). Ve své kajutě (chalupě) zavzpomínal na Rexe, svého psího přítele, kterého nakonec vrátil do útulku, aby se netrápil na takovýchto cestách. A pak usnul. (Tady si mladík zcela evidentně všiml, že na někoho zapomněl a tak situaci vyřešil vskutku poněkud mafiánským stylem. Zbavil se těla. V tomto případě dal psa prostě do útulku.)

Spal asi patnáct minut, když ho vzbudil hlas kapitána: „Stav se stále nezměnil. Ráno možná, ale znovu opakuji, MOŽNÁ, znovu vyplujeme. Předpověď, alespoň podle našeho meteorologa, se zdá být dobrá. A teď už se nenechte rušit, můžete si v klidu lehnout a usnout, vše je pod kontrolou.“

Jag si vyslechl hlášení a znovu usnul, tentokrát už spal až do rána.

Ráno, přesněji v 9:30 (že by zase vojna??), Jag vylezl na palubu, aby se rozhlédl, jak se věci mají.

Chudák pejsek……byl velmi nemilosrdně vymazán z příběhu. Mladý autor zřejmě usoudil, že budoucí čtenář, kdyby se na lodi z čista jasna Rex přeci jen zjevil, pojal podezření, že na něj spisovatel zapomněl a teď ho tam pouze násilím tlačí zpět. Jediným možným řešením pak, v očích teenagera, bylo vysvětlení Rexovi nepřítomnosti rádoby logickým důvodem. Útulkem. To vše tak trošku vypovídá o tom, že autor ještě nebyl připraven zapojit do příběhu více hlavních hrdinů, což je doposavad snad jasně patrné.

„Můžeme na další stranu, pane profesore?“

„Ano………již můžeme…“

A věci se měly tak nějak všelijak. Někteří lidé spali, někteří se strachovali a jiní se bavili. Jag zahájil svůj den snídaní v bufetu.

„Tak co to bude dneska?“, zeptal se prodavač.

„Jako normálně, hamburgr, prosím.“

„Tu máte.“

„Díky. A prosím vás, nevíte, kdy se loď dá znovu do pohybu?“, ptal se Jag.

„To nevím. To se musíte zeptat kapitána. Ale včera to ještě vypadalo docela špatně, ale teď už je to asi lepčí (lepší). Ale jak říkám, nevím.“

„Tak jo. Stejně díky.“

„Nemáte zač. Nashle!“

„Nashle!“

Jag za kapitánem samozřejmě nešel, nechtěl ho optěžovat (obtěžovat) takovými, zbytečnými otázkami. Místo toho se šel podívat na mapu a zjistil si, kde asi tak jsou. Zjistil, že asi ve třech čtvrtinách délky plavby k Havajím. Což ho docela uklidnilo. Při nejhorším by se tam dalo doplout i na člunech, které jsou po obvodu celé lodi. (Odvážná idea.)

Zrovna jsem se chystal zmínit, že se v textu už neobjevují veliké mýlky, hrubky či chyby z nepozornosti nebo nekoncentrovanosti. Ale asi bude lepčí, když vás s tím zatím nebudu optěžovat a napíši to, až skutečně zmizí. Což se možná ani nestane. Otočme na předposlední stranu.

Ale na to nechtěl kapitán ani pomyslet. Už se blížilo poledne a stále se ještě nevědělo, co bude dál. Jag se ale už touto otázkou nezabýval. Užíval si slunečného dne tak, jako většina posádky. Jag si zašel do lodní restaurace na oběd, kde si dal něco lehkého a šel si do kajuty (chalupy) lehnout.

Opět spal asi jen patnáct minut, když se ozvalo: „Dámy a pánové. V důsledku poškození od včerejší bouře jsem došel k závěru, že nás na Havaj odtáhnou dvě jiné lodě, které by měli připlout během noci. Nebude se však jednat o přesun na ty dvě lodě, ale ty lodě nás zaháknou a odtáhnou. Konec hlášení.“

Jag si to jako vždy vyslechl a usnul. Spal až do čtyř hodin, kdy se vzbudil a šel na palubu. Tam potkal kapitána a šel se ho zeptat na pár otázek, kvůli hlášení.

„Dobrý den, pane kapitáne. Jakéže lodě nás to mají odtáhnout?“, zeptal se Jag.

„Dobré odpoledne. Měli by to být dvě vysokovýkonné, nákladní lodě, které by nás měly dotáhnout snad až do přístavu.“, odpověděl kapitán.

Tady snad také není moc co dodat. Jag se prostě jen tak flákal. A co Grande Finale tohoto dílu? Stran sedm!!!

Jag ještě chvíli byl na palubě a pak šel do bufetu dát si rovnou večeři a pak šel do kajuty (chalupy), kde zalehl a usnul, aby měl dost síly na noční podívanou.

A tak se také už konečně stalo. Jag se vzbudil až přesně v půlnoci a šel se podívat na palubu. (Ten chlap je jak švýcarský hodinky…) Bohužel už práce končily a tak Jag shlédl pouze kontrolu připevnění lan a všeobecné kontroly. Jag se tedy vrátil do kajuty (chalupy) a lehl si. Ještě chvilku cítil, jak se loď dává znovu do pohybu. A pak už opět usnul.

Ráno v sedm hodin a zjistil, že stojí. (Tady znovu vidíte výpadek soustředění. Ráno v sedm hodin se probudil a zjistil, že stojí. Tak zní kompletní věta. A pouze pro dospělé, pokud to nějací čtou. Mladý autor si patrně nebyl vědom, že se dopustil lechtivého dvojsmyslu…) Šel tedy na palubu a viděl, že jsou v přístavu. Všichni lidé už si balili věci a opouštěli loď. Jag se k nim připojil. Auto nechal na lodním parkovišti a vidal (vydal) se po molu na pevninu.

VÍTEJTE NA HAVAJÍCH!

KONEC 6. DÍLU

Pokud mladý autor někoho svým dvojsmyslem pohoršil, tak starý autor se za toho perverzního mladíka omlouvá. Jinak jsme dopluli do mezistanice! Na Havaj.

Takže, o čem tedy vlastně byla ta první část plavby po Pacifiku. V podstatě se Jag znovu hlavně flákal. Hlavními komponenty jeho volnočasových (celodenních) aktivit bylo jídlo (hamburgery) a spánek, občas proložené něčím jako sledování filmu či lelkováním na palubě. Akci a nervy drásající napětí do dílu vnesl až sám Poseidón, který na parník seslal bouři. Ta způsobila výpadek elektřiny a ten, přes kapitánův rozkaz, zastavení lodi. Celá loď pak byla o den později na Havaj dotažena dvěma vysokovýkonnými, nákladními loděmi. To jest vše. Mohli jste pozorovat i dvě větší zatmění mozku mladého autora, kdy jednou místo kajuty napsal chalupa, z čehož ještě jakš takš vybruslil (slovo chalupa se už po zbytek dílu za trest neobjevilo), a podruhé ve větě vynechal poměrně podstatné sloveso úplně. Snad se takovýchto chybek pro budoucí díly vyvaruje. A také vnímáte, že se honba za pokladem Nilu nenásilně změnila v cestu kolem světa?

Dost už ale řečí! Já, starý autor sám, se velmi těším na havajské dobrodrůžo. Pojďme se tedy i my vylodit na tyto ostrovy.